„V tomto konkrétním případě se po 10 dnech a kultivaci stěru zjistilo, že příčinou změn na čípku je běžná infekce vyléčitelná v krátkém čase antibiotiky. Přecitlivělá pacientka však prožila oněch 10 dnů ve strachu o život, neboť lékař ke své diagnóze „rakovina, nebo syfilis“ ještě dodal: „A modlete se, aby to bylo to druhé.“ V této souvislosti nařkl ženu z promiskuity a odeslal ji do Národní referenční laboratoře pro diagnostiku syfilis, kde se ocitla mírně řečeno mezi lidmi z okraje společnosti – tento zážitek jí v její nejistotě a obavách určitě nepřidal. Pochybil lékař a je jeho postup právně napadnutelný?“ poklračuje dotaz.
Odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
Popsaný postup lékaře je potřeba posuzovat z hlediska medicínského, právního a etického. Jsem přitom toho názoru, že přinejmenším z etického pohledu lze uvedené chování lékaře označit jako problematické.
Posouzení postupu z odborného lékařského hlediska mi nepřísluší, nicméně se domnívám, že nelze lékaři vytýkat, že pacientku běžně vyšetřil a vzhledem ke svému podezření na závažné onemocnění ji odeslal na specializované vyšetření, které naštěstí jeho prvotní diagnózu nepotvrdilo.
Z právního pohledu postup nevykazuje znaky například zanedbání lékařské péče či škody na zdraví. Právo na ochranu osobnosti Pacientka však má občanským zákoníkem dané právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí.
V případě, že by cítila, že postupem lékaře (zejména jeho slovními projevy a nařčením z promiskuity) došlo k zásahu do jejího práva na ochranu osobnosti, může se obrátit se svým nárokem na soud. U soudu by se mohla domáhat přiměřeného zadostiučinění (například formou omluvy).
Pokud by se nejevilo toto zadostiučinění postačujícím, zejména proto, že byla jednáním lékaře ve značné míře snížena důstojnost pacientky nebo její vážnost ve společnosti, může se u soudu domáhat náhrady nemajetkové újmy v penězích. Výši takové náhrady soud určí s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Vedle soudní ochrany se může pacientka obrátit také na Českou lékařskou komoru nebo orgán, který příslušné zdravotnické zařízení zaregistroval, s podnětem k prošetření chování a jednání lékaře.
Za nejpřirozenější a nejpřímější však považuji postup, kdy se pacientka se svou nespokojeností s chováním lékaře obrátí nejprve na samotného lékaře a požádá jej o vysvětlení a stanovisko. Již ze způsobu reakce lékaře vyplyne, zda tento krok, spojený například se změnou lékaře, bude pro ni dostačující, anebo zda využije některý z dalších právních kroků, naznačených výše.