Vážení čtenáři,
o vážnosti problematiky metabolických chorob kostí svědčí i to, že Postgraduální medicína se k ní v relativně krátké době znovu vrací. K hrozivým číslům, která je možno shromáždit o frekvenci osteoporózy, její medicínské, zdravotnické, společenské i ekonomické závažnosti, je možné dojít i u mnoha jiných chorob. Samotná vysoká frekvence a nákladnost choroby by nepochybně byla jen vágním důvodem pro další sérii článků a neodpovídala by ani zaměření časopisu. Postgraduální medicína je specifická v tom, že má zvyšovat přehledovými články odbornou úroveň lékařské obce a soustřeďovat se na závažnou problematiku. Nepochybně tak také činí, a to i tímto číslem a jeho Focusem. V osteoporóze totiž přibývá nejen pacientů a komplikací choroby, ale naštěstí i nových odborných poznatků. Zlepšuje se diagnostika i léčba, která má daleko širší záběr než před několika lety. Podstatné jsou nové poznatky o rizikových faktorech. Je příznačné pro dnešní medicínu, že se ve znalostech posouváme na buněčnou a subcelulární úroveň, na úroveň buněčných regulací a složité orchestrace intercelulárních komunikací. Otvírá se před námi v tomto směru netušený svět molekulárních působků a intracelulární transdukce signálů. Co je však rozhodující, je enormně rychlý přenos těchto poznatků do praxe diagnostické i terapeutické. Stává se to naštěstí „samozřejmostí“ ve všech oborech medicíny a bylo by chybou, kdyby osteologie byla výjimkou.
Tento Focus však pokrývá osteologickou problematiku i z těch pohledů, které jsme si zvykli považovat za vyřešené, za jednoduché, někdy dokonce za základy diagnostiky či terapie. Ilustrativní je v tomto smyslu měření kostní denzity. Je (a ještě dlouho bude) z hlediska instrumentálního základním diagnostickým postupem. S narůstáním poznatků a zkušeností je však stále více zřejmé, že simplifikace ve smyslu „pokles BMD o tolik a tolik znamená osteoporózu – a především vzestup o tolik znamená úspěšnou (či neúspěšnou) léčbu“ je zavádějící. To není nic proti kostní denzitometrii, to je proti jejímu zjednodušenému hodnocení a je to pro její další rozvoj. Tak, jako v tomto čísle najdete obsáhlé a skvělé články o terapii, tak je potřeba se zamýšlet i nad tím, jak dokážeme posoudit její účinnost. A ta by vždy měla být posuzována prospěchem pacienta a ne jen změnou některé měřené hodnoty, ať již instrumentální, či laboratorní. I k tomu je postgraduální vzdělávání, i k tomu jsou edukační články ve Focusech. Jsou i k tomu, abychom si připomenuli, že i jen tzv. základní léčba, tedy v případě osteoporózy životospráva, životní styl, pohyb a dostatek vápníku a vitamínu D může být pro pacienta „léčba“ postačující a dostatečně účinná. Účelem postgraduální edukace by tedy mělo být i to, abychom nezapomínali na základní léčbu a především na prevenci. Budeme-li chorobám typu osteoporózy předcházet (a v mnoha případech to jde docela úspěšně), budeme pak mít i dostatek sil a prostředků na sofistikovaný výzkum a terapii těch stavů, které prevence nezachrání. Jsem přesvědčen, že toto číslo Postgraduální medicíny tomu v oblasti osteoporózy významnou měrou přispěje.
Prof. MUDr. Vladimír Palička, DrSc.
