Převratné pokroky v diagnostické a léčebné technologii posledního půlstoletí nevyřešily zatím kauzální léčbu celé řady onemocnění. Přitom „krajina“ výskytu jednotlivých nemocí se mění posunem k nemocím chronickým. Ty dokážeme často ovlivnit jen symptomaticky. Řada z nich zkracuje život a většina z nich zhoršuje jeho kvalitu.
Kvalita života je pojem vznikající v posledních desetiletích. Uvědomili jsme si, že když už nedokážeme nemoc vyléčit, můžeme nemocnému dny jeho života s nevyléčitelným onemocněním „zkvalitnit“. Přestali jsme se klamat údaji o létech přežívání v důsledku některého terapeutického zákroku a začali se ptát, jaká byla tato léta pro nemocného.
Proto se vedle léčby kurativní začíná formovat léčba paliativní a samostatný obor paliativní medicína. Ta naplňuje tu nejzákladnější, humanitní podstatu lékařské péče. Odvíjí se sice od péče pro nemocné se zhoubnými nádory, ale měla by se týkat celé řady dalších onemocnění, jako jsou závažné, nevyléčitelné nemoci plicní, jaterní, ledvinné a postižení centrálního nervového systému. Paliativní medicína spojuje v sobě dva aspekty – jeden je dán vlastní cílenou léčbou daného onemocnění. Druhý aspekt je stejně závažný a v mnohých případech i závažnější; je jím obětavá komplexní péče ošetřovatelského týmu, často v součinnosti s rodinou nemocného. Jde o zapojení širokého spektra odborníků, tedy o ekonomicky náročnou oblast léčebné péče. Vytváření podmínek pro široké uplatnění paliativní medicíny by mělo být jednou z významných složek transformace našeho zdravotnického systému.
Kardinálním problémem paliativní péče je ovlivnění bolesti („sedare dolorem divinum opus est“). Poslední léta přinesla řadu nových analgeticky působících léků, řadu nových částečně invazivních postupů k tlumení bolesti a zejména změnu úzkostného, konzervativního postoje k používání morfiových přípravků. Bolest, spolu s fyzickým a psychickým handicapem, je základem utrpení chronicky nemocného a mnohdy vede k narušení jeho lidské důstojnosti. V této oblasti je úloha paliativní medicíny nezastupitelná – úsilí o to, aby nemocný netrpěl více, než je schopen fyzicky a psychicky unést.
Nemocný s nevyléčitelnou chorobou má nárok na důstojnou kvalitu života. S tím je spojen i nárok na důstojné umírání. Vznik hospicové péče o nemocné v terminální fázi onemocnění je nesporně zásluhou katolických řádů (jeden z nejsvětlejších průmětů religiozity do praktického humanizmu). Pečujeme s láskou o novorozence, udržujeme život a zdraví člověka během jeho pobytu na zemi. Smrti se nevyhneme, a proto by měla být jedním ze základních úkolů medicíny i pomoc člověku ve finální fázi jeho života.
Paliativní medicína, která je tématem fokusu, získává právem na svém významu. Dokladem je existence samostatných akcí odborných lékařských společností a specializovaných časopisů. Přesto zůstáváme paliativní medicíně mnoho dlužni – mělo by se zlepšit zejména její postavení v rámci pregraduální, ale i postgraduální výchovy a dále při poskytování prostředků na její rozvoj v rámci našeho zdravotnictví (také vzhledem k tomu, že velká část naší populace služby paliativní medicíny potřebuje, nebo bude potřebovat…).
Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.
