V České republice existují laboratoře, které nemají dostatečné personální zázemí a není tak plně zaručena kvalita odváděné práce. Běžně se tak například stává, že jeden lékař stíhá být garantem pěti různých specializací na několika různých místech v republice.
Výsledky laboratorních vyšetření z takových provozů jsou v mnoha případech nekvalitní, což znamená velké riziko pro kvalitní diagnostický a léčebný postup pacientů.
O tomto problému psaly již před téměř třemi lety Zdravotnictví a medicína – viz Chybí koncepce vztahů laboratorních oborů, Pohlcování nebo spolupráce?
Nyní na tento jev upozorňuje také MUDr. Jaroslava Ambrožová, primářka Oddělení klinické biochemie a hematologie v Nemocnici Prachatice.
„Před nedávnem se mi dostaly do rukou skvosty dvou laboratorních provozů z Jihočeského kraje. V jedné z certifikovaných laboratoří se neshodovaly jednotky a názvy vyšetření s obecně uznávanými pojmy a ve druhém se červené krvinky udávaly ve váhových jednotkách a čas srážlivosti jen jako bezrozměrné číslo. Obě laboratoře vydávají tyto nesmysly dlouhodobě,“ uvedla primářka Ambrožová pro Zdraví.Euro.cz - Laboratoře produkují nesmysly, úřady jen přihlížejí.
Problém tkví především v tom, že mnohé laboratoře nemají dostatečné personální vybavení. Podle závazného stanoviska ČLK k personálnímu vybavení pracovišť klinické biochemie musí mít lékař pracující v laboratoři pro akutní lůžkovou péči úvazek minimálně 0.5, pokud je ve funkci vedoucího, pak minimálně 0.8. Jeho dostupnost přitom musí být – fyzická denní přítomnost.
Ve skutečnosti přitom není výjimkou, že jeden lékař „stíhá “ dělat garanta na pěti různých místech v republice, ačkoliv je tak porušují jasné stavy odborné společnosti.
„Dnes bohužel existují žoldnéřské firmy, které provozují zdravotnické laboratoře v čele s tzv. garanty typu téměř virtuálních realit (lékaři nebo jinými vysokoškoláky, kteří mnohdy jen fiktivně odpovídají za laboratorní výsledky). Taková laboratoř, byť může mít technické vybavení jakkoli hvězdné, obvykle sdílí své vysokoškolsky kvalifikované laboratorní pracovníky s několika podobnými provozy napříč celou republikou,“ upozorňuje primářka Ambrožová a dodává:
„Ve většině případů má např. takový pro zařízení nepostradatelný pracovník ve všech jím zajišťovaných provozech minimální úvazek stanoven na 0,5 a více, dosažitelnost do hodiny resp. 30 minut a v tomto časovém horizontu stíhá nadstandardní a patrně silničním zákonem nepovolenou rychlostí i trasu tisíce kilometrů. Tatáž osoba je v kterémkoli místě „vždy přítomna“ v době, kdy se písemně stvrzují laboratorní výsledky, případně je naplánovaná návštěva kontrolního orgánu (žádné pravidelné se stejně neprovozují, lze je vykonat pouze na základě stížnosti). “
Jaké máte zkušenosti se spoluprácí s laboratořemi vy?
Stalo se i vám, že jste dostali do ruky podobné nesmysly jako citovaná lékařka?
Která instituce by měla personální vybavení laboratoří kontrolovat?
(ivb)
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Jiří Antonín Votýpka, laborant SZÚ Praha
Kritika poměrů v našich laboratořích by neměla znít jako pozvánka pro provozovatele zahraničních klinických laboratoří, kteří hledají další oblasti pro zvýšení zisků.Ti přijdou i tak až se naše ceny za laboratorní výkony zvednou nejméně na úroveň v jejich destinacích nebo vyšší.
V laboratořích pracuji od dosažení plné kvalifikace od roku 1971.Měl jsem tu čest osobně poznat a mnohdy i spolupracovat s velikány naších klinických laboratoří jako jsou profesoři Raška,Škovránek,Patočka,Wolf,Smetana,Vacek,Sedlák,Simon aj.Přes všechny mocensko-politické peripetie minulého století zavedli naši přední laboratorní odborníci laboratorní praxi na světovou úroveň s dokonalým systémem kontrol, vzdělávání, hledání nových metodik i výukou dalších vynikajících laboratorních odborníků. To, že dnes se vše prověřuje jako bychom nedávno opustili džungli, to není naší ostudou. Je dobré.,že vznikla velká konkurence a nabídka laboratoří, kde si můžete nechat vyšetřit vše možné. Paní primářka ,asi nikdy nezaložila soukromou laboratoř, neabsolvovala nekonečné množství registrací, akreditací, hygienických a jiných posudků,dokladů vzdělání. K tomu je třeba účasti na mezi-laboratorních zkouškách a certifikaci akreditovaných metod u nás i v zahraničí. Všechny naše laboratoře používají jen certifikovaný materiál a diagnostické kity, většinou ze zahraničí. Žádný odpovědný laborant nebo lékař se nepodepíše pod protokol, který by neměl ještě primární dokumentaci (foto,počít.zhodnocení,valorizace k standardům). Neznám skoro žádný jiný obor, který by byl již dnes tak kontrolován a kontrolovatelný jako laboratorní klinická diagnostika.
