Dialýza nahrazuje funkci selhávajících ledvin. Pojí se s ní však mnohá rizika

Co je to dialýza?

Dialýza je léčebnou metodou očišťování krve, která se provádí především u pacientů trpících chronickým selháváním ledvin. Dialyzační přístroj tak v podstatě nahrazuje funkci ledvin, které již nejsou schopné normálně fungovat. Při tomto procesu dochází k odstranění odpadních látek a vody z krve.

Zatímco ledviny mohou tekutiny a odpad odstraňovat 24 hodin denně, dialýza dokáže pouze 10 až 15 procent toho, co samotná ledvina. Cílem dialýzy je tedy co nejvíce oddálit konečné selhání ledvinových funkcí.

Dialýzu lze provádět v nemocnici, v dialyzačním středisku nebo přímo doma. Existují dva typy dialýzy, a to hemodialýza a peritoneální dialýza. V závislosti na vašem zdravotním stavu a vašich preferencích se spolu s vaším lékařem můžete rozhodnout, jaký typ dialýzy pro vás bude nejlepším řešením. [1, 2, 3]

Kdo potřebuje dialýzu ledvin?

Dialýza nachází využití především u pacientů v posledním stádiu chronického selhávání ledvin. Existuje konkrétně pět stádií selhávání ledvin, přičemž páté stádium je považováno za finální.

V této fázi ledviny vykonávají pouze 10 až 15 procent své normální funkce, a pacient tak může potřebovat transplantaci nebo dialýzu ledvin, aby zůstal naživu. Někdy se ovšem dialýza využívá i při akutním selhání ledvin, ke kterému dojde v řádu několika hodin nebo dnů.

Při selhávání ledvin dokáže dialýza odvést pouze část práce zdravé ledviny, nejedná se tedy o lék na onemocnění ledvin. Ledviny přitom mohou poškodit různá zranění a zdravotní problémy, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka nebo lupus, ale u některých lidí se mohou rozvinout problémy s ledvinami i z neznámého důvodu. Někdy se dialýza využívá také při náhlé a neřešitelné zástavě močení. [4, 5, 6]

Jak probíhá peritoneální dialýza?

Tento typ dialýzy se vyznačuje tím, že se při něm využívá tzv. peritoneální katétr, což je měkká a ohebná hadička, která je chirurgicky zavedena do spodní části břicha. Druhá strana hadičky je poté vyvedena na levou stranu od těla. Katétr je tak natrvalo umístěn na tomto místě.

Během procedury se do břišní dutiny pacienta napustí přibližně dva litry dialyzačního roztoku, do kterého se nasají odpadní látky z krve a přebytečná voda přes pobřišnici, což je tenká blána vystýlající dutinu břišní, která funguje jako filtr.

Po několika hodinách je tekutá směs vypuštěna z břicha pomocí katétru a vaku, který byl využit na začátku procedury. Tato metoda může probíhat téměř kdekoli, tedy i v domácím prostředí v průběhu noci, kdy pacient může provádět výměny za pomoci speciálního přístroje zvaného cykler. [7, 8, 9, 10]

Jak probíhá hemodialýza?

Hemodialýza je forma dialýzy, která využívá filtrační zařízení zvané dialyzátor k odstranění odpadu a přebytečné tekutiny z krve. Při hemodialýze přístroj odebere krev z vašeho těla, přefiltruje ji přes dialyzátor a vyčištěnou krev vrátí zpět do těla. Hemodialýze předchází drobný operační zákrok, který usnadní přístup do vašeho krevního řečiště jedním ze dvou způsobů:

• arteriovenózní píštěl: chirurg spojuje tepnu a žílu ve vaší paži,
• arteriovenózní štěp: pokud jsou tepna a žíla příliš krátké na to, aby se spojily, váš chirurg použije měkkou, dutou trubici (štěp) k propojení tepny a žíly.

Proces hemodialýzy trvá kolem tří až pěti hodin v závislosti na velikosti vašeho těla, množství odpadu ve vašem těle a vašem zdravotním stavu. Zpočátku probíhá většinou v nemocnici nebo dialyzačním středisku třikrát týdně. Později lze hemodialýzu provádět doma, například v době spánku. Tato možnost je běžná u lidí, kteří potřebují dlouhodobou léčbu. [11, 12, 13]

Domácí dialýza

Peritoneální břišní dialýza je podobně jako domácí hemodialýza určena pro pacienty, kteří chtějí vést aktivní pracovní i soukromý život a dokážou převzít zodpovědnost za vlastní léčbu. V závislosti na konzultaci s lékařem mohou pacienti zavést proces dialýzy do své rutiny podle toho, jak jim to vyhovuje. Peritoneální dialýza je přitom častější formou domácí dialýzy.

Zpravidla ale tato forma dialýzy vyžaduje pomoc druhé osoby, partnera nebo rodinného příslušníka, který zvládne obsloužit dialyzační přistroj. Není tedy k dispozici zdravotní sestra a celý proces je závislý na samotném pacientovi a jeho blízkých. Pacienti na domácí dialýze většinou nemusí dodržovat žádná zásadní dietní opatření, jelikož se toxiny a tekutiny odstraňují každý den.

