S pojmem didaktické prostředky se lze setkat v různých publikacích a materiálech zahrnujících oblast didaktiky a pedagogiky. Různí autoři uvádějí různá pojetí didaktických prostředků, ale ve své podstatě se většinou shodují. J. Maňák (2003) chápe didaktické prostředky jako „předměty a jevy sloužící k dosažení vytyčených cílů, prostředky v širokém smyslu zahrnují vše, co vede ke splnění výchovně-vzdělávacích cílů“ (Maňák 2003, s. 49). Podle Maňáka jsou didaktické prostředky didaktickou kategorií, která je důležitá ve vyučovacím procesu. Mezi didaktické prostředky patří materiální prostředky, které „zajišťují, podmiňují a zefektivňují průběh vyučovacího procesu“ (Maňák 2003, s. 50). Spolu s materiálními prostředky, vyučovací metodou a formou výuky lze dosáhnout výchovně-vzdělávacích cílů.
Podle Kalhouse a Obsta (2002) v oblasti didaktiky napomáhají didaktické prostředky učiteli a jeho žákům při dosažení výukových cílů. Těmito prostředky jsou např. metoda výuky, vyučovací forma, didaktická zásada. Během dosažení dílčích cílů lze dosáhnout cílů konečných. Mezi prostředky také patří školní tabule, učebnice, učební prostory, výpočetní technika apod.
Členění didaktických prostředků
Podle Josefa Maňáka (2003) jsou didaktické prostředky jedním ze základních prvků výchovněvzdělávacího procesu. Ve výchovně-vzdělávacím procesu na sebe navzájem působí čtyři komponenty. Mezi tyto komponenty patří: * obsah výuky, učivo, jeho struktura, * učitel, vyučování, tj. zprostředkování učiva žákům, řízení jejich učební činnosti, * žák, učení, tj. proces osvojování učiva žáky, * didaktické prostředky, tj. učební pomůcky a technické vybavení, umožňující zefektivnit výchovněvzdělávací proces (Maňák 2003).
Geschwinder a kol. (1995) dělí didaktické prostředky na nemateriální a materiální. Mezi nemateriální prostředky patří vyučovací metody, organizační formy a vyučovací zásady. K materiálním pomůckám přiřazuje Geschwinder vyučovací pomůcky, žákovské pomůcky, učebny a didaktickou techniku.
Rambousek a kol. (1989) člení materiálně didaktické prostředky do šesti základních kategorií. 1. Učební pomůcky: Průcha (2003): „Učební pomůcka je tradiční označení pro objekty, předměty zprostředkující nebo napodobující realitu, napomáhající větší názornosti nebo usnadňující výuku.“ Učební pomůcky tvoří největší součást obsahu výuky mezi didaktickými prostředky. Pomocí nich lze dosáhnout cílů výuky. Mezi učební pomůcky se řadí učebnice, modely, školní obrazy, promítaná zobrazení, video- i audiozáznamy, výukové počítačové programy. Patří sem bezprostředně využitelné pomůcky (učebnice, nástěnné obrazy apod.), ale i pomůcky použitelné, které se dají využít jen s určitým typem zařízení (audio- a videonahrávky, počítačové programy apod.).
2. Metodické pomůcky: Nejsou určeny žákům, ale slouží pouze učitelům. Pomocí nich může zvolit učitel správnou metodu ve vyučovacím procesu. Řadíme sem různé metodické příručky, literaturu z oblasti pedagogiky, psychologie apod.
3. Zařízení: Patří sem materiální didaktické prostředky. Tyto přístroje a zařízení neovlivňují přímo obsah výuky a rozhodně se nevyužívají jako učební pomůcky. Může se sem řadit např. školní nábytek, nářadí, různé měřicí přístroje, laboratorní přístroje a jiné vybavení učeben.
4. Didaktická technika: Podle obecného pojetí by se dala didaktická technika zařadit do kategorie zařízení, „ale vzhledem k jejímu významu, specifickým možnostem a univerzálnímu použití ji většina autorů uvádí jako samostatnou skupinu materiálních didaktických prostředků“ (Rambousek a kol. 1989, s. 15). Pomocí didaktické techniky lze uvést a aplikovat učební pomůcky. Do této skupiny patří např. videorekordéry, magnetofony, počítače, kamery, ale i třeba tabule. 5. Školní potřeby: Jsou to nástroje, které používají především žáci. Mohou to být sešity, štětce, rýsovací potřeby atd.
6. Výukové prostory: Do této skupiny jsou zahrnuty vnitřní nebo venkovní prostory, které slouží k uskutečňování vyučovacího procesu. Řadíme sem učebny, laboratoř, přednáškové sály, dílny, ale také školní pozemky, hřiště apod. (Rambousek a kol. 1989, s. 15).
Učební pomůcky studentů SZŠ Prostějov
V rámci samostatné práce měli studenti prvního ročníku vytvořit v určeném časovém období tří měsíců jakoukoli učební pomůcku do předmětu somatologie. Tohoto úkolu se zúčastnili všichni se zaujetím a s velkou mírou fantazie. Studenti při vytváření pomůcek použili různé typy materiálu. Někteří studenti vytvořili ze sádry, moduritu či z polystyrenu jednotlivé orgány lidského těla, např. srdce, ledviny, kost, obratel, kostru ruky a kostru páteře (obr. 1–3). Dva studenti samostatně vypracovali prezentaci v PowerPointu zabývající se vybranou orgánovou soustavou. Tyto prezentace byly následně použity při výkladu dané učební látky. Ostatní vytvořili plakáty, obrazy jednotlivých orgánů a orgánových soustav (obr. 4). Dobrým nápadem dvou studentů bylo vytvořit tričko s vyšitými orgány (obr. 5). Pracovní sešit (obr. 6) i webová stránka předmětu somatologie byly dalším nápadem dvou studentů. Všechny pomůcky byly vystaveny v odborné učebně somatologie pro inspiraci ostatním studentům a pro názornost v předmětu somatologie. Pomůcky vytvořené studenty byly použity i při výkladu daného orgánu či orgánové soustavy.
Závěrem bych ráda dodala, že mě velice potěšilo, s jakým zájmem a motivací studenti pomůcky vyráběli. Tímto úkolem se projevila nejen jejich fantazie, tvořivost, ale i samostatnost. Motivace žáků má velice důležitou roli ve výchovněvzdělávacím procesu, a proto by neměla být opomíjena.
**
Literatura KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. 447 s. ISBN 80-7178-253-X. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 2003. 158 s. ISBN 80-210-3123-9. RAMBOUSEK, V. a kol. Technické výukové prostředky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 302 s. ISBN 80-7066-227-1.
O autorovi| Mgr. Lenka Vybíhalová SZŠ Prostějov, interní oddělení Středomoravské nemocniční a. s. – odštěpný závod Nemocnice Prostějov