Je to především vinou českých politických elit, že v naší zemi už prakticky nelze nebýt sýčkem. A to ani v záležitosti na první pohled tak bohulibé, jako je plný přechod na elektronické recepty. Ale ano, těch argumentů pro je dlouhá řada.
Je třeba je uvést, tak ať to máme za sebou: těžší falzifikace receptů, přesnější evidence farmakoterapie konkrétního pacienta, zamezení lékovým duplicitám, přehled o předepisování léků s pseudoefedrinem, snazší zjištění podezřelých nárůstů počtu předepsaných léků v konkrétním zdravotnickém zařízení a mnoho dalších, v neposlední řadě to, že už nějaký ten rok žijeme ve 21. století. Sem s tím, chtělo by se volat. Ale to bychom také už nějaký ten rok nesměli žít zrovna v Česku.
Pokoutní přílepek
Odkazem na 21. století by se případně dal odbýt hlavní argument, s nímž proti povinným eReceptům vystupuje například prezident ČLK Milan Kubek – tedy že nějakých 20 % lékařů buď vůbec nemá v ordinaci počítač, nebo nedisponuje připojením na internet. To by se dalo řešit. Jenže problematických míst je v návrhu schváleném poslanci přes nesouhlas senátu mnohem víc. Tak například způsob, jímž se povinnost používat eRecepty dere do našeho právního řádu. O elektronických receptech se debatuje deset, možná více let.
Máme za sebou ostudu z roku 2009, kdy bylo centrální úložiště kvůli právnímu diletantismu na ministerstvu zdravotnictví a v SÚKL rozcupováno Úřadem pro ochranu osobních údajů chvilku po svém spuštění. Od té doby se dalo celkem do kupy a elektronické recepty – těch pár, co jich je – uchovává. Za takové situace je dost podivné, že nápad s povinným přechodem výhradně na eRecepty přichází pokoutně ve formě poslaneckého přílepku k vládní novele, která měla zákon o léčivech původně jen srovnat do latě s jakýmisi evropskými standardy.
Další blamáž na cestě?
Návrh také přichází zrovna ve chvíli, kdy ministerstvo chystá tendr na vytvoření koncepce elektronizace zdravotnictví. Nebylo by bývalo lepší s povinným eReceptem počkat až na tuto koncepci a vpasovat jej přímo do jejího rámce? Bylo. Jak velká je pravděpodobnost, že sněmovnou schválená podoba eReceptu do koncepce nezapadne, a bude tedy třeba dělat v lepším případě novelu novely zákona? Velká.
Dále by vládní poslanci mohli vzít na vědomí, jaké jméno si jejich vláda udělala v souvislosti s IT zakázkami a výzvami. Jsou skandály kolem registru vozidel, provozu na úřadech práce, sKaret, systému výplat sociálních dávek a korupční aféry na ministerstvu práce a sociálních věcí málo na to, aby další velký státní IT projekt prošel bedlivou diskusí a maximálně korektním legislativním procesem? Zřejmě ano.
A skutečně někdo věří, že se v tomto prostředí podaří připravit hladký přechod na plně elektronický systém receptů během necelých 2 let, když nejpozději příští rok jsou sněmovní volby? Zřejmě ne.
Pro schválení povinných elektronických receptů se ve sněmovně zdvihly 102 paže. Dvanáct z nich mělo za ramenním kloubem jedince ověnčeného titulem MUDr. Odpor mezi lékaři tedy není tak jednohlasný, jak by rád viděl prezident Kubek, a následky pro branži asi nebudou tak tragické, jak věští. Přesto je hrozba tradičního českého chaosu velmi reálná.