Výhody domácí peritoneální dialýzy:

• soukromí a flexibilita,
• není potřeba cévní přístup,
• déle zachovaná schopnost ledvin vylučovat moč,
• větší volnost v dietě včetně příjmu tekutin,
• lepší snášenlivost u kardiaků a diabetiků,
• možnost cestovat. [14, 15, 16]

Jak často probíhá dialýza?

Klasická hemodialýza v nemocničním prostředí probíhá třikrát týdně. V domácím prostředí se hemodialýza provádí 5krát až 6krát týdně a většinou trvá kratší dobu než klasická hemodialýza. Přesnou frekvenci a čas však určuje ošetřující nefrolog.

V případě peritoneální dialýzy rozlišujeme kontinuální ambulantní peritoneální dialýzu, kdy si pacient provádí výměny ručně 4krát až 5krát za den, 7 dní v týdnu, a automatizovanou, k čemuž se využívá přístroj zvaný cykler, který provádí výměny za vás během spánku. [17, 18]

Rizika spojená s dialýzou

Oba typy dialýzy zahrnují určité vedlejší účinky. Někdy ale může být obtížné s jistotou určit, zda je příznak způsoben dialýzou, nebo selháním ledvin, které také ovlivňuje celé tělo. 

Přes všechna případná rizika je však nutno si uvědomit, že dialýza nahrazuje funkci ledvin a umožňuje pacientům vést relativně kvalitní život. Bez fungujících ledvin nastává smrt do několika dní.

Rizika spojená s hemodialýzou:

• blokáda v místě cévního vstupu nebo krevní sraženina,
• svalové křeče,
• hypotenze (nízký krevní tlak),
• slabost, závratě nebo nevolnost,
• potíže se spánkem,
• infekční endokarditida,
• infekce krevního řečiště,
• nepravidelný srdeční tep,
• ztráta krve.

Rizika spojená s peritoneální dialýzou:

• kýla,
• přibývání na váze,
• oslabení břišních svalů,
• nevolnost nebo zvracení,
• vysoká hladina cukru,
• horečka,
• bolest břicha.

Rizika spojená s oběma typy dialýzy:

• Infekce kůže, krve nebo pobřišnice: pokud se neléčí, mohou způsobit sepsi.
• Únava: často je těžké s jistotou říci, zda se jedná o vedlejší účinek dialýzy, nebo o příznak dlouhodobého onemocnění ledvin.
• Svědění kůže: to mohou pociťovat lidé s onemocněním ledvin, a to zejména v pokročilejších stádiích chronického selhávání ledvin, ale i lidé na dialýze. Stejně jako v případě únavy je těžké říci, zda se jedná o vedlejší účinek dialýzy, nebo o příznak onemocnění ledvin.
• Disekvilibrační syndrom neboli syndrom narušení rovnováhy: vzniká v souvislosti s přesuny močoviny, jež klesá rychleji v pacientově krvi než v mozkomíšním moku. [19, 20, 21, 22]

Dieta při dialýze

Důvodem stravovacích opatření při dialýze je zpomalení vylučování odpadních látek z těla, které vznikají při metabolismu bílkovin. Kromě toho dochází k hromadění vody v těle, což vede ke vzniku otoků a zhoršenému hospodaření s minerály.

Často dochází k hromadění draslíku, odvápnění kostí a vápenatění měkkých struktur v důsledku dysbalance vápníku a fosforu. U pacientů se selháváním ledvin také existuje vyšší riziko zvýšeného cholesterolu.

Jak předejít problémům s ledvinami? Poslechněte si podcast s nefroložkou:

Dodržování správného jídelníčku, který je šetrný k ledvinám, pomáhá předcházet zdravotním komplikacím. Přesné složení stravy bude záviset na vašem věku, hmotnosti, úrovni funkce ledvin, celkovém zdravotním stavu a také na typu dialýzy, který podstupujete.

Co byste měli omezit?

Při dialýze pomáhá omezit potraviny a nápoje (nebo se jim zcela vyhnout), které obsahují hodně:

• draslíku – například sušené ovoce, fazole, čočka, brambory, špenát, brokolice, avokádo, banány, pomeranče, rajčata, mléčná a rostlinná mléka (sójové, mandlové), kešu, mandle nebo losos,
• fosforu – například kuřecí a vepřové maso, vnitřnosti, mořské plody, mléčné výrobky, slunečnicová a dýňová semínka, lískové ořechy, amarant a quinoa,
• sodíku – například zeleninové šťávy, sportovní nápoje, uzené, naložené, solené nebo konzervované potraviny, ryby nebo drůbež včetně slaniny, uzenin, šunky, párků, klobás, sardinek nebo ančoviček a celkově byste měli omezit sůl. [23, 24, 25, 26, 27, 28]

Zdroje: ikem.cz, nephrocare.cz, stefajir.cz, domaci-dialyza.cz, klatovy.nemocnicepk.cz, kidneyfund.org, kidney.org, my.clevelandclinic.org, healthline.com, medicalnewstoday.com, lepsipece.cz, niddk.nih.gov, hsph.harvard.edu, ucsfhealth.org