Vágní a konkrétními věcmi nepodložené řeči o dlouhodobém manažerském selhání, „destabilizaci“ nemocnice a „ztrátě důvěry pacientů“ skutečně moc nepomohly. Zato si každý vzpomněl na tvrdé střety, které mezi sebou ve vládě Bohuslava Sobotky vedli Němeček jako ministr zdravotnictví a Andrej Babiš jako ministr financí. Vojtěch se sice dušuje, že nic osobního za Němečkovým vyhazovem nebylo, ale jedním dechem bezelstně přiznává, že jej konzultoval s Andrejem Babišem a fakticky si krok od premiéra v demisi nechal schválit.
Mezitím se vedení ostravské fakultky neujal Němečkův statutární náměstek, jak velí zvyk, ale z rozhodnutí ministra gastroenterolog Evžen Machytka. Na tom je komická především jedna věc.
Jedním z Vojtěchových argumentů proti Němečkovi byl exministrův „melouch“ v bohumínské nemocnici, kde Němeček na pětinu úvazku působil souběžně s řízením FNO. Odpůrce melouchů Vojtěch teď dosadil do čela nemocnice Machytku, který je jednak uznávaný lékař, ovšem podle obchodního rejstříku také jednatel a spolumajitel firmy Suppmed obchodující se zdravotnickým prostředky, především technologiemi z oblasti endoskopie. Jeho firma velmi čile obchoduje s mnoha přímo řízenými nemocnicemi od Brna přes Hradec až po Motol. Registr smluv uvádí jen od září roku 2016 na 70 obchodů, jejichž celková hodnota přesáhla 80 milionů korun. Dlužno dodat, že přímo FNO mezi dosavadními obchodními partnery Suppmedu nefiguruje.
Nicméně vyhnat ředitele nemocnice kvůli pětinovému úvazku v jiném zařízení s odkazem na střet zájmů a nahradit jej obchodníkem se zdravotnickou technikou je docela komický tah. A to přes všechny možné výhrady, které vůči Němečkovu manažerskému působení lze mít. Obsah, tedy samotné odvolání, je plně v kompetenci ministra a v zásadě s ním není větší problém. Ovšem to, co se Vojtěchovi zcela zjevně nepovedlo, byla forma podání.
A forma je v tomto případě nadmíru důležitá, protože Vojtěch je ministrem v demisi a jako takový by se měl dopouštět jen kroků nezbytných, a především velmi dobře vysvětlených. Vojtěchův šéf Andrej Babiš, bohužel, vyznává filosofii „makání“ bez ohledu na to, jestli jeho vláda má nebo nemá důvěru sněmovny a ministr zdravotnictví se jí zjevně loajálně drží.
Jenže z neschopnosti hnutí ANO dojednat si většinovou podporu pro svůj vládní projekt plynou mnohé nepříjemnosti.
V případě rezortu zdravotnictví je to především nulová šance jakkoli pohnout se systémovými problémy, o nichž Vojtěch při své erudici nepochybně dobře ví. Jedním z těch menších je i zoufalé postavení ředitelů fakultních nemocnic, jejichž profesní existence je zcela závislá na libovůli ministra. Je to absurdní. Chceli se ministr zbavit odborného náměstka chráněného služebním zákonem (což Vojtěch ostatně rovněž zvládl), potřebuje mobilizovat celou vládu, která musí schválit novou systemizaci pracovních míst. Chce-li odvolat ředitele fakultní nemocnice, stačí mu naškrábat pár řádek na hlavičkový papír. To samozřejmě není Vojtěchův systém. S touto bizarní podstatou existence šéfů špičkových zdravotnických pracovišť nechtěli nebo nedokázali pohnout ani jeho předchůdci včetně Němečka, který šéfy přímo řízených organizací také nijak nešetřil.
Takový Roman Prymula by mohl vyprávět.
Jenže Vojtěch na rozdíl od Němečka přicházel na ministerstvo s ambicí systémových změn, se solidní analýzou v zádech a alespoň matnou představou o tom, co by zdravotnictví mohlo prospět. Jelikož se ovšem Babiš vydal destruktivní cestou vládnutí natruc parlamentní většině, šance na prosazení ale prakticky klesly na nulu.
Namísto nich začíná zdravotnictví opřádat staré známé dusno. Jen jeho příčinou tentokrát není spor o reformy nebo střety kolem platových podmínek, ale naprostá nečitelnost ministrova chování a nejistota nad dalším vývojem. A také všudypřítomný strašák brutálního střetu zájmů, v němž se nachází předseda vlády a přeneseně s ním všichni jeho neprůstřelně loajální ministři.
Jedním z odpudivých projevů dusna je i anonymní dopis, který údajně napsali „zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví“ poslancům a který, snad ze starého zvyku a lásky k metodě, zveřejnili na svých stránkách komunisté. V něm se bohatě a jmenovitě píše o Vojtěchových poradcích, kteří na jedné straně radí ministrovi a na druhé, jaká hrůza, pracují pro soukromé firmy.
Pokud by byl Vojtěch v normální pozici, byla by celá debata v podstatě absurdní. Že se v pozicích poradců vyskytují lidé z byznysu, je zcela normální. Svatopluku Němečkovi radili například viceprezident Smíšené česko-čínské komory Jan Růžička nebo konzultant Pavel Vepřek. Tedy lidé zastupující na jedné straně partikulární zájmy, ale na druhé straně mající vhled do některých problematik. Totéž platí o poradcích Vojtěchových. I oni jistě mají vlastní zájmy, ale poradní hlas konzultanta pracujícího pro farmaceutické firmy nemůže v debatě o lékové politice ničemu škodit, dokud se nestane hlasem dominantním, který bude politiku utvářet.
Dusná atmosféra kolem Ministerstva zdravotnictví může naopak uškodit mnohému. Přesto ji Vojtěch svou neobratností posiluje.