OTÁZKA: Jako malý jste chtěl být archeologem. Čím vás tato profese zaujala?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Již od dětství mě zajímala historie. Asi nejvíce mě uchvátila ta staroegyptská, takže oslí můstek k archeologii byl jasný.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Z jaké rodiny pocházíte, čím byli vaši rodiče?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Moje matka se vyučila švadlenou a v oboru módy pracovala celý život. Otec byl architekt.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Takže s erby, které visí na zdi vaší pracovny a které sbíráte, co do původu nemáte nic společného? Nemáte šlechtické předky?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Pocházím ze staré rodiny z jižních Čech, ale nikoli šlechtické.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Jaké jste měl dětství?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Hezké. Vzpomínám na ně rád.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Vypadá to, že vám jižní Čechy opravdu přirostly k srdci.
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Můj vztah k jižním Čechám je skutečně extrémně silný. Neumím říct proč, ale pravděpodobně proto, že jsem tam od mládí jezdil. Odjakživa jsme se ženou jižní Čechy obdivovali. Tak dlouho jsme tam jezdili, až jsme si v té oblasti zhruba před dvaceti lety pořídili vlastní chalupu, kterou jsme časem zaměnili za větší. Jak jsem již řekl, celá naše rodina odtamtud pochází, a to v dlouhé řadě předků. Kousek od našeho domu stál statek rodiny, kam se bratr mého dědečka ve 20. letech přiženil. Statek byl vybudován ve 40. letech 19. století na ohromně krásném místě. Moc se nám líbilo, a tak jsme dlouhá léta usilovali, aby nám bratranec statek prodal. Nechtěl a dlouho odolával, až nakonec asi před čtyřmi lety jsem manželce řekl, že se ho ještě jednou naposledy zeptám, zda si prodej přeci jen nerozmyslel. A bratranec najednou, že jo a že nám dům prodá. Bylo to tak náhlé, že jsme si nejdřív s manželkou museli vyjasnit, zda ho ještě po těch letech vůbec chceme. Nakonec jsme se dohodli a statek koupili. Stavení se celé muselo zbourat, to víte, technologie 40. let 19. století úplně nevyhovovaly, a celé jsme jej postavili znovu. Kolaudace je stará několik málo dní. Snažili jsme se co možná nejvěrněji zachovat původní ráz domu, ale vnitřní vybavení je samozřejmě přizpůsobeno pohodlí 21. století. Chalupa stojí na konci velice dlouhé, rozvleklé vesnice, kde máte dům a pak další až za dvě stě metrů, pak zase tři sta metrů nic a takhle jsou ty domy rozstrkané v délce dvou a půl kilometru.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Dnes bydlíte za Prahou a denně dojíždíte do práce. Jaké to je odstěhovat se z velkoměsta a začít trvale bydlet na venkově?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Do roku 2005 jsem bydlel v Praze, takže odstěhovat se z velkého města na venkov byla zásadní změna. Ovšem k lepšímu. Musím říct, že to bylo moc dobré rozhodnutí. Vesnice má obrovskou spoustu výhod, nenapodobitelný je například ten klid. A dojíždění? Jedním z důvodů, proč jsem v práci brzy ráno, je, že vyjíždím z domova časně, abych se vyhnul ranní dopravní špičce. Trvá mi to do kanceláře tak 20 minut, což není moc; kdybych jezdil po Praze, bude to možná i víc. Z práce jedu zase dřív, abych se vyhnul odpoledním zácpám. Z pohledu dojíždění mi život na vesnici nevadí. Trochu komplikované bude skloubit užívání chalupy na jihu s příměstským bydlením za Prahou. Jižní Čechy jsou něco zcela jiného. Když se takhle večer posadím na terasu a před očima se mi producírují srnky, které se tam pasou, to je nádhera. A do lesa to mám asi 50 metrů.
