Dobře vychované včely

MVDr. Václav Fejt pracuje v Nemocnici Havlíčkův Brod jako mikrobiolog, imunolog a sérolog, původním vzděláním je veterinář. Ve volném čase se rád zabývá tvory velikostí kdesi na půli cesty mezi pacienty zvěrolékaře a těmi na sklíčku v mikroskopu. Chová totiž včely. KONÍČEK LÉKAŘE Jak jste přišel ke včelám? Podědil jsem je po tatínkovi. Už dříve jsem mu občas pomáhal, ale to, co dělá včelaře opravdu včelařem, tedy rozhodování, co je se včelami právě potřeba udělat, bylo vždy na něm. Po jeho smrti jsem do toho spadl rovnýma nohama. Opatřil jsem si tedy literaturu a pustil se do toho. Podědil jste se včelami i včelín? Chovám včely ve včelnici, to jsou úly volně v přírodě. Nicméně k tomu patří i spousta dalších věcí: starám se o rodinný chov ovcí, sušíme seno, udržuji roubenku a pracuju v lese. Všechno to tak nějak ladí dohromady, zvláště práce se dřevem mě baví. Umím otesat trám, sroubit stavbu. Jemnější práce je vyrobit nový úl, truhlařina ke včelaření prostě patří. Jak dlouho vlastně včelaříte? Nemyslím si, že bych se svým včelařením mohl nějak zvlášť chlubit. Včelami se zabývám dvanáct let, ale netvrdím, že jsem zkušený včelař, kterého nic nezaskočí. Včelaři jsou trojího druhu. Ti, kteří mají tři, čtyři nebo tak do deseti včelstev a v podstatě si s nimi hlavně hrají. Dělá jim to radost a těší je, že mohou medem zásobovat svoji rodinu a kamarády. V dobrém roce zbude trochu víc, aby se vrátily alespoň