Nejprve jsem si všiml, jak před lety v jedné bytovce na okraji města vzniká jakési ghetto, a to podle pravidla, kdo neumí nebo nezvládá bydlet v běžné zástavbě, tak je sem vystěhován a další se na něj nabalují. Samozřejmě nikdo z těch lidí nepracuje. Teď se ale ocitl bez práce i můj syn se snachou a vnoučata končí školu a k práci se také dvakrát nemají. Snacha se snaží obstarávat zahradu a pěstovat nějaké sezonní plodiny, které pak různě mění, syn je prakticky bez jakéhokoli smysluplného zájmu a práci už dlouhý čas nemá. A vnoučata se víceméně poflakují po okolí bez nějakého cíle.
Ivan S.
Vážený pane Ivane, váš dotaz se týká dlouhodobé nezaměstnanosti a jejího vlivu na jedince a následné spojitosti s nejbližším okolím daného člověka. Se stavem, který popisujete, se v podstatě každým dnem setkávají sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří pracují v terénu a mapují a zpracovávají situaci v tzv. vyloučených lokalitách, což jsou místa, která zmiňujete. Tito pracovníci působí přímo v přirozeném prostředí, kde pomáhají řešit často celý komplex problémů, které se v obdobných místech vyskytují.
Aktuální údaje z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) bohužel vykazují nepříznivá čísla ohledně stavu nezaměstnanosti v České republice. V prosinci 2010 míra nezaměstnanosti nečekaně vzrostla na úroveň 9,6 % (přičemž v listopadu 2010 to bylo jen 8,6 % a odhadovaný nárůst se měl zastavit na čísle 9,2 %). Úřady práce (ÚP) na konci prosince evidovaly celkem 561 551 uchazečů o zaměstnání. Nižší míra nezaměstnanosti, než je celorepublikový průměr, je tradičně v Praze a jejím okolí - zhruba okolo 4 %. Naopak nejvyšší míra nezaměstnanosti byla zaznamenána ve 49 okresech (19,7 % Jeseník, 17,9 % Bruntál, 16,5 % Most a následuje s 16,3 % Hodonín a Děčín s 15,7 %). Míra registrované nezaměstnanosti mužů vzrostla na 8,8 % a žen na 10,7 %. Na jedno volné pracovní místo připadalo v průměru 18,2 uchazeče, z toho nejvíce v okresech Prostějov (72,8 uchazeče), Jeseník (63,4 uchazeče), Břeclav (61,7 uchazeče) a v Děčíně bylo na 1 pracovní místo 59,6 uchazeče. Meziměsíční nárůst nezaměstnanosti zaznamenalo všech 77 úřadů práce.
Negativní je skutečnost, že počet osob nezaměstnaných jeden rok a déle se nadále zvyšoval. Proti 3. čtvrtletí 2009 se jejich počet zvýšil o 52,3 tisíc osob a činil 160,8 tisíc osob. Jejich podíl se začal opětovně přibližovat polovině všech nezaměstnaných osob (42,9 %), přitom v 1. čtvrtletí roku 2010 činil pouze 35,7 % (zdroj: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam110810.doc).
Za nezaměstnané jsou podle definice ILO -Mezinárodní organizace práce (z angl. International Labour Organization) považovány osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů. Tato metodika je jednotná pro všechny členské země EU a poskytuje mezinárodně srovnatelné údaje. Je třeba respektovat skutečnost, že definice nezaměstnaných podle ILO se liší od definice uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce MPSV, což je upraveno zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Druhy nezaměstnanosti a možnosti jejího řešení
Krátkodobá nezaměstnanost (sama o sobě) nemusí být až takový problém, jak se dá vysledovat z krátkého přehledu.
Druhy nezaměstnanosti lze rozlišit podle několika parametrů:
1. podle socioekonomických ukazatelů
a) zjevná nezaměstnanost - osoby registrované na ÚP,
b) nepravá nezaměstnanost - osoby registrované na ÚP, ale pracující v tzv. šedé ekonomice,
c) skrytá nezaměstnanost - neregistrovaní na ÚP a práci si nehledají,
d) neúplná zaměstnanost - osoby se sníženým pracovním úvazkem nebo v práci nevyužívající plně své schopnosti a kvalifikaci.