27.3.2013 08:52:11
OTÁZKA: Vystudoval jste biochemii na přírodovědecké fakultě. Co vás k tomuto oboru přivedlo?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Biochemie mě velice lákala a chtěl jsem ji studovat buď na lékařské, nebo přírodovědecké fakultě. Vzpomínám si, že mi tehdy můj otec k výběru řekl: „Hele, medicínu nestuduj, doktoři musejí chodit do služeb.“ Byla to taková poněkud iracionální rada, nicméně jsem ji poslechl a vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jaký jste byl student?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
A víte, že docela dobrý. Skončil jsem s červeným diplomem. Jsem relativně lenivý, a tak jsem si vždycky při učení říkal, že když už se předmět musím učit, je třeba tu látku zvládnout tak, abych ke zkoušce nemusel podruhé.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Co jste dělal po škole?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Po absolutoriu jsem strávil rok na vojně, jak bylo obvyklé, a pak jsem 3 roky pracoval v Ústavu sér a očkovacích látek, což byl později Sevac.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jaké byly vaše začátky v praxi? Vzpomínáte na tu dobu rád?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Praxe byla oproti studiu opravdu zásadní rozdíl. Když člověk studoval, všechno měl tak, jak si to sám nadesignoval. V praxi mu to už ale designovali jiní. Ze začátku jsem pracoval v oboru vývoje diagnostických protilátek, což bylo velice zajímavé a moc mě to bavilo.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Vzpomínáte si na první šéfy? Měl jste nějakou osobnost jako svůj vzor?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
V této době ne, to přišlo později.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Deset let jste následně strávil v Ústřední vojenské nemocnici jako vědecký pracovník. Kudy se ubíraly vaše výzkumné snahy?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Týkaly se imunochemických metod, což je diagnostika jak v oboru biochemie, tak v oboru imunologie, založená na použití diagnostických protilátek.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: V čem spočívala náplň vaší práce?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Byla dvojí – jednak vývoj metod stanovení určitých parametrů a potom samozřejmě také jejich provádění. Fungovali jsme jako imunologická diagnostika pro celou Ústřední vojenskou nemocnici. A k tomu jsem s kolegou pracoval na vývoji a praktické relevanci diagnostiky poruch lipidového metabolismu.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: U této činnosti jste vydržel deset let, což svědčí o tom, že jste byl do výzkumu patřičně „zažraný“…?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Bylo to zajímavá a velice hezká práce. Musím říct, že v oboru lipidového metabolismu jsme měli velké úspěchy. Jako první v tomto státě jsme začali dělat rutinní diagnostiku apolipoproteinů A a B, což tehdy bylo zcela nové. Pamatuji si, jak jsme jednou na toto téma přednášeli v Lékařském domě v Praze a velký přednáškový sál byl úplně plný. Dokonce jsem postřehl (a vidím to dnes jako tehdy), že tam byli lidé, kteří s sebou měli magnetofony (v té době jiná možnost nebyla) a naše přednášky si nahrávali. Dodnes mě to těší.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jak se stalo, že jste opustil vědeckou činnost a dal se na manažerskou dráhu?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Začátkem roku 1990 za mnou přišel jeden z mých kolegů, který shodou okolností také kdysi pracoval v Ústavu sér a očkovacích látek, a říká: „Hele, oni tam vypisují výběrové řízení na pozice náměstka pro výzkum, náměstka pro výrobu a náměstka pro technické zabezpečení, tak co kdybychom se přihlásili? Výrobu trošku umím, ty zase výzkum, pojďme a přihlasme se.“ Tak jsem do toho šel. Nakonec se ukázalo, že se nejednalo o místa tří náměstků, ale náměstka jednoho, a to pro výrobu, výzkum a technické zabezpečení. Kolega z toho vycouval, já ale vytrval a místo získal. Takže jsem k 1. dubnu 1990 odcházel z ÚVN a stal se náměstkem ředitele Ústavu sér a očkovacích látek pro oblast výroby, výzkumu a technického zabezpečení.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Co si představujete pod pojmem dobrý manažer? Které vlastnosti u něho považujete za klíčové?