„Ve srovnání příjemců podle jednotlivých diagnóz představují duševní onemocnění třetí nejčastější příčinu a jejich význam narůstá. V letech 2009–2011 se jednalo o 15,8 procenta všech nově přiznaných příspěvků, oproti 8,5 procenta v průměru z let 2001–2003,“ shrnuje autorka studie, socioložka Miroslava Janoušková. Tento trend koresponduje s výsledky předchozí analýzy, která se zaměřila na nově přiznané invalidní penze. „V případě nově přiznaných invalidních důchodů tvoří duševní onemocnění dokonce druhou nejčastější příčinu přiznání s 20 procenty ze všech nově přiznaných dávek,“ doplňuje další z autorů Petr Winkler a dodává, že v obou případech představují duševní onemocnění nejrychlejší rostoucí příčinu uznání dávky.
Častějšími příjemci příspěvků na péči jsou v mladší věkové kategorii muži, ale od 70. roku věku začínají převládat ženy. Mezi ženami dominují příspěvky z důvodu organických duševních poruch (např. demence u Alzheimerovy nemoci) více, než je tomu u mužů, což kopíruje demografické trendy, neboť ženy se dožívají vyššího věku než muži. Naopak v případě mentálních retardací jsou celkově častějšími příjemci muži.
Trendy a reforma psychiatrické péče
Skutečnost, že duševní onemocnění představují třetí nejčastější příčinu nově přiznaných příspěvků na péči, si žádá zvýšenou pozornost v rámci celého systému sociálního zabezpečení. Petr Winkler odhaduje, že význam duševních onemocnění na celkové zátěži způsobované všemi onemocněními bude dramaticky růst. „Očekávám, že ve vyspělých evropských státech, včetně České republiky, dojde v nadcházejících desetiletích k zásadnímu zlomu a význam duševních onemocnění předčí význam fyzických chorob. Podobný zlom jsme viděli již v druhé polovině 20. století, kdy se ve vyspělých zemích podařilo radikálně eliminovat význam infekčních onemocnění a na významu tak nabyla neinfekční fyzická onemocnění“, říká sociolog.
„V souvislosti s transformací systému psychiatrické péče narůstá důležitost tohoto příspěvku. Zároveň se objevují nové požadavky na možnosti a dovednosti neformálních pečovatelů hlavně z řad rodinných příslušníků. Dále je nezbytné rozvíjet kapacity sociálních služeb a komunitní péče o lidi s duševním onemocněním,“ uzavírá Miroslava Janoušková.