eHealth a telemedicína: Humanitární telemedicína – 17. díl

Humanitární akce jsou viditelné zejména v období přírodních či lidmi způsobených katastrof. Smyslem humanitární telemedicíny je dlouhodobá pomoc s preventivním cílem (například předcházení katastrofám v zemích s negativními klimatickými vlivy). Pomoc směřuje i do oblastí s rizikem dlouhodobých humanitárních krizí, tedy zemí politicky či bezpečnostně nestabilních, chudých, obvykle s překotným demografickým vývojem. Úzce navazuje na tzv. rozvojovou pomoc a spolupráci.

Poskytovateli služeb jsou nejčastěji země s vyššími příjmy, tedy vyspělé země jako například USA, Kanada, Norsko, Austrálie či Rusko. Příjemci humanitární telemedicíny pak země s nízkými příjmy, kam patří většina států Afriky a některé státy Asie. Nicméně i mnoho států s nižšími příjmy rutinně poskytuje humanitární pomoc na dálku, příkladem je Indie.

Modely řešení krizových situací

Stejně jako v ostatních telemedicínských oborech se i v humanitárním odvětví komunikace dělí na synchronní (probíhá v reálném čase) a asynchronní (neprobíhá v reálném čase). Humanitární telemedicína vytváří zejména telemosty, poskytuje možnost dálkové pomoci a konzultace či vzdělávání zdravotnického personálu na dálku, tzv. eLearning. Má však i některá svá specifika, jež se v jiných oborech nevyužívají, například mobilní fundraising pro oběti neštěstí.

V případě urgentních zákroků je důležitou součástí humanitární telemedicíny archivace. Řada zákroků jak statických (fotografie, písemná dokumentace), tak dynamických (filmové záznamy) se uchovává a následně vyhodnocuje. Na základě toho se vytvářejí modely chování pro řešení dalších katastrof. V případě nějaké nehody či živelní pohromy totiž většinou není čas na hledání nových cest ani náhradních variant.
Už v roce 2005 založila Světová zdravotnická organizace (WHO) celosvětové středisko, zaměřené na vývoj eHealth a informačních a komunikačních technologií (ICT).

Humanitární telemedicínská pomoc je důležitou součástí tohoto střediska, zaměřuje se zejména na informace o osvědčených postupech, zásadách a normách. Řada sítí poskytuje servis rozvojovým zemím na běžné, každodenní bázi. Jedná se zejména o telekonzultace pro tamější lékaře a terénní zdravotníky. Převládá asynchronní komunikace s transferem store-and-forward, tedy „ulož a pošli dál“, která je levnější (např. e-mailová komunikace). Synchronní konzultace v reálném čase jsou organizačně a finančně natolik náročné, že se využívají málo. Výjimkou je například kanadská telemedicínská organizace Teletrauma, která je zaměřena i na urgentní případy úrazů včetně možností on-line videokonference.

Projekty a jejich zacílení

K nejstarším projektům patří americký PIHCP (Pacific lsland Health Care Project, Zdravotnický projekt pro ostrovy Pacifiku), který funguje od roku 1997 a je zaměřen na státy v Polynésii, Mikronésii a Melanésii. Jedná se o armádní medicínský projekt iniciovaný z americké Havaje a využívající konzultací lékařských dobrovolníků.

Většina humanitárních telemedicínských projektů je zaměřena na africký kontinent. Americký Africa Teledermatology Project (Projekt teledermatologie pro Afriku), belgický ITM Telemedicine (Telemedicína Institutu tropické medicíny zaměřená na léčbu HIV/AIDS) či švýcarský RAFT = Réseau en Afrique Francophone pour la Télémédecine (Telemedicínská síť pro frankofonní Afriku) jsou rozsáhlé projekty na africkém kontinentu.

Na asijské země se specializuje americký Partners Online Specialty Consultations (On-line partnerství ve speciálních konzultacích), které poskytuje telemedicínské služby v Kambodži a připravuje rozšíření do Číny a Indie. Frankofonní RAFT se naopak chystá rozšířit své telemedicínské humanitární služby do Latinské Ameriky. Evropským projektem je TEIN2 (Trans Eurasia Information Network 2, Druhá trans euro-asijská informační síť) zaměřená primárně na telechirurgii, ale z hlediska humanitární telemedicíny se soustředí i na prevenci epidemií. V Asii vznikají humanitární telemedicínské projekty spoluprací Malajsie, Filipín a Koreje.