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Dobrý manažer musí v prvé řadě umět naslouchat, co lidé – podřízení i nadřízení – kolem něho říkají. Za druhé je tu manažer od toho, aby činil rozhodnutí a dával druhým prostor, aby i oni činili rozhodnutí. I špatné rozhodnutí většinou bývá lepší než žádné. Tedy ochota a schopnost skutečně se rozhodnout a nést za to odpovědnost. A třetí vlastnost bych označil za jakousi pokoru nebo určitou flexibilitu, tedy umět si přiznat, že se také můžete mýlit. Toto bych viděl jako potřebné kompetence k tomu, aby člověk mohl dobře vést. Úplně nejhorší je manažer, který neustále hledá důvody proč se rozhodnout tak či onak, pořád dokola studuje data a podklady, a ve finále rozhodnutí stále nepřichází. Je prostě třeba některou variantu zvolit. Samozřejmě se může časem ukázat, že je nutné ono rozhodnutí zrevidovat. Pak se ale musí otevřeně říct: „Ano, nebylo správné, ale učinil jsem jej, protože jsem pro něj v danou chvíli měl důvody a myslel, že je to tak správně.“
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Od roku 1990 zastáváte řídicí funkce. Jaký jste podle vás typ šéfa? Jak vás vidí kolegové, podřízení?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Nevím, jak mě vidí, to byste se musela zeptat jich. Ale když se vrátíme k oněm třem principům, které jsem jmenoval, uvědomuji si, že občas ne úplně dobře poslouchám. Myslím, že mi nečiní problémy se rozhodnout, ani nemám potíž přiznat, že jsem udělal chybu. Tedy dva ze tří parametrů bych asi splňoval. Myslím, že v tom naslouchání bych se občas měl polepšit a popřát svým kolegům více sluchu.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jste generálním ředitelem společnosti Roche od roku 2000, tedy skoro 13 let. Co se ve firmě za ta léta nejvíce změnilo?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Myslím, že firma se změnila úplně celá. Před 13 lety zde byl jiný trh, jiné podmínky, jiné zdravotnictví. A s tím, jak se vyvíjelo zdravotnictví i trh a jak se měnily podmínky, se samozřejmě vyvíjela i firma. Když jsem před dvaceti lety začínal v oboru, zástupci firem byli lékaři nadšeně vítáni, byla šance si popovídat a něco se od nich dozvědět. Lékaři tehdy skutečně byli těmi, kdo rozhodovali. Dnes je situace úplně jiná, reprezentanti začali pomalinku mizet, doktoři mají daleko méně času a mnohem více možností se něco dozvědět odjinud, často ani nejsou ochotní s firemními zástupci mluvit. Ale co je důležité, lékaři dnes mají také mnohem menší prostor pro rozhodování. Dnes jsou to plátci zdravotní péče, kteří jim říkají, co budou dělat a jak to budou dělat, protože péči platí oni. Má to logiku, říká se přece „pán platí, pán poroučí“. Shrnul bych to tak, že okolí a trh se úplně změnily, čemuž samozřejmě musíte přizpůsobit i orientaci firmy. Firma by měla tak trochu předbíhat, mít vize, protože až ty změněné podmínky přijdou a až se projeví, musí už na ně být připravena.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Roche patří mezi nejúspěšnější farmaceutické společnosti na našem trhu a vy sám jste považován za dobrého manažera. V čem vidíte tajemství svého úspěchu?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Manažer musí myslet o krok dopředu, umět předvídat a totéž by měl chtít po svých lidech. Dojde-li potom ve zdravotnictví, na trhu či v jiných oblastech k nějakým změnám, už je to nezaskočí, protože o nich vědí nebo alespoň tuší, a jsou na ně tedy úplně nebo částečně připraveni. A tohle je moje nejdůležitější role tady. Pracovat na tom, aby firma byla včas připravená vytěžit z nastalých změn co nejvíc. Může jít třeba jen o náhodu, ale jak se říká, náhoda přeje připraveným.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Co pokládáte za svůj největší přínos k úspěchu vaší společnosti?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Nejspíš to, že se snažím vždycky myslet trochu dopředu. Jsem zvyklý přicházet s nějakými představami, které v daném momentu z mého pohledu nabízejí maximum možného. Ale netvrdím, že nutně musí být správné.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jistě by společnost nebyla tak úspěšná, kdybyste se neuměl obklopit schopnými zaměstnanci a nevytvářel jim podmínky ke spokojenosti…
