Diskusi odstartoval text „Chaos jménem zdravotnictví“ z pera Jany Gryc, na nějž reagovala Mgr. Ivana Dvořáčková, Ph. D., článkem „Proč potřebujeme sestry bakalářky“. Jana Gryc odpověděla komentářem „Jaké sestry potřebuje české zdravotnictví“ a Lenka Šnajdrová pak textem „Sestra nemůže být levnou pracovní silou“. O svůj názor k tématu i článkům se podělila také řada čtenářek a čtenářů.
Proč potřebujeme sestry bakalářky
Jaroslava
Příspěvek jsem četla se zaujetím a v mnohém souhlasím s pisatelkou. Proto mě nanejvýš mrzí závěrečná věta: „Proto potřebujeme kvalitní sestry, které dokáží péči naplánovat, organizovat, jsou za ni ale i odpovědné. Taková ale nebyla a nemůže být sestra ze čtyřleté zdravotnické školy!“ Ptám se – proč nemůže? Jsem také, jak píšete, produktem čtyřleté SZŠ a mám spoustu kolegyň i kolegů, kteří jsou rovněž „produktem“. Chcete nám tedy sdělit, že kvalitní péči nedokážeme naplánovat, zorganizovat a být za ni odpovědní? To je velmi odvážné tvrzení. Já osobně jsem přesvědčena, že záleží vždy na osobnosti, ne na titulu. Viděla jsem spoustu bakalářek i magister, některé jsou opravdu skvělé, jiné jsou skvělé o mnoho méně. Hodně se jich také svěřilo, že studuje jen kvůli získání titulu a ve zdravotnictví rozhodně pracovat nehodlají. Víte, příště by bylo možná lepší, kdyby autor více přemýšlel nad slovy, která použije. Nebýt totiž sester „produktů“, tak se dnešní bakalářky nemají od koho naučit organizovat, plánovat a být zodpovědné. Nejsou všichni stejní, ať už jsou „produkty“ nebo vysokoškoláci.
Lída
Poslední věta zřejmě vyvolala rozhořčení u mnoha sester s maturitou. Domnívám se, že tím autorka myslela současnou generaci nevyspělých absolventů SZŠ. Trochu nešťastná formulace. A tady někde zaostřeme pozornost. Ano, kdysi SZŠ byla výběrová škola a absolventi byli schopní zastat samostatně spoustu výkonů a sloužit těžké služby. Ruku na srdce, dámy – myslíte si, že dnešní generace absolventů středních škol je připravena po maturitě do boje? A nemusíme se bavit jen o absolventech SZŠ. Systém vzdělávání se nám změnil ve všeobecné rovině u spousty oborů. Preference mladých lidí je „mít alespoň bakaláře“. Je to dáno různými faktory – popularizace VŠ vzdělání, společenský posun. Děti nám dospívají rychle fyzicky, ale pomalu sociálně. V případě 5letých SZŠ je to trochu krok do chaosu. Jak chcete stimulovat uchazeče o studium k přihlášení, když na pracovním trhu nám nyní převažují absolventi VOŠ a VŠ? Dalších 20 let chaos? Chcete experimentovat?
Petra
Ačkoli jsem jedna z „těch sester bakalářek“, tak mě také poslední věta uráží. Sestry, které vystudovaly čtyřletou zdrávku ještě před érou asistentů, jsou pro mě často vzorem – vědí, co a jak si můžou dovolit udělat, říct, mají spoustu zkušeností, ale hlavně je učili lékaři a musely se toho často naučit mnohem víc než my bakaláři. Naplánovat péči umí přímo bravurně – než jsem se to naučila já (a to mam těch úchvatných sedm let školy), tak mi to trvalo skoro 4 měsíce. Jsem rok v praxi (i po škole) a rozhodně mi nepřišlo, že bych se zapracovala snáz než asistent. Ono to totiž není ani tak o vzdělání (věk trochu roli hraje) jako spíš o tom, chtít tuhle práci dělat. Když si vezmu, že na střední škole jsme byly jenom dvě holky, co šly na zdrávku proto, že tu práci chtějí dělat, tak je to celkem žalostné. Sestry, co studovaly jenom proto, aby nemusely mít tolik matematiky, nejsou zrovna tím, co by naši pacienti potřebovali.
Ivka
Každý může mít názor na způsob vzdělávání jiný, ale je dobré zjistit si fakta: a) navržená změna – návrat na SZŠ s 1 rokem navíc – je samozřejmě koncipována tak, že se pozmění náročnost osnov, tudíž nelze srovnávat se současným asistentem; b) nemáte pravdu, že sester je dost – i kdyby se doplnil tým o sanitáře a ošetřovatelky (které chybí, v tom máte pravdu), tak sestrami nenaplníte personální vyhlášku ani v dnešní podobě. A ta je koncipována tak, že ten tým teoreticky existuje. Zkrátka sestry nejsou! A čím více jich studuje VŠ, tím méně jich nastupuje do praxe. To je důležité si uvědomit.
Katka
Nevím, co v pojetí autorky znamená kvalitní sestra a kdo ji potřebuje, asi zdravotnictví. Ale pacient potřebuje sestru, která prostě ví, co má dělat, umí si zorganizovat práci, je ochotná, milá a umí mu vysvětit, co se s ním děje. Na to nemusíte mít VŠ, ale stačí SZŠ, aktivní přístup k péči o pacienta a ochota se dál vzdělávat. Beztak i sestra s VŠ musí občas dělat vše, protože sester je málo, jen úkony péče, které nepatří mezi ty odborné, může dělat s větším odporem, je přece vysokoškolačka. Zažila jsem takový přístup k péči na vlastní kůži a je to dost nepříjemné. Potřeba VŠ sester vychází z potřeb systému, nikoli pacienta. Poslední věty článku by mohly klidně sestry s praxí bez VŠ urazit. Schopnost plánovat a organizovat si práci se na VŠ nenaučí, to se naučí až praxí.
