Již nyní se odkládají operace žlučníku či břišní kýly, také část ortopedických zákroků.
Kde se vlastně „ztrácejí“ peníze? To ukazují plzeňští chirurgové na příkladu šedesátiletého muže, kterého koncem dubna přivezli z jedné okresní nemocnice. Rozpadlo se mu šití tlustého střeva, a tak ho přijímali se zánětem pobřišnice, selháním plic, posléze ve vnitřnostech objevili vzácnou plísňovou infekci.
Cena za záchranu života
„Nasadili jsme plicní ventilátor, opakovali krevní transfuze, vybrali vhodná antimykotika, dva druhy antibiotik, o spolupráci požádali mikrobiologickou laboratoř. Absolvovali jsme pět operačních revizí,“ popisuje pouze ty nejdůležitější kroky šéf jednotky intenzívní péče na chirurgii Jan Kuda.
| Financování nemocnic připomíná občas dohadování na orientálním trhu. |
Cenu zákroků vypočítává: transfúze v prvních dnech stály kolem padesáti tisíc korun, na ještě více přišly léky. Laboratoř proléčila denně pět tisíc, na stejnou částku se vyšplhá cena běžných zdravotnických pomůcek, jako jsou odsávačky a rukavice. Nitrožilní výživa stojí dvanáct set.
„Zřejmě ale přežije,“ říká doktor Kuda. Výdaje za měsíc léčby odhaduje na tři milióny. Lékaři přitom předem nedokážou odhadnout, kolik jim za léčbu zaplatí zdravotní pojišťovna.
Vyjednávat a vyjednávat
Svou práci účtují v bodech. Ty nemocnice sečte a pak předá pojišťovně. Jenže ta nemocnici podle nich ve finále neplatí. Už před sedmi lety stanovily pojišťovny nemocnicím paušální částku, kterou každým rokem o něco zvyšují.
Podle hodnoty bodu by pojišťovna za pacienta s plísňovou infekcí uhradila 615 tisíc - konkrétně za platy lékařů a sester, operace, léky, pomůcky, výživu a režii.
Lékaři mohou některé léky účtovat zvlášť - třeba antimykotika přišla na milión.
Co ale pojišťovny skutečně uhradí, nakonec záleží kvůli paušálům spíše na vyjednávacím umění vedení nemocnice.
Takové zkušenosti má i čerstvý ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Pavel Horák: „Jsou výkony, které stojí milióny korun. Například implantace defibrilátorů. My je pacientům neimplantujeme, dokud pojišťovna neslíbí, že operaci uhradí.“
Právě jeho nemocnice vloni hospodařila s téměř půlmiliardovým dluhem. „Problém byl i v tom, že předchozí vedení podobně s pojišťovnami nevyjednávalo,“ přibližuje jednu z příčin ztráty Horák.
Plzni se daří, zvyšuje „výkony“
Dobře vyjednávat s pojišťovnami a řídit nemocnici se naopak už několik let daří ředitelce plzeňské nemocnice Jaroslavě Kunové. Když v roce 1997 nastoupila, musela se vypořádat s roční ztrátou 80 miliónů a závazky, jež přesahovaly pohledávky o 160 miliónů. Nyní se už daří udržovat hospodaření bez závazků po lhůtě splatnosti, bez leasingu a úvěrů.
Nemocnice využila toho, že o Plzeň mají stále větší zájem pacienti z jiných okresů. Podle ředitelky jezdí za zdejší specializovanou péčí: „Jsme například jediní v kraji, kteří mohou zasáhnout při mozkových příhodách, v padesáti procentech případů zachraňujeme život.“
Plzeň navíc zajišťuje veškerou péči kromě léčby popálenin, dětské kardiochirurgie a transplantací srdce. Loni koupili novou dialýzu a magnetickou rezonanci. Proto se počet výkonů od roku 2000 zvýšil o třetinu a spolu s tím rostly i příjmy.
Nyní tato strategie přestává fungovat. Loni totiž nastavily pojišťovny nemocnicím tvrdší kritéria, nemocnice reagovala úsporami - na platech a zdravotním materiálu.
Lékaři začínají uvažovat novým způsobem. Nejde jen o to, že odkládají operace a uvažují, že lidi s běžnými potížemi možná budou posílat do spádových nemocnic. Nejtěžší rozhodování je v tom, jaké léky či nástroje použít. Teoreticky by se na tom dalo ušetřit nejvíc, lékař je ale povinen používat co nejúčinnější prostředky.
Přesto už dnes rozhodují (se schválením pojišťovny) například o tom, kdo má nárok na lepší kyčelní protézu za 100 tisíc korun a kdo se musí spokojit s umělou kyčlí za 40 tisíc.
„V nemocnicích by se měl stanovit standard, jak léčit jednotlivé nemoci,“ naznačuje řešení finanční krize ředitelka Kunová. „Kdo by chtěl lepší péči, měl by mít možnost si připlatit.“
Petr Holub, Aleš Vojíř, Hospodářské noviny