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Ano, mít spokojené zaměstnance je pro firmu opravdové terno. Musím však uvést, že většinu podřízených jsem zdědil po svém předchůdci. Třeba náš finanční ředitel je tu dvacet let, tedy po celou dobu existence společnosti na našem trhu. Další dva ředitelé jsou tu také tak dlouho, lékařský ředitel zde pracuje jen o něco méně než dvacet let. Je pravda, že máme velice stabilní kádr, fluktuace je minimální.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Čím se řídíte při výběru nových zaměstnanců?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Hrozně důležitý je první dojem. Člověk má samozřejmě omezený čas na to, aby mohl uchazeče trochu okouknout. Nemyslím si, že obsah odpovědí na položené otázky je úplně zásadní, protože člověk je u pohovoru do jisté míry předvídá a může se na ně dobře připravit. Ale první dojem se už připravuje poněkud hůř. V úvahu je třeba vzít i fakt, že s právě vybíraným člověkem budete muset nějakým způsobem spolupracovat v týmu, a tady nastupují osobní pocity – sympatie či antipatie, kterým se prostě nemůžete vyhnout. Tým by v zásadě měl být jakýmsi průřezem společností. Měli by tam být muži, ženy, mladí, staří, týmoví i sóloví hráči… Prostě rozmanitost, jak ji život přináší. Vždycky pro mě byla naprosto hrozná představa, hotová noční můra, mít tým mladých a ambiciózních mladíků do 35 let, kteří si vzápětí všichni polezou po zádech, půjdou po krku a do roka budou usilovat o vedoucí pozici. Když jsem tady před více než dvanácti lety začínal, mým nejlepším zástupcem byl člověk, kterému tehdy bylo skoro šedesát. V pracovním životě si už ledasčím prošel, včetně funkce ředitele zdravotnického zařízení či ředitele odboru na ministerstvu. A teď věděl, že už je sice ve věku, který ho trošku diskvalifikuje, ale má hezké zaměstnání, jež chce vykonávat co nejlépe, aby si jej co nejdéle udržel. Zkrátka v dobrém pracovním kolektivu by se měl objevit populační průřez.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jste spíše skřivan, nebo sova?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Během pracovního týdne skřivánek, ale v sobotu a v neděli se proměním v sovu.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Na vás je vidět, že svoji práci milujete. Co vás na ní baví nejvíc?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Asi ta rozmanitost, změny a náhody, které přicházejí…
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jste zvyklý nosit si práci domů?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Pokud práci vykonáváte skutečně poctivě a s láskou, jednoduše nejde zamknout za sebou dveře, odejít domů a už na ni nemyslet. Občas vás napadnou nějaké věci, přemýšlíte o nich, nedá se úplně oprostit od práce. Ovšem jestli máte na mysli, že bych si vzal ze stolu štos papírů a nesl si je domů, tak to tedy opravdu nedělám. Nosím si však s sebou domů „pojítka“ – mobilní telefon, v němž je samozřejmě také e-mailová pošta. Tedy ano, obecně vzato si práci domů nosím, ale věnuji se jí relativně omezeně.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Vaše paní Helena má pro vás jistě pochopení. Čím se zabývá?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Vystudovala chemii a většinu svého profesního života pracovala v oboru klinické biochemie. Dnes už je v důchodu, ale poslední léta působila ve farmaceutickém průmyslu, což má zajímavou souvislost. V roce 1994 moje žena začala pracovat pro firmu Boehringer Mannheim, kterou v roce 1998 koupila naše společnost, takže i ona se stala její zaměstnankyní. Pracovala zde tedy daleko dříve než já a měla takový pocit, že já se snažím dostat do její firmy, protože je to přece „její“ firma, aby bylo jasno, jak mi tehdy sdělila. Můj tehdejší šéf pravil, že jsou mu manželé ve stejné firmě úplně jedno, asi i proto, že žena tehdy pracovala pro odbor diagnostiky a já pro farmaceutiku. Společnost Roche po mnoho let tedy byla naší „rodinnou firmou“. Ne ve smyslu vlastnictví (i když Roche je z tohoto hlediska dodnes skutečně firmou rodinnou), ale proto, že jsme v ní oba byli zaměstnáni.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Máte dva dospělé syny. Jdou ve vašich šlépějích?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Nejdou, starší je advokát a mladší pracuje jako personalista.