Jiným příkladem budiž program Telemedicine Society of India (Indické telemedicínské společnosti), která se podílí na financování a provozu telemedicínských konzultací pro 52 afrických zemí, zejména pro obory telekardiologie a dálková neurochirurgie.

Existuje několik humanitárních medicínských organizací rozšířených po celém světě. Těžiště jejich práce není v dálkovém působení, ale osobním nasazení odborníků v místě potřeby. Tyto organizace poskytují lékařům i dalším zdravotníkům pracujícím ve vzdálených oblastech telekonzultace, zejména když potřebují akutní radu ohledně léčby těžkých případů. Umožňují také dálkové vzdělávání lékařů a zdravotníků (eLearning). Mezi nejznámější organizace zabývající se humanitární pomocí patří Červený kříž a Červený půlměsíc působící ve 189 zemích světa nebo Lékaři bez hranic – sekulární organizace fungující v 70 zemích světa.

Červený kříž a Červený půlměsíc

Mezinárodní organizace Červený kříž a Červený půlměsíc vznikla v roce 1863, historie Červeného kříže u nás sahá do roku 1868, kdy byl založen jako třináctá národní společnost na světě. Červený kříž se v telemedicínských projektech zaměřuje mj. na mobilní komunikace s využitím sítě telefonních operátorů. Organizace se podílí na humanitární pomoci při katastrofách, jako jsou například povodně, zemětřesení či tajfuny.

Jedním z posledních zásahů Červeného kříže byla pomoc Filipínám zasaženým současně zemětřesením i tajfunem v listopadu 2013. Fundraising, u nás známý jako dárcovské SMS, byl Červeným křížem organizován po celém světě. Havajská pobočka Červeného kříže zřídila přímo na místě call centrum, do kterého se zdarma přihlásili přeživší obětí tajfunu. Tato linka umožnila vyhledávání rodinných příslušníků. Jinou mobilní telemedicínskou aplikací Červeného kříže jsou textová připomenutí k dárcovství apod.

Lékaři bez hranic

Lékaři bez hranic, známí ve světě pod zkratkou MSF (Médecins Sans Frontieres), je organizace založená v prosinci 1971 skupinou francouzských lékařů s cílem vytvoření nezávislé humanitární organizace specializované na poskytování zdravotnické pomoci v krizových situacích.

Telemedicínskou orientaci posílilo i zvolení nové ředitelky dr. Joanne Liu, která patří k průkopníkům telemedicíny a sama řešila například otázky zajištění bezpečnosti pacientů i zdravotníků při poskytování humanitární péče v oblastech jako Somálsko či Afghánistán. Telemedicínský projekt v rámci MSF umožňuje lékařům z této organizace, kteří pracují na 150 izolovaných místech, spojení a komunikaci s více než 300 dalšími lékařskými specialisty po celém světě. MSF se podílí na organizaci telemedicínských sympozií v rozvojových zemích, například v Somálsku.

Americko-sovětský telemost

Historickým mezníkem pro vznik humanitární telemedicíny bylo masivní zemětřesení v Arménii v prosinci 1988, při němž zemřelo 25 tisíc obyvatel. Tehdy byl z iniciativy NASA vytvořen americkosovětský satelitní telemost pro konzultační síť mezi Jerevanem a čtyřmi lékařskými centry v USA. Zpočátku šlo o jednosměrný přenos videoinformací a obousměrný zvukový přenos. Během čtyřměsíčního fungování telemostu bylo konzultováno 200 případů (ve 25 % byly změněny diagnózy).

Obdobný americký telemost byl později vytvořen také do Ruska, když v blízkosti města Ufa explodoval unikající plyn, což způsobilo jednu z nejtragičtějších železničních katastrof v zemi. Přes telemost probíhal přenos obrazové dokumentace z místa nehody a američtí vojenští lékaři s aktuálními zkušenostmi z bojových akcí poskytovali na dálku konzultační pomoc popáleným pacientům.

O autorovi

Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph. D., Centrum pro eHealth a telemedicínu 1. LF UK

V našem seriálu o elektronickém zdravotnictví procházíme jednotlivé obory telemedicíny. Intenzivní využívání komunikačních a informačních technologií je přínosem k poskytování zdravotní péče v širokém okruhu medicínských oborů. Jedním z nich je tzv. humanitární medicína, někdy označovaná jako medicína nouzových situací a katastrof.