Neodkladná péče úrazových chirurgů je buď poskytována pacientům, kteří přicházejí po vlastní ose, nebo plynule navazuje na péči zdravotnické záchranné služby. Chirurgický tým je pro ošeření těžkých úrazů rozšířen o specialisty dalších odborností. Pojem teletraumatologie zatím u nás není vžitý. Proto jej neznají ani specialisté v úrazové chirurgii, i když dálkových vymožeností využívají takřka denně. Jednou z nejdůležitějších součástí jsou konzultace lékařů prostřednictvím videokonferencí, dále eLearning při výuce mediků a mladých lékařů a poradenství poskytované dálkově pacientům.
On-line konzultace umožňuje komunikaci mezi pacientem s traumatem a odborníkem. Nejvhodnější je obousměrná videokonference, kdy pacient může být například ušetřen zbytečné cesty k lékaři. V případě nutného převozu pacienta z nemocnice, která nemá potřebné zázemí, do specializovaného traumacentra jsou snímky a výsledky dosavadních vyšetření poslány elektronickou formou a lékař-traumatolog si je může zatím dopředu nastudovat. Následně je schopen pacientovi poskytnout rychlou potřebnou pomoc hned po transportu. Očekává se pomoc při záchraně životů, ale systém také nabízí možnost ušetřit značné náklady spojené se zbytečným převozem pacientů do specializovaných nemocnic.
Historické milníky
K nejznámějším prvopočátkům využití teletraumatologie patří americko-sovětský telemost nazývaný Space Bridge, který vytvořila NASA v roce 1989. V prosinci předchozího roku zničilo zemětřesení velkou oblast v Arménii. Znamenalo značné oběti na životech i zdraví a současně byla celá místní zdravotnická infrastruktura poničena. Představitelé SSSR a USA vytvořili konzultační síť mezi Jerevanem a čtyřmi lékařskými centry v USA. Obdobný telemost později fungoval i do ruského města Ufa po jedné z nejtragičtějších železničních katastrof, kterou způsobila exploze poškozeného plynovodu vzdáleného necelý kilometr od transsibiřské železnice.
Síla exploze byla přirovnávána k atomové bombě v Hirošimě, detonace rozbíjela okna ve městě Aša vzdáleném od výbuchu deset kilometrů. Přes 500 mrtvých a stovky zraněných, hlavně popálených pasažérů. Telemedicínské spojení zajišťovalo přenos obrazové dokumentace z postižených míst a následnou konzultační pomoc poraněným a popáleným pacientům, kterou poskytovali američtí vojenští lékaři.
K dalším významným mezníkům teletraumatologie patří spojení mezi lékařskou pohotovostní službou v americkém Douglasu a univerzitou v Tucsonu, kdy šlo o ošetření 18měsíčního dítěte po autohavárii. Mělo těžké poranění hlavy a několik zlomenin, proto nebyl možný okamžitý transport do vzdáleného specializovaného střediska. Lékaři v obou zdravotnických zařízeních využili arizonskou telemedicínskou síť a synchronně (tj. v reálném čase) spolu komunikovali. Lékař na pohotovosti v Douglasu provedl pod supervizí univerzitního traumatologa několik zákroků včetně intubace, transfuze a opakovaných infuzí. Po stabilizaci stavu dětského pacienta mohl proběhnout transport na specializované pracoviště. Tento zákrok měl širší dimenzi – inicioval vytvoření teletraumatologického konzultačního centra, na které je dnes připojena řada malých nemocnic. Byl vytvořen teletraumatologický program, který dnes zahrnuje i možnost mobilního připojení přes smart telefony.
Lídři oboru
Spojené státy americké jsou dnes lídrem oboru, který zkráceně nazývají TeleTrauma. Na uvedené téma pořádají řadu konferencí a sympozií. Letošní, organizované v dubnu Miamskou univerzitou, bylo mezinárodní přehlídkou prezentovaných případů z celého světa. Konference se uskutečnila virtuálně prostřednictvím internetu a webkamery. Malá zajímavost – vedení konference bylo svěřeno lékařům z Albánie.