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Je o vás známo, že se zabýváte heraldikou. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Nejspíš díky svému zájmu o historii. Z historie jsem si mimo jiné přinesl slabost pro rodovou šlechtu, a jak známo, heraldika a rodová šlechta jsou neoddělitelné.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Co všechno se dá z erbů vyčíst?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Z erbu se dá vyčíst mnohé, pokud o tom ovšem něco víte. Přistupujeteli k erbu jako k hezkému obrázku, moc vám toho neřekne. Obrazce a barvy na erbech stojí na určitých principech. Třeba tady na erbu Šternberků můžete vidět žlutou hvězdu v modrém poli. Jak víme, Stern je německy hvězda. Šternberkové představují starou, stále žijící českou šlechtickou rodinu. Je zajímavé, že jejich znak zůstal po celá staletí stejný. Bývalo zvykem, že rody svůj znak takzvaně polepšovaly – třeba když se někdo z jejich příslušníků o něco významného zasloužil, mohl do svého erbu dostat další součásti. Někdy se erby také spojovaly, když rodiny spojila manželská pouta, nebo erb doznal změny, když se přikupovala panství. Šternberkové však v tomto ohledu zůstali po celou dobu úplně stejní; tuším, že říkali něco ve smyslu, že jejich erb je příliš dobrý na to, aby se na něm něco měnilo. A nebylo to proto, že by byli konzervativní. Naopak, Šternberkové patřili mezi rody, které vždycky měly z pohledu tohoto národa obrovskou vizi. Nezapomeňte, že dva ze Šternberků byli mezi zakladateli Národního muzea.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Podle jakého principu se volily barvy na erbu?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Starý heraldický princip počítá se čtyřmi barvami: černou, červenou, modrou a zelenou. Tyto čtyři barvy kombinují se dvěma kovy – stříbrem a zlatem, tedy s bílou a žlutou. Vždycky by mělo platit, že k určité barvě patří kov: k modré zlato, k červené stříbro…
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jaký druh odpočinku máte nejraději?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Už jsem říkal, že jsem trochu lenivý… Dost často odpočívám tak, že se někam posadím, něco si přečtu nebo se na něco podívám a dám si k tomu sklenku dobrého vína. Ale také třeba velmi rád jezdím na kole.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jaký jste cyklista? V upnutém značkovém dresu, který na kole s berany po silnici honí kilometry, nebo si cestou užíváte přírodu a kocháte se?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Nepatřím k cyklistům, kteří „polykají kilometry“, raději jezdím přírodou a užívám si. Rodina mého otce, jak jsem již zmínil, pochází z jižních Čech, kousek od Trhových Svinů, a to je místo, kde na jedné straně začínají Slepičí hory a na druhé Novohradské hory. I kdybych tedy desetkrát nechtěl, kvůli terénu musím dříve nebo později šlapat do kopce. Někdy kola naložíme do auta a za krásnou rovinkou si dojedeme k Třeboni, kde si zajezdíme tak třicet čtyřicet kilometrů, což vůbec není k zahození. Jsou tam hluboké lesy, které se táhnou na Šumavu a do Rakous, a dostatek pěkných udržovaných cest, jež jsou zpevněné, jinak by se dřevo nedostalo z lesa. Člověk si pak užívá pohybu v krásném prostředí a může se rozhlížet po okolí, protože jezdí po přiměřeném povrchu bez nebezpečných terénních překvapení. A také jsme rádi, že kolem nejsou obrovské skupiny cyklistů, proto s manželkou dáváme přednost opuštěnějším místům.
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: A co golf? To je dnes nejen mezi manažery módní záležitost.
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Ano, máte pravdu, golf je dnes módní, ale tato hra vyžaduje čas. Na západ od našich hranic golf hrají především pánové vyššího věku, penzisté, kteří mají čas se mu věnovat. U nás je to sport spíše mladých lidí, což je zvláštní, neboť soudím, že když je člověk mladý, musí vydělávat peníze, a pak tedy na golf moc času nemá…
27.3.2013 08:52:12
OTÁZKA: Jste krásně štíhlý, čím si udržujete postavu, když ne sportem? Máte speciální životosprávu?
ODPOVĚĎ:
RNDr. Tomáš Votruba, CSc., MBA
Zvláštní životosprávu nemám. A moje štíhlost je jen hezká iluze. Za ní nejspíš stojí dobrý krejčí.
27.3.2013 08:52:12