Na středeční jednání zastupitelstva města byly pozvány všechny strany, které se nějakým způsobem zapojily do rozhovorů o případné restrukturalizaci a prodeji vrchlabské nemocnice.
„Na zastupitelstvo samozřejmě také půjdu. Jsem ochoten přednést svůj názor o stavu nemocnice, abychom se co nejdříve dobrali jasné vize budoucnosti a mohli dál v klidu pracovat,“ říká v rozhovoru Vladimír Dryml.
Od které doby se o prodeji mluví a jaký je současný stav v této záležitosti?
V červnu probíhala první jednání, ale veřejnost se o nich dozvěděla až přede dvěma měsíci. Tehdy ředitel jilemnické nemocnice žádal na tamním zastupitelstvu peníze na nákup přístrojů, které jsou v našem vlastnictví. Už byla dokonce připravená smlouva o smlouvě budoucí, ale prodej byl zatím pozastaven. Myslím, že díky medializaci a také tomu, že ti správní lidé nemohli dát ty správné peníze.
Mohl jste nějak ovlivnit diskuse o případném prodeji nemocnice?
U všech jednání o transformaci jsem nebyl. Majitel Alexandr Seidl za mnou přišel a zeptal se mě, co bych dělal, kdyby mi někdo nabídl stodvacet milionů. Řekl jsem mu, že ve stavu, kdy není jasné, jak se bude dál vyvíjet české zdravotnictví, je prodej za takovou částku logický. To byl můj jediný vstup do kauzy.
Jaký byl váš pocit z celé záležitosti?
Můj názor je ten, že byla v jistém smyslu nešťastná. Jilemnická nemocnice hledala kupce za podmínek, které by byly pro nás likvidační. Chápu obchod jako záležitost, kdy někdo uhradí určitý obnos a potom s majetkem nakládá podle svého. Ale dávat budoucímu kupci podmínky, jak s ním má po zaplacení zacházet, považuji za nečistou hru. Hlavně proti všem lidem, kteří se za dlouhé roky v nemocnici nadřeli a zasloužili o vymazání všech dluhů.
Někde vám dávají za zlé, že přeplácíte doktory a tím je k sobě přetahujete. Opačný přístup prý máte k řadovým sestrám. Za nízké mzdy u vás mohou dělat jenom cizinky z východu?
Od začátku jsme bojovali s lékařskou komorou i konkurencí a vždy jsme se snažili, aby personálně technické zabezpečení splňovalo všechny předpisy, které jsou stanoveny ministerstvem zdravotnictví. Každého čtvrt roku si Českou lékařskou komorou necháme dělat audit na personální obsazení nemocnice.
Myslím, že jedna z věcí, které sráží české zdravotnictví na kolena, je systém tarifních platů. Lékař dostává peníze, ať dělá, nebo nedělá. U sestry zase podle tohoto systému záleží víc na tom, kolik let má odslouženo a ne, jaké výsledky vykazuje.
U nás dáváme platy takové, abychom zajistili chod nemocnice. Někdy je to mnohem víc, než je běžné, ale je to dáno nabídkou pracovních sil. Jde hlavně o lékaře s druhou atestací. Jsou u nás i takoví, jejichž měsíční příjem přesahuje sto tisíc.
U sester je situace jiná. Celorepublikový trend je zaměstnávat za nižší mzdy zahraniční střední zdravotní personál. Je to dáno tím, že sestra dělá všechno. Od uklízečky až po vrcholně odbornou práci. Není proto možné rozlišit odborný personál od pomocného. Nutnost zajistit tak velký počet lidí se zhruba stejným platem samozřejmě tlačí mzdy dolů. Základy platů jsou u nás nízké, ale mají velkou pohyblivou složku. O té rozhoduje vedoucí oddělení a závisí na hospodaření celého oddělení a výkonu té dané sestry.
Jaké služby v současné době nemocnice nabízí?
Máme tu čtyři základní oddělení, která jsou daná zákonnými předpisy. Je to chirurgie, interna, dětské oddělení a gynekologie s porodnicí. Vedle toho ještě oddělení akutní medicíny, následné péče a samozřejmě laboratoře, rentgeny a specielní ambulance. Jedno patro nemocnice je zavřeno, protože jsme pro něj v současné době nenalezli vhodnou náplň. Je to oddělení o pětatřiceti lůžkách. Výhledově by v něm mohla sídlit ortopedie, nebo dialýza.
Hovoří se o tom, že v malých nemocnicích není kvalita péče srovnatelná s velkými, protože lékaři dělají některé výkony jen několikrát do roka a uniká jim praxe.
Z hlediska odborného je počet prováděných výkonů věcí každého lékaře. Nemůžeme nikomu říct, že neudělal příslušný počet operací a proto svoji práci neumí. Odpovědnost za výkon leží pouze na lékaři. Navíc naši doktoři jezdí na stáže, aby udrželi kontakt s novými metodami a tam samozřejmě výkony také provádějí.
Jaká je historie nemocnice?
Nemocnice byla koupena v roce 1998 od Fondu národního majetku. Dnem prodeje byla zrušena a prodána za účelem pohostinské činnosti. Fond ji sice prodával s věcným břemenem za zajišťování zdravotní péče, ale bylo jasné, že ho nelze v danou chvíli splnit. Dva dny před odchodem z funkce ministryně zdravotnictví Zuzany Roithové padlo i toto věcné břemeno. To znamená, že nemocnice není dnes vázána žádným zákonem ani závazkem k provozování zdravotní péče.
Kupní cena byla tehdy asi osm miliónů. K tomu je třeba připočíst nejasnou výši dluhů. Okresní úřad, který tehdy dělal audit, později spočítal dluh na osmdesát čtyři milióny korun. Prvním úkolem bylo zajistit registraci. Kupci zřejmě původně chtěli provozovat něco jiného, než lékařské služby, ale časem se ukázala správnost jejich změny stanoviska. V průběhu let se několikrát majitelé měnili. Tedy přesněji se postupně slučovali.
Kdo je tedy dnes majitelem nemocnice?
V současné době je majitelem nemovitostí firma České nemocnice a.s., majitelem části movitého majetku a činnosti je Česko německá horská nemocnice Krkonoše, kde polovinu vlastní německý partner a druhou nemocnice, jako s.r.o. Jejím hlavní majitelem je Alexandr Seidl. Jednatelé společnosti jsou dva, český a německý, a oba ji mohou zastupovat před třetími osobami. Registrace společnosti se několikrát změnila. Na jejím základě máme uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami o rozsahu poskytované zdravotní péče.
Krkonošské noviny, 17.12.2003