V Evropě se zdá být lídrem v teletraumatologii Norsko. Už v roce 2006 vznikl projekt ve spolupráci Severonorské univerzitní nemocnice v Tromso a Norského centra pro telemedicínu. Podle zajímavého průzkumu bylo zjištěno, že až 5 % populace starší 65 let delší dobu či opakovaně bojuje se zraněními, která se jen velmi obtížně hojí. Poskytnutá domácí péče není příliš úspěšná a léčba tak není dostatečně efektivní. Pacienti mnohdy nechtějí docházet k lékaři z různých důvodů, například proto, že trpí bolestmi a cestování je pro ně obtížné. A právě pro ně vznikl uvedený projekt.
První konzultace pacienta s lékařem probíhá klasickou formou, tedy v ordinaci, kde je poraněnému vysvětlen postup léčby. Následné kontroly fungují tak, že pacient fotografuje své zranění a digitální fotografii poté zašle elektronicky na specializované oddělení v nemocnici. Personál snímky posoudí a navrhne vhodné pokračování léčby poranění. Toto je prováděno jednou týdně, dokud se rána zcela nezahojí. Díky komunikaci na dálku pacient ušetří nemalý čas a náklady, které by jinak vynaložil na cestování do zdravotnického zařízení.
Česká praxe
Vývoj teletraumatologie v České republice jde pomaleji než ve světě. Převažují videokonference, dálkový eLearning a poradenství na dálku. Na aktivizaci distanční traumatologie má zásluhu Česká společnost pro úrazovou chirurgii ČLS JEP, jejímž předsedou je doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc., z Fakultní nemocnice Ostrava. Díky jeho aktivitě vznikla série videokonferencí propojujících nemocnice Moravskoslezského kraje a některé pražské nemocnice (např. Ústřední vojenskou nemocnici, FN Motol a FN Královské Vinohrady).
Jednou z aktivit je snaha propojit traumacentra v celé republice s cílem organizace odborných videokonferencí, které by mohly kdykoli konziliárně konzultovat složitější případy. Integrace traumacenter pomocí digitálních technologií má za cíl propojení s evropským traumasystémem. Dalším cílem je optimalizace diagnostických a terapeutických výkonů, ale také výuka mediků a další vzdělávání lékařů z oboru úrazové chirurgie. Nejde jen o traumatology, protože léčba pacienta v traumacentru vyžaduje interdisciplinaritu. Právě dálková komunikace usnadňuje vzájemné konzultace. Zatím převažuje e-mail a telefon, jde o to jak tyto způsoby rozšířit.
Do oboru teletraumatologie lze zahrnout také roboticky asistované operace na dálku, o kterých jsem psal minule. Využití robotů převládá v jiných chirurgických oborech, v úrazové chirurgii je literatury na téma robotických operací poskrovnu. Několik zmínek lze nalézt na téma robotické ortopedické traumatochirurgie.
Zajímavou perličkou je speciální robot, který ale nespadá pod téma robotických operací. Na Vysokém učení technickém v Brně byl zkonstruován stroj, který přispívá ke zlepšení péče o pacienty jinak. Jde o záchranářského robota s názvem Orpheus-AM, který je schopen vyhledat raněného člověka například v troskách domu, zjistit jeho zdravotní stav a případně mu dopravit léky či vodu.
Stejně jako ostatní obory telemedicíny se i teletraumatologie posouvá neustále kupředu. Dochází ke zdokonalování starých technologií a jsou vyvíjeny nové. V oboru úrazové chirurgie jde mnohdy o rychlé rozhodování bez průtahu. Díky telemedicíně je možné urychlit přenos důležitých dat a informací a tím pádem i zahájení léčby. Pacienti jistě velmi ocení také on-line konzultace s lékařem.
O autorovi| doc. MUDr. Leoš Středa, Ph. D. Centrum pro eHealth a telemedicínu 1. LF UK