Jaké sestry potřebuje české zdravotnictví?
Sestra
Absolutně se ztotožňuji a nezbývá mi než souhlasit. Také jsem pouze „odvar“ 4letého studia s pomaturitním studiem, tzv. doškolovákem, a praxí více než 20 let. Momentální trend je zaměstnávat asistentky (v rámci finančních úspor), po kterých se chce mimo legislativu sesterská práce – což je podle mého špatně, protože odpovědnost za službu má sloužící sestra. Vysokoškolsky vzdělané sestry nejsou o nic víc ani míň než ty s 4letým studiem a navíc dlouholetou praxí. Jak už je zmíněno v článku, my jsme studovali na výběrové škole, kam nebylo jednoduché se dostat, po dobu studia jsem díky teorii a praxi získala dostatek zkušeností k vykonávání této profese, zatímco dnes jde na zdrávku kdokoli, kdo se nedostane jinam, protože má záruku maturity a už při nástupu do školy ví, že toto povolání dělat nebude. Celý systém je špatně.
VK
Plně souhlasím s autorkou, absolventky SZŠ i VOŠ byly vychovávány učitelkami z praxe a pro praxi. Bc. a Mgr. učí často VŠ učitelky bez jakékoli praxe. Učí tedy teorii, administrativu, publikování a výzkum! Po nástupu do praxe jsou absolventky zátěží pro zaškolující zkušený personál, a to ještě jen v případě, že jsou jejich radám a vedení přístupné a nehrají si na nadřazenost kvůli VŠ titulu. U absolventek 3leté pomaturitní VOŠ je trestuhodné, že nedostaly Bc. automaticky.
Sestra nemůže být levnou pracovní silou
Jaroslava
SZŠ byla ve své době nejvyšší forma studia. Dnes absolventky těchto škol musí dostudovávat postupně vše potřebné k výkonu své profese a žádný titul za to nedostanou. Naopak se jim z praxe odečte nějaký ten rok, aby svou práci mohly vůbec dělat. Je to spravedlivé? Myslím, že není. Navíc se jim může stát, že na jejich místo bude chtít nastoupit titulovaná sestra a stávající ho bude muset opustit. Kam jsme se to dostali a proč pořád řešíme tituly sester, když je jich stále větší nedostatek? Perlička dnešního dne – sestřička s titulem DiS., Bc. a Mgr. mi ve službě řekla, že nestudovala proto, aby vynášela nádoby s exkrementy a převlékala lůžko. Jistě má pravdu. Pomocný personál pracuje za velmi nízké mzdy, resp. minimální. Chápu, že se nepředhánějí v získání těchto pracovních pozic. Tak se nějak bojím, až třeba budu stará a ležet v nemocnici, že se třeba nenajde nikdo, kdo by mi podal trochu vody.
Stanislava N.
Ano, vzdělání je důležité, zaměřme se ale na otázku náplně vzdělání – na co nám jako sestrám budou předměty, které jsou součástí vysokoškolského titulu? Já bych i nadále ocenila to, že máme specializační studium a máme možnost se vzdělávat v oboru, který si sami zvolíme. Titul je pouze o tom, že sestra má podmínky ke studiu a má předpoklady toto studium v celé šíři zvládnout. Nevypovídá o intuici a o empatii. Na co je mi sestra bakalářka z ošetřovatelství, když podcení vedlejší příznaky, když bude umět vyplnit a sestavit spoustu papírů, ale nezastaví se u lůžka a neřekne pár tichých vět člověku v posledních minutách? Lidé umírají i v domovech pro seniory – tam se setkáváme s tím, že se naše práce bere jenom jako „jste tam, tak dělejte“. Lékař nemá čas nebo nechce psát poukazy na péči a podle nich si odnášíme mzdu. Po 30 letech u lůžka, včetně sobot, nedělí a přesčasů, nemáme ani průměrnou mzdu. Takže vzdělání ano, ale s rozumem, tam, kde je opravdu zapotřebí.
Helena N.
Mám pocit, že o problému vzdělání sester jednají hlavně lidé, kteří nevědí, jak to v praxi skutečně chodí. Souhlasím s tím, že zdravotničtí asistenti neměli vůbec vzniknout, protože ti jsou ta levná pracovní síla, ti to odnesli ze všech nejvíc. Musejí zvládat téměř všechno a komplikují situaci na pracovišti registrovaným sestrám tím, že jsou za ně zodpovědné a pod vším se podepisují spolu s asistenty. S čím ale nemůžu souhlasit, že my, které máme SZŠ a naše vzdělání odpovídalo tehdejším nárokům, jsme v jiné situaci než dnešní absolventky VOŠ a vysokých škol. Jak je možné, že zvládáme tutéž práci jako ony jmenované absolventky? Mluvím o řadových sestrách, nikoli o vedoucích pozicích, tam jsem ochotna uznat vyšší vzdělání. Chodí k nám na praxi děvčata jak z VOŠ, tak z VŠ – jiná je situace, pokud se jedná o absolventku gymnázia, jiná, pokud je ze SZŠ. Děvčata ze SZŠ říkají, že se látka hodně opakuje a je málo přínosná. Jindy, a to i u kolegyň, které studují při práci, mám pocit, že je látka nepřiměřeně těžká, odtažitá od praxe a někdy až zbytečná. Kdo to vymýšlí? Při složení této mozaiky nesmyslů, se kterými se v praxi setkávám, těžko souhlasit i s dobře míněnými názory v článku. Bylo by dobré se na to podívat odzdola.