Vážení čtenáři,
Časopis Postgraduální medicína si klade za cíl srozumitelným a přehledným způsobem pomáhat svým čtenářům v jejich vzdělávání a kontaktu s posledními poznatky lékařské vědy. Zájem i počet předplatitelů napovídá, že se vydala správným směrem. Vybírá především informace o onemocněních, s nimiž se lékařská veřejnost setkává v klinické praxi nejvíce, a dále stavy, u nichž došlo v poslední době ke změně náhledu na jejich diagnostiku nebo léčbu a další aktuální informace, zajímající lékaře nejen před nejrůznějšími zkouškami, atestacemi, ale především v jejich rutinní práci.
Číslo, které dostáváte do ruky, je toho dokladem. Vůdčím tématem jeho hlavní části, kterou jsme si zvykli označovat pojmem Focus, je hypertenze, onemocnění, s nímž přichází do styku téměř každý lékař jakéhokoli zaměření. A nejen přichází do styku. Nezřídka se stává, že k léčbě přetlakové choroby nebo jejích komplikací se musí „postavit čelem“ v prvé fázi i odborník zcela jiného zaměření než kardiolog, internista nebo praktický lékař – často i specialista zaměřený na chirurgické obory a samozřejmě i anesteziolog.
Ačkoli hypertenze postihuje téměř 30 % dospělé populace, v ordinacích internistů, praktických lékařů a pochopitelně zejména kardiologů se s ní setkáváme mnohem častěji, ať již nemocní primárně přicházejí s jakýmkoli jiným srdečním nebo cévním onemocněním. Častěji se s ní setkávají i neurologové, pečující o nemocné s mozkovými příhodami. Hypertenze může představovat společného jmenovatele pro již uvedené mozkové příhody, ischemickou chorobu srdeční, srdeční selhávání z důvodu postižení systolické nebo i diastolické funkce, hypertrofii myokardu se všemi důsledky (včetně kupř. poruch srdečního rytmu) a renálních komplikací.
Názory na léčbu hypertenze prošly velmi komplikovaným vývojem. Zatímco nedlouho před polovinou – nyní již minulého – století nebylo ještě zcela jasné, zda má hypertenze podstatnější negativní dopad na výskyt dalších kardiovaskulárních chorob a její terapie spočívala především v dietních opatřeních a provádění prapodivných chirurgických zákroků (sympatektomie, resekce nadledvin), současné poznatky o jejím významu a především možnosti terapie se nacházejí v zásadně odlišné rovině. Výsledky velkých klinických studií ukázaly, že hypertenzi je nutno důsledně léčit (a jak) a pouze tím je možno zabránit komplikacím, postihujícím nejrůznější orgány, které nezřídka končí letálně. A právě tyto otázky jsou předmětem fokusu, který s řadou předních odborníků, zabývajících se problematikou hypertenze sestavil profesor MUDr. Karel Horký, DrSc.
Příjemné čtení, kolegové!
Prof. MUDr. Pavel Gregor, DrSc.