2. podle časového hlediska
a) krátkodobá nezaměstnanost - osoba nezaměstnaná do 6 měsíců až 1 roku,
b) dlouhodobá nezaměstnanost - nezaměstnanost trvající přes 6 měsíců (někteří autoři o ní mluví až po uplynutí 1 roku),
c) opakovaná nezaměstnanost - dlouhodobá nezaměstnanost je v určitých regionech spojována ještě s dalším jevem, a to výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry jedince.
3. podle příčiny
a) frikční nezaměstnanost - zaměstnanec si hledá novou práci (z různých příčin) a dobrovolně se vzdá svého pracovního místa „lidé mezi dvěma zaměstnáními“, běžná mobilita pracovníků, kteří si obvykle během krátké doby najdou novou práci,
b) strukturální a technologická nezaměstnanost - způsobená rozpadem podniků a institucí; lidé, kteří se stávají takto nezaměstnanými, se vyznačují určitým věkem, kvalifikací, dovednostmi, zkušenostmi, paradoxem strukturální nezaměstnanosti je, že do ní mohou (a i dlouhodobě) upadnout i vysoce kvalifikovaní pracovníci,
c) cyklická a sezonní nezaměstnanost: - cyklická nezaměstnanost je tzv. nezaměstnanost z nedostatečné poptávky (v období recese), - sezonní nezaměstnanost je spojená s přírodními cykly např. ve stavebnictví, zemědělství, turistice.
Výše uvedený zákon o zaměstnanosti vymezuje v § 33 osoby, kterým se věnuje zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání. Patří sem např. fyzické osoby se zdravotním postižením, osoby do 25 let věku, absolventi vysokých škol, osoby starší 50 let věku.
Hlavním cílem sociální politiky státu je nezaměstnanosti předcházet a snižovat ji. K tomuto účelu slouží aktivní politika zaměstnanosti. Ta patří mezi základní práva občana být zaměstnán bez ohledu na jeho rasu, etnický nebo sociální původ, pohlaví, jazyk, náboženství, politické smýšlení, majetek, zdravotní stav a věk. Toto právo však nemůžeme chápat jako nárok na určitou práci, ale jako právo na pomoc státu při získávání práce a podporu v nezaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti (zákon o zaměstnanosti § 104 a násl.) je založena na upřednostnění preventivních a aktivních opatření před pasivním přístupem, kdy jsou uchazečům o zaměstnání vypláceny pouze dávky v nezaměstnanosti, a snižuje finanční náročnost státního rozpočtu na pasivní politiku zaměstnanosti. Mezi nástroje aktivní politiky patří např. rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa aj.
Přímo v terénu s nezaměstnanými pracují nejčastěji pracovníci z nestátních neziskových organizací. Obvykle se jedná o:
- osoby nezaměstnané nad 50 let věku
- lidé okolo 50 let, kteří pracovali, přišli o práci a nemohou především vzhledem ke svému věku již několik let sehnat práci,
- osoby po výkonu trestu odnětí svobody,
- tzv. mladí nezaměstnaní
- absolventi v lepším případě středních škol, případně absolventi základního stupně vzdělání,
- osoby patřící k etnickým minoritám
- v praxi asi nejčastěji romské lokality, vyloučené lokality,
- osoby se zdravotním postižením
- zahrnuje tělesné, mentální, smyslové, psychické, případně kombinované zdravotní postižení,
- osoby na/po rodičovské dovolené
- obvykle se jedná o tzv. samoživitele, pro které je příjem zdrojem obživy pro nezaopatřené dítě/děti.
Startovací linie takových lidí je obvykle různá, v praxi se můžete setkat i s kombinací těchto skupin, což ještě více ztěžuje jejich vstup na otevřený trh práce. Při práci s klientem bez zaměstnání je velmi důležité zmapovat si prvotně jeho motivaci a cíle a dobře zpracovat zakázku pro další spolupráci. Dlouhodobá nezaměstnanost má sociálně psychologické důsledky - klienti v hojné míře pociťují smutek, beznaděj, vykazují sociálně plaché chování, mají neodůvodněné požadavky, prožívají ztrátu sociálních a profesních dovedností a čelí dalším sociálním problémům, které s nezaměstnaností bezprostředně souvisejí (dluhy, partnerské problémy), ztráta sebevědomí, několikagenerační nezaměstnanost, problémy s autoritou atd.
