Co vás, pane ministře, přimělo zasednout do tohoto „horkého křesla“?
Co mě přimělo? No to je přeci jednoduché – telefonát od pana premiéra.
A to stačilo?
Z médií občas slýcháváme (a některým mým kolegům to bylo i vyčítáno), že jsme „vláda kamarádů“, že ten post máme jen díky známosti s panem premiérem. Já se k tomu ale hlásím. S Jiřím Rusnokem jsem spolupracoval mezi lety 1999 a 2000, kdy on byl na ministerstvu práce a sociálních věcí a já tady jako první náměstek ministra zdravotnictví. Na řadě věcí jsme tehdy spolupracovali a později tato spolupráce přerostla v přátelství. Musím se tedy přiznat, že ve chvíli, kdy byl Jiří Rusnok panem prezidentem Zemanem pověřen sestavením vlády, jsem ten telefonát tak trošku i očekával.
Jak těžké bylo nastoupit do rozjetého vlaku, o kterém se navíc říká, že každou chvíli může vykolejit?
Rozhodně je to velká výzva. V managementu zdravotnictví i v medicíně už ale mám leccos za sebou a vím, že pro chod systému je především třeba zachovat určitou kontinuitu, kterou myslím, že dokážu zajistit.
S docentem Hegerem jsem spolupracoval už v době, kdy byl ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové či šéfem Asociace nemocnic ČR. Tehdy jsme se zabývali velmi podobnými problémy a tak je tomu i v současnosti. Ve zdravotnictví je totiž spousta velmi technicistních věcí, na kterých zdejší úředníci pracují – a pracují opravdu hodně – a v nichž je třeba pokračovat navzdory různé politické orientaci střídajících se ministrů.
Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad?
Jeden bych měl. Například za svého tehdejšího působení na ministerstvu zdravotnictví jsem se v roli náměstka podílel na přípravě zákona o zdravotnických prostředcích. Ten zákon jistě nebyl bez vad, ale jsem rád, že nakonec za ministra Bohumila Fišera (jenž byl ve funkci v letech 2000––2002) prošel. A teď se k tomu vracím, protože tady máme jeho další verzi, která už je stejně jako naše zdravotnictví zase o kousek dál. Konkrétně na tomto zákoně je tedy patrná určitá kontinuita, kterou neovlivňuje to, zda je ministr pravicový, nebo levicový.
Ministerstvo tedy funguje navzdory ministrům…
Tak už to bývá. Ministerstvo v určitých směrech „pošlape“ dál, ať tu budu já, nebo kdokoli jiný.
Podle vašeho předchůdce Leoše Hegera jste člověk, který dokáže zajistit hladký přechod mezi pravicovým a levicovým pojetím vedení ministerstva…
Tak především musím říci, že v současnosti nejsem v žádné politické straně a donedávna mě ani nenapadlo, že bych do nějaké vstupoval. Zamyslel jsem se nad tím až poté, co jsem si kdesi přečetl, že prý mířím na billboardy. Říká se, že člověk nikdy nemá říkat nikdy, ale v tomto případě se zatím spíše kloním k zachování své nestranickosti. Zatím mi z levice nadávají do pravičáků a z pravice do levičáků, tak bych to raději nechal být. S výrokem Leoše Hegera se ale ztotožňuji a byl to vlastně i jeden z důvodů, proč jsem tuto funkci přijal.
Kdybyste měl zhodnotit práci svého předchůdce – v čem by se mělo v každém případě pokračovat, co byste bývalému ministrovi vyčetl a za co jej naopak pochválil?
Ačkoli jsem nyní ministrem, mohu Leoše Hegera hodnotit především z pozice náměstka velké nemocnice. Zde bych mu vyčetl některé nuance v úhradové vyhlášce pro rok 2013. Tato vyhláška má bohužel poměrně nepříznivé dopady, zejména na segment nemocnic. Některé se s ní vyrovnají lépe, jiné hůře a některé budou mít skutečně vážné problémy. To je ostatně něco, z čeho mám určitým způsobem strach. S Leošem Hegerem se neshoduji i v jiných věcech, ale ty řekněme nejsou pro resort tak klíčové jako právě zmíněná vyhláška.
V čem musím a chci pokračovat, je finanční stabilizace zdravotních pojišťoven, zejména pak VZP. Pomoci by mohl třeba odkup pohledávek zdravotních pojišťoven. Ostatně tento návrh vzešel od Leoše Hegera a jeho stranického kolegy Miroslava Kalouska. Jsem teď mimochodem zvědav, zda jej budou tito exministři podporovat i ze své současné politické pozice.
Také návrh na navýšení plateb za státní pojištěnce předkládal už Leoš Heger, tento krok ovšem vyžaduje změnu legislativy a zatím zde není jasná podpora v poslanecké sněmovně. Třetí možností jak českému zdravotnictví pomoci, kterou však můj předchůdce nenavrhoval, je překlenovací půjčka.
Leoš Heger u svého stranického kolegy a ministra financí Miroslava Kalouska se svými návrhy příliš nepochodil, což je také důvod, proč tato situace ještě není vyřešena. Vy máte podporu svého ministra financí?
Být tak trochu „držgrešle“ je samozřejmě jednou ze základních vlastností každého dobrého ministra financí. Každý se snaží šetřit a nepochybuji o tom, že tomu tak bude i u Jana Fischera. Je si ovšem také vědom rizik vyplývajících z nedostatku financí ve zdravotnictví. Zdravotní péče zatím ohrožena není, ale může být. Netýká se to ani tak péče akutní, problém však může vzniknout v případě některých elektivních, tedy dlouhodobě plánovaných výkonů či nákupu zdravotnických prostředků.
Vláda nakonec důvěru nezískala. Co z uvedených bodů bude ještě reálné prosadit? Například onu překlenovací půjčku?
Zmíněná půjčka představuje legislativně nejrychlejší, a tedy i nejjednodušší řešení, současně se ale jedná jen o jakousi nejnutnější kompenzaci sloužící k tomu, aby zejména nemocnice bez větší úhony přežily do příštího roku. Ostatní kroky – zvýšení plateb za státní pojištěnce, odkup pohledávek a úhradová vyhláška – jsou opatření, jež by měla zajistit stabilitu zdravotnictví v následujícím roce, a to je třeba řešit paralelně.
Situaci nemocnic do velké míry zkomplikovalo i navýšení DPH. Česká lékařská komora, zdravotnické odbory a zástupci nemocnic vyčítali vašemu předchůdci i to, že se nezasadil o ochranu svého resortu před negativními dopady této daně…
Zrovna tohle bych ani tak panu exministrovi nevyčítal. Myslím, že projevil určitou snahu řešit dopady navýšení DPH na zdravotnictví, ale narazil na odpor ministra financí. Vina tedy podle mého padá spíše na hlavu Miroslava Kalouska.
Nicméně toto nebyla zdaleka jediná výtka ze strany zmíněných institucí ve zdravotnictví vůči vašemu předchůdci. Prakticky jakýkoli krok, který učinil, se stal terčem silné kritiky. O vás je známo, že se zabýváte komunikací ve zdravotnictví. Kde tedy podle vás, jakožto experta na komunikaci, udělal Leoš Heger chybu?
Je pravdou, že se oblastí komunikace dlouhodobě zabývám a tato problematika mě velmi zajímá. Ani jako expert na komunikaci, jak říkáte, vám ale na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože jsem u těch jednání nebyl a nedokážu je analyzovat.
Některá jednání už máte za sebou, například se zdravotnickými odbory, další vás ještě čekají. Co budete dělat proto, abyste byl v této oblasti úspěšnější než váš předchůdce?
Základním prvkem komunikace je umění poslouchat, a to nikoli ve smyslu být svému protějšku poslušný, ale vyslechnout ho. Vyposlechl jsem například prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, který přišel s asi 16 body, z nichž některé jsou racionální, jiné chápu, ale nemohu na ně přistoupit.
Jedním z těchto bodů byl i návrh na novelizaci stávající úhradové vyhlášky ještě v tomto roce, kterým se na úrovni různých segmentů intenzivně zabýváme. Obávám se však, že to nikdo neumí uchopit tak, aby následně nevznikl chaos ve vyúčtování. Navíc senátoři dali tuto vyhlášku k Ústavnímu soudu, který by ji mohl i zrušit, což by bylo pro ministerstvo opravdu velmi těžké.
Vy se teď ale zabýváte i přípravou úhradové vyhlášky pro příští rok…
Ano, to je něco, kam ministerstvo v současné chvíli směřuje velkou část své energie. Její tvorba není jednoduchá a bude trvat poměrně dlouho. Podmínkou, která má přímou souvislost s trváním této vlády, je i akceptovatelnost nové vyhlášky pro případného budoucího ministra zdravotnictví – ať už přijde zleva nebo zprava. Času není nazbyt, a není tedy možné, aby ji další ministr shodil ze stolu a začínal zase od začátku.
Akceptovatelná by asi měla být i pro další zainteresované strany. Pomineme-li výši jednotlivých úhrad, se kterou zřejmě nelze zcela libovolně hýbat, pak je tady také forma vyhlášky. Té současné byla vyčítána celková nepřehlednost způsobená složitými výpočty a mnoha proměnnými…
To je jedna z podmínek. Náš analytický tým musí – „pod trestem smrti“ – zajistit, aby výsledná podoba vyhlášky byla natolik jednoduchá, abych jí rozuměl i já. To není tak úplně nadsázka, protože interpretace současné vyhlášky je skutečně velmi složitá. Pokud tady někdo najde 5 až 10 lidí, kteří tomu dokumentu rozumí a umí jej interpretovat, hluboce před ním smeknu. Jsou tady dobří ekonomové, kteří se v této oblasti velmi solidně orientují, ale i ti říkají, že mají problém se ve vyhlášce vyznat. Einsteinovská matematika zkrátka podle mého do vyhlášek nepatří.
Celý rozhovor s ministrem zdravotnictví Martinem Holcátem čtěte v dnešním vydání