Zajistit by ji měla nová pracovní skupina pro porodnictví sestavená ministerstvem zdravotnictví ze zástupců odborných společností, ministerstva, porodních asistentek i příjemců péče. Agendu spojenou s problematikou porodnictví má MZ na programu v první polovině tohoto roku.
„Nyní je podle našeho názoru třeba nechat této pracovní skupině určitý čas na předložení návrhů, které budou řešit i právní otázky domácích porodů a příslušnou legislativu EU,“ uvedl na semináři náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Martin Plíšek.
Lékaři říkají ne
Česká lékařská komora svým vyjádřením z počátku března zařadila plánovaný porod mimo zdravotnické zařízení mezi postupy non lege artis. Zamítavé stanovisko zní i od České neonatologické společnosti ČLS JEP. „Přesun porodů z domovů do nemocnic, který skončil někdy v 70. letech minulého století, měl své racionální odůvodnění,“ uvedl na semináři ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě Jaroslav Feyereisl. Zpochybnil také studie, kterými zastánkyně domácích porodů argumentují.
Lékaři ve svých příspěvcích poukazovali zejména na nepředvídatelné komplikace, jako je asfyxie novorozenců nebo prepartální krvácení. „To stále patří k vedoucím příčinám úmrtí rodiček v naší zemi. Faktory krvácení dokážeme vyselektovat pouze ve 30 až 40 procentech,“ varoval Antonín Pařízek z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Jiří Knor jako zástupce lékařů zdravotnické záchranné služby zase upozornil na to, že až u 4 % porodů lze předpokládat komplikace spojené s resuscitací novorozence.
Porody doma jako možnost volby naopak podporuje předseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný. Odmítá ale, aby péče s nimi spojená byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Nedostačující legislativa i nepochopení
Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty je mylná už samotná diskuse o tom, zda domácí porody povolit, nebo nikoli. „Není možné v tom ženám nějak zabránit, ať už právně či jinak,“ uvedla. Právo na svobodné zvolení místa porodu je totiž zakotveno v evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Úmluva o právech dítěte zase zaručuje dítěti při narození přístup ke zdravotním službám, a to bez ohledu na to, kde přijde na svět.
„Většinou se jako argument pro omezování porodů doma uvádí, že je zde i ono nenarozené dítě a jeho právo na zdraví. A právě proto se domnívám, že by porod doma měl probíhat za asistence zdravotnického pracovníka,“ uvedla Zuzana Candigliota.
To ovšem většina nemocnic nepodporuje. Nový zákon o zdravotních službách sice porody doma zohledňuje jako možnou alternativu, nestanovuje ale další podmínky. Navíc porodní asistentky mají stále problém se získáváním registrací. „Úřady odmítají udělovat registrace k vedení porodu nejen porodním asistentkám, ale i dulám. V současnosti tak nemůže vzniknout ani žádný porodní dům, což znamená, že porodní péče se dostává do ilegality,“ upozornila právnička.
Porodům doma by se podle jejího názoru i podle některých dalších přednášejících dalo předejít zlepšením podmínek pro porod v nemocnici. „Důležitá je kontinuální péče porodní asistentky, protože je zřejmé, že porody doma nejsou tak časté téma. Je jen málo žen, které chtějí opravdu rodit doma. To, co rodičky často trápí, je, že v porodnicích nejsou respektována jejich práva,“ dodává Zuzana Candigliota.
Kontinuální péče porodních asistentek má podle biostatističky Markéty Pavlíkové, která prezentovala výzkumy z Kanady a Velké Británie, blahodárný vliv na průběh těhotenství, porodu (doma i ve zdravotnickém zařízení) i poporodní doby. Ženy pod dohledem asistentky mají údajně méně předporodních hospitalizací, instrumentálních porodů a užití analgetik.
Častěji porodí spontánně vaginálně, cítí větší kontrolu nad svým porodem a snáze zahajují kojení. Samostatnou kapitolou problematiky je pak zařazení práce porodních asistentek do systému veřejného zdravotního pojištění.
Domácí porody jako důsledek
Nedodržování práv rodičky je podle některých zúčastněných největší problém českého porodnictví. Mezi nejčastější chyby lze zařadit odebrání novorozence matce, nadužívání analgetik nebo nerespektování individuálních potřeb rodičky ze strany zdravotníka.
Pro porod v domácím prostředí se podle výzkumu klinické psycholožky Michaely Mrowetz rozhodnou ženy nejčastěji po předchozí negativní zkušenosti s porodem ve zdravotnickém zařízení. Často je důsledkem takové zkušenosti posttraumatická stresová porucha. Ze studie, do které bylo zařazeno na 1300 Češek a Slovenek, vyplývá, že jde převážně o druhorodičky, kterým byla při prvním porodu odepřena jejich práva.
Psycholožka na základě porodního příběhu každé ženy a jejich odpovědí sestavila žebříček motivací pro domácí porod. „Jako první motiv pro porod mimo zdravotnické zařízení ženy nejčastěji uváděly nepřerušovaný kontakt se svým dítětem, druhým motivem je zajištění individuálního režimu porodu. První dva motivy jsou tedy orientovány na potřeby dítěte,“ upozornila.