v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Své poznatky sdělila i čtyři pracoviště, kde se devitalizace ověřuje. „Volají k nám desítky pacientů a žádají okamžitou operaci. Většinou je nemůžeme přijmout, protože jejich nádory se k devitalizaci nehodí,“ řekl na setkání profesor František Antoš z pražské Nemocnice na Bulovce, kde metodu ověřují. „Stále jsem k této metodě skeptický. Počkejme rok a pak se uvidí, zda je úspěšná či ne,“ uvedl docent Karel Havlíček, předseda chirurgické společnosti, s tím, že rakovinové nádory bují dál a podvázané nádory nevyprovokují imunitní reakci organismu, který by metastázy zlikvidoval. Oba varovali před obrovskými nadějemi pacientů upřenými k této metodě. Doktor Vratislav Horák z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd v Liběchově, který s objevitelem metody doktorem Fortýnem úzce spolupracoval, odcházel z porady zklamán: „Přece kdyby jednomu procentu nemocných devitalizace pomohla, pak je to úspěch. Nelze říkat jen nevím, nevím. Proč se neudělá imunologie před léčbou a po ní, aby se viděl možný rozdíl?“ Uvedl, že v budoucnu by se mohla metoda rozšířit i na nádory ledvin. S tím souhlasí i Havlíček. Do devitalizačního programu se hlásí i další pracoviště a žádají ministerstvo zdravotnictví o svolení. „Chceme to zkusit, i když musíme splnit přísné podmínky projektu,“ řekl Právu chirurg David Prchal z brněnské chirurgické nemocnice Delta.
Václav Pergl, Právo, 20.6.2001