Strategie dlouhodobě nezaměstnaných:
* řeší paralelně dva problémy - hledají zaměstnání, ale protože tato strategie v jejich případě selhává, musí řešit i druhý problém, což je hospodaření domácnosti,
* výrazněji omezují výdaje spotřeby,
* využívají, při splnění podmínek, podpory v nezaměstnanosti a po jejím vyčerpání sociálních dávek,
* hledají alternativní a doplňující zdroje v neformálním sektoru (šedá ekonomika, domácí hospodářství, příbuzní…).
Kde lze hledat pomoc? Kam se obrátit? Co můžete očekávat od pracovníků, kteří za klienty přicházejí přímo do jejich přirozeného prostředí?
Nabídka takových organizací je často provázaná na další organizace a instituce. Kontakty na takové organizace lze najít např. na nástěnkách úřadů, sociální odbor by měl být dobře informovaný ohledně dostupnosti sítě sociálních služeb a aktuálních projektů zabývajících se problematikou nezaměstnanosti. Ze strany pracovníků v terénu nejde jen o docházku za klientem, ale i klient přichází např. do tzv. job klubů, kde má možnost učit se potřebným dovednostem pod individuálním a trpělivým vedením, tzv. vést si svoji agendu - např. psát životopis, vhodně oslovovat potenciální zaměstnavatele apod.
Možná nabídka pomoci obvykle skýtá následující položky:
* vyhledávání pracovních míst na internetu samostatně/za pomoci pracovníka,
* asistence - pomoc při sestavování odpovědí na inzeráty (založení si e-mailové adresy), vyplňování dotazníků, sepsání životopisu, motivačního dopisu,
* asistence při doprovodu na pohovory, výběrová řízení,
* pomoc při obraně proti diskriminačnímu chování ze strany potenciálních zaměstnavatelů,
* zajištění pomoci při uzavírání pracovního poměru (obsah pracovní smlouvy, povinnosti a práva zaměstnavatele),
* zprostředkování rekvalifikačních kurzů a poradenství ÚP,
* poradenství při řešení dalších záležitostí souvisejících s pracovním uplatněním,
* kontakty na další pomáhající organizace, např. poradenské středisko ÚP, pracovní agentura apod.
Dlouhodobá nezaměstnanost má také velký vliv na psychiku člověka. Důležitá, z hlediska návratu klienta do pracovního procesu, je délka trvání nezaměstnanosti. Znovuzařazení dlouhodobě nezaměstnaného vyžaduje mnohem vyšší náklady než zprostředkování práce osobám, pro které je nezaměstnanost jen krátkou životní epizodou.
Dlouhodobou nezaměstnanost ovlivňuje řada činitelů a k těm nejvýznamnějším patří:
* nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů,
* nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání,
* hodnotová orientace některých skupin uchazečů o zaměstnání (nezájem o práci, závislost na podpoře),
* nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností, malá sebedůvěra,
* objektivní okolnosti (dojíždění, bydlení), neochota k profesní či prostorové mobilitě.
Ze studií o nezaměstnanosti vyplývá, že po počátečním šoku způsobeném násilnou změnou života nezaměstnaní často mobilizují své síly a snaží se svou situaci změnit. Pokud ovšem nenajdou řešení, postupně rezignují a upadají do apatie. Ukazuje se, že osoby s dostatečnými úsporami, s intenzivní morální a emocionální podporou svých nejbližších a osoby s vyšším vzděláním zůstávají relativně nedotčeny dlouhodobou nezaměstnaností. Novým rysem nezaměstnanosti posledního desetiletí je její relativně vysoká míra a stálost, zejména v evropských zemích.
Nezávisle na změnách ekonomického cyklu zůstává mimo pracovní trh značné procento osob v produktivním věku. Dlouhodobá nezaměstnanost má velmi nepříznivé důsledky i pro celou společnost, a samozřejmě i pro samotné nezaměstnané jedince. Současné střídající se vlády bohužel přistupují k otázce nezaměstnanosti systémem „cukru a biče“, což nijak neprospívá tak závažné problematice, kterou nezaměstnanost bezpochyby je. Nemít práci ale neznamená nemít pouze odpovídající příjem financí, ale pro řadu nezaměstnaných je to přímá spojitost se společenským uplatněním, sociálním statutem a obecně i kvalitou jejich života ve všech jeho složkách.
O autorovi: Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice