Děti, zvířata a samostatnost

„Zvíře vás naučí zodpovědnosti. Když ke zvířeti člověk přistoupí jako k rovnocennému tvorovi, zjistí, kolik dalšího si od něj může vzít. Je třeba se naučit komunikovat řečí zvířete a to samo o sobě je obohacující,“ řekl zoolog a spisovatel Gerald Durrell. Jak důležité je zvíře pro vývoj dětské samostatnosti a zodpovědnosti? Člověk a zvíře. To je svazek známý dlouhé tisíce let. Zvířata jsou důležitou součástí lidské společnosti, a to nejenom zvířata domácí. Zvířata s člověkem sdílejí domácnost, jsou jím milována, někdy uctívána, jsou součástí jeho sociálního života, ale zároveň jsou zdrojem potravy, nástrojem experimentů či prostředkem zábavy. Vztahy mezi člověkem a zvířetem mají mnoho úrovní. Psychologové se zabývají především tím, jakým způsobem a do jaké míry soužití se zvířaty ovlivňuje naši psychiku. Co všechno se od nich můžeme naučit a především, jak soužití se zvířaty ovlivňuje děti. Ve světě dětí se zvířata vyskytují od nejútlejšího věku, a to navzdory tomu, jestli v rodině nějaké zvíře fyzicky přítomno je, či není. První hračky, které děti dostávají, mívají podobu zvířat, ať už to jsou chřestítka, nebo plyšáci, zvířata se v nejrůznějších podobách objevují na dětském oblečení, v obrázkových knihách určených nejmenším, v pohádkách. Zvířata jsou součástí jazyka a lidské symboliky a lidé si do nich projektují svou osobnost. Ačkoli lidé a zvířata tvoří jeden svět, přesto svazek mezi nimi nebyl a není vždycky rovnocenný. Gerald Durrell například tvrdil, že člověk po