LONDÝN - Dojíždějící se do ní dostávají velmi často, zejména, cestují-li vlakem. Řešení? Práce z domova.
„Pořádkový policista i pilot mohou ve stresující situaci reagovat, ale pasažér zavřený ve vlaku nikoli,“ řekl odborník na problematiku stresu David Lewis. V nejlepším případě to přispívá k tísnivému pocitu cestujícího, v horším se to může podepsat i na jeho zdraví.
Lewis se zabývá problematikou dojíždějících pět let. Mnozí prý trpí cestovní ztrátou paměti - kvůli stresu si po dojetí nevybavují značnou část ujeté trasy.
„Cestou do práce lidé tráví v průměru 45 až 60 minut. Za týden tak ztratí čas, který se rovná jednomu pracovnímu dni. Podle mne je nehorázné plýtvat talentem a nechat se na 90 minut proměnit v mátohy. Dojíždění lidi cesta skličuje a u mnohých vyvolává úzkost,“ tvrdí Lewis.
O tom, jak dalece dojíždění dotyčnému škodí, rozhoduje jeho fyzická konstituce a hladina krevního tlaku. „Na některých trasách jsme lidem naměřili i hodnoty 170 až 180 systolického tlaku. Někdo se zcela přestal ovládat a dal se do hádky. V
takovém případě hrozí infarkt,“ řekl Lewis.
Někteří z účastníků průzkumu každodenní cesty považují za muka a noční můru. Doktor Lucas, který se na výzkumu podílel, radí, aby se lidé snažili stres zmírnit buď prací z domova nebo úpravou pracovní doby tak, aby se vyhnuli dopravním špičkám a zácpám. Na vyplavení stresových hormonů, které se při cestě nahromadí, prý je také dobré upalovat do práce z nádraží co nejrychleji a po svých.
ČTK