Jistě není dobré, aby vedoucí laboratoří kritizovala jiné laboratoře za odlišné značení hodnot výsledků, které může vycházet z doporučení výrobce. Není dobré, aby mezi pacienty a i mezi lékaře byl vnášen další neklid, a nedůvěra ve vývoj v oblasti klinických laboratoří u nás. Je jisté a to jste si již paní primářko odhlasovala sama, že tržní hospodářství a kapitalismus je postaven na tom, že co není dobré, poctivé a pružné, co nemá nápady a neumí získat potřebný kapitál svojí prací, zaniká a umožní růst těm lepším. Je však třeba přát našim laboratořím, našemu umu, našim lidem, naší republice neboť právě nyní probíhá soutěž mezi našimi začínajícími laboratořemi a mezi silnými zavedenými laboratorními giganty ze zahraničí. Máme se živit vývozem nerostů, surovin nebo kvalifikované práce s dlouhou tradicí.
Věřte českým klinickým laboratořím, vedou je opravdoví odborníci a potřebují právě teď podporu,věřím že to budou špičková pracoviště i v budoucnu a v mezinárodním měřítku.
Jiří Antonín Votýpka
laborant SZÚ Praha
MUDr. Jaroslava Ambrožová
Děkuji autorovi příspěvku panu Jiřímu Antonínu Votýpkovi za podnětné připomínky:
Můj článek vznikl na základě konkrétních opakovaných nesrovnalostí ve výsledkových listech dvou konkrétních laboratorních provozů v Jihočeském kraji a ze způsobu řešení konkrétních neshod kompetentními orgány. Účelem mého článku není dělat rozdíly mezi různými formami vlastnictví zdravotnických laboratoří jakéhokoli typu. Laboratoř v tzv. soukromém vlastnictví může být vedena lépe, nežli bude-li v majetku kraje či jiného státního subjektu. Znám velmi dobře vedené soukromé laboratoře (dovolím si uvést jako příklad laboratoř AGILAB se sídlem v Praze) a stejně tak o dobře vedené laboratoře, jejichž vlastníkem je v nějaké podobě stát (ÚKBLD FN 1 Praha). Jedná se mi o to, aby na obě formy laboratoří byly kladeno stejné měřítko při jejich schvalování, kontrole a zejména při platbě ze strany kompetentních orgánů a pojišťoven. Každý kdo si myslí, že v českém zdravotnictví fungují principy tzv. tržní hospodářství, se dle mého mínění mýlí. Ptám se: Jak je stanovena primární cena „zboží“ (výsledků laboratorních testů), které laboratoře produkují? Jistě ne trhem, ale Seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami nebo spíše dnes už jen paušalizací z výkonů vykázaných v předchozích letech případně vyhláškou. Existuje zde nějaký rozdíl v ceně správného nebo špatného výsledku? Trh se neřídí ani nabídku, protože tu neurčuje v příspěvku zmíněná konkurenceschopnost jednotlivých subjektů, ale pouhý akt registrace na příslušném krajském úřadě, ani poptávkou po této formě služeb, protože jinak by počet zdravotnických laboratorních provozů byl dávno menší. Výsledky naší práce stále nejsou hrazeny ze soukromých zdrojů ale pouze z vybraného nemocenského resp. zdravotního pojistného potenciálních pacientů - nás všech.
Dovolím si položit doplňující otázku: je naším cílem mít správné a přesné, pokud možno mezi jednotlivými laboratořemi navzájem srovnatelné výsledky nebo je nám jedno, že pacient má mnohokráte zbytečně zopakovaná vyšetření, protože výsledky naší práce často navzájem srovnat vůbec nelze? Proč se nekvalita naší práce stále vyplatí? Pan Jiří Antonín Votýpka píše o tom, že žádný zodpovědný laborant nepodepíše pod protokol, který by neměl primární dokumentaci. Ujišťuji jej, že u jedné z laboratoří, které byly předmětem konkrétní stížnosti, shledal kompetentní orgán, u něhož byla laboratoř zaregistrována tj. NASKL ve výsledkového listu celkem závažných 18 chyb a ani jeden z výsledkových listů v případě obou laboratoří nebyl nikdy nikým kompetentním autorizován. Nesouhlasím proto s panem Votýpkou naprosto zásadně v jeho argumentaci, cituji že : „jistě není dobré, aby vedoucí laboratoří kritizovala jiné laboratoře za odlišné značení hodnot výsledků“. že je patrně tzv. nesprávné „trefovat se do vlastních řad“. Právě naopak: nikdo jiný, než my, kdo se ve výsledkových listech orientujeme, to ani udělat nemůže.
Autor příspěvku dále uvádí že: „není dobré, aby mezi pacienty a i mezi lékaře byl vnášen neklid, nedůvěra ve vývoji v oblasti klinických laboratoří“. Domnívám se, že pacienti jsou svéprávní jedinci a v denní praxi dvou ambulancí, které vedu, jsem často dotazována, proč se výsledky ranní glykémie v diabetologické poradně a v naší laboratoři ze stejného odběru liší.
Nedůvěru pacientů mohou vzbudit podobné nesrovnalosti, nikoli můj článek. A lékařům požadujícím na nás vyšetření by snaha preferovat kvalitu neměla být na obtíž. Dále autor uvádí: „je jisté a to jste si již paní primářko odhlasovala sama, že tržní hospodářství a kapitalismus je postaven na tom, že co není dobré a poctivé a pružné, co nemá nápady a neumí získat potřebný kapitál svoji prací, zaniká a umožní růst těm lepším“: k tomuto originálnímu pohledu uvádím jen jediné: v poslední době mám vůbec dojem, že cokoli co by ze zákona mohlo mít ze zákona oprávněnou regulaci resp. kontrolu je považováno za tzv. socialistické tj. za nepřátelské volnému pohybu peněz.
Pozn. stranou. Autorka článku pracuje v akreditované laboratoři a 12 let zastupuje jako garant i soukromou laboratoř tj. je jí umožněno nahlédnout na problematiku i z tzv. „druhé strany břehu“.