MUDr. Jana Šeblová,
Záchranná služba Praha-západ
Prof. MUDr. Jan Šejda, DrSc., MUDr. Vladimír Polanecký, MUDr. Běla Studničková,
Oddělení drogové epidemiologie Hygienické stanice hl. m. Prahy
Klíčová slova
celostátní drogový informační systém • sběr dat • struktura intoxikací • věkové skupiny • způsob aplikace drogy
Problematika drog je ze své podstaty multidisciplinární, meziresortní a nadnárodní. I v samotném zdravotnictví se dotýká mnoha oborů, přičemž pohled jednotlivých odborností na drogy a problémy s nimi spjaté bývá často značně odlišný. Významným prvkem, který může přispět k racionalitě diskuse o drogách, je znalost epidemiologických dat.
Celostátní drogový informační systém, organizovaný hygienickou službou, existuje od roku 1995. Svým zaměřením i obsahem respektuje doporučení Evropského monitorovacího centra pro drogy a užívání drog v Lisabonu (EMCDDA = European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction), což umožňuje hodnocení dat z České republiky v evropském kontextu. Shromažďované údaje se týkají jednak problémových uživatelů (anglickou terminologií „first treatment demand“ – jde o incidenci klientů léčebně-kontaktních center, tedy osob, které pro nějaký problém spojený s užíváním drogy sami kontaktují zdravotnické zařízení) a jednak intoxikací v souvislosti s užitím drogy (tzv. „non-fatal emergencies“). Sběr dat o intoxikacích je prováděn systémem sentinelových pracovišť. Anonymní dotazník vyplňovaný při záchytu intoxikace obsahuje tyto údaje: věk, pohlaví, místo záchytu, hlásící zdravotnické zařízení, bydliště (trvalé, přechodné, bezdomovec), zaměstnání, případně nezaměstnanost, u studujících typ školy, hlavní a vedlejší diagnóza, způsob aplikace, zda se jedná o první kontakt s drogou nebo o opakovaný abúzus, délka hospitalizace a způsob jejího ukončení (propuštění, překlad, úmrtí, útěk, negativní revers). Dále je sledována incidence výskytu virových hepatitid a HIV/AIDS u osob s rizikovým chováním a výměnný program stříkaček a jehel.
Sběr dat o intoxikacích v souvislosti s užitím drogy je prováděn sentinelově, pouze v Praze, v severních Čechách a na severní Moravě pokrývá většinu pracovišť, ve kterých osoby intoxikované drogou mohou být ošetřeny. Z ostatních regionů jsou data hlášena pouze z ojedinělých pracovišť. Proto je možné porovnávat pouze tři výše jmenované regiony.
Celkem bylo v roce 2000 zachyceno 985 intoxikací, z toho v Praze 305. Zatímco v letech 1997 až 1999 včetně bylo neměnné pořadí zmíněných regionů s nejvyšším počtem hlášených intoxikací: 1. severní Čechy, 2. severní Morava, 3. Praha, došlo v roce 2000 ke změně – Praha se posunula na první místo, na druhém zůstává severní Morava a severní Čechy jsou na místě třetím. V Tab. 1 vidíme, že intoxikace heroinem se vyskytovaly téměř výhradně pouze ve dvou oblastech, na severu Čech a v Praze. Trendy výskytu intoxikací heroinem jsou však opačné – v severních Čechách se výskyt těchto případů snižuje, zatímco v Praze zaznamenáváme jejich setrvalý nárůst. Praha se tedy jednoznačně stává hlavním městem i z hlediska drogové scény a drogové turistiky, v roce 1999 měla přesně polovina intoxikovaných osob ošetřených v pražských zdravotnických zařízeních trvalé bydliště v jiném regionu nebo šlo o cizince. Podíl intoxikací heroinem v Praze v posledních dvou letech přesáhl 50 %.
V celkových datech je na prvním místě jako příčina intoxikací skupina sedativ a hypnotik s 26,4 %. Tento typ intoxikací vykazuje vzestup i v Praze, pro snadnou dosažitelnost se tyto léky mohou stát pro část mládeže alternativní drogou. V této skupině je převaha žen (66,3 %), dívky navíc začínají s těmito experimenty ve velmi mladém věku.
Pervitin jako příčina intoxikací je na třetím místě, tyto příhody jsou častější na severu Moravy, v Praze sledujeme mírný pokles. Z lokalit s vyšší frekvencí užívání pervitinu nejsou k dispozici ucelenější data o intoxikacích touto drogou. Na čtvrté pozici jsou intoxikace rozpouštědly, s výraznou převahou mužů (82 %). Intoxikace kanabinoidy jsou méně časté, přes poměrně značnou rozšířenost této drogy mezi mládeží. V roce 2000 došlo i k vzestupu intoxikací halucinogeny z 1,7 % v roce 1999 na 2,5 % v loňském roce. Dvě třetiny těchto intoxikací tvoří halucinogeny z přírodních zdrojů (durman, psilocybin). Účinky „přírodních“ drog jsou obtížně odhadnutelné pro nekonstantní obsah účinných látek, a tak je riziko intoxikace poměrně značné.
V Grafu 1 vidíme odlišnou strukturu zachycených intoxikací v Praze a srovnání s Českou republikou v letech 1997 až 2000. Nejvyšší zastoupení v Praze má heroin, následovaný pervitinem, podíly obou těchto drog jsou v České republice výrazně nižší, převažují ostatní drogy a léky.
Při rozboru věku a pohlaví intoxikovaných osob zjišťujeme, že nejvyšší podíl intoxikací je ve skupině 20–24 let jak v pražských, tak v celostátních datech. Tento údaj je odlišný od skupiny problémových uživatelů, jichž bývá nejvíce ve skupině 15–19 let. Vyplývá z toho, že zdravotní rizika drog se projevují s několikaletým odstupem od počátku prvního užívání. Při srovnání Grafu 2 (intoxikace heroinem v Praze podle věkových skupin a pohlaví) a Grafu 3 (intoxikace pervitinem podle věkových skupin a pohlaví) je převaha výše uvedené věkové skupiny výrazná. V nejmladších a nejstarších věkových skupinách (tedy pod 15 let a nad 40 let) se intoxikace objevují sporadicky, pokud vůbec. Z Grafu 3 je zřejmý vyrovnanější podíl žen a mužů mezi intoxikovanými pervitinem, výraznější zejména u mladších dívek. Vyrovnávání podílu žen a mužů zejména v mladších věkových skupinách je bohužel setrvalým jevem posledních let, a to nejen u výskytu intoxikací – vyplývá to i z terénního šetření ve školách a učilištích, které bylo realizováno v roce 2000 a bylo zaměřeno na rizikové chování dospívajících od 14 do 19 let.
Alarmující jsou údaje týkající se způsobu aplikace drogy. Nejrizikovější způsob je samozřejmě injekční aplikace, jak z hlediska rizika přenosu infekčních chorob, tak pro velký výskyt nežádoucích účinků včetně předávkování, alergických či toxoalergických reakcí.
V České republice je podíl injekčních uživatelů téměř 30 %, v Praze dokonce 60 % celkového souboru. U heroinu jsou podíly nejvyšší: v Praze 91 % stejně jako v roce 1999, v Čechách 88 %, nepatrně méně u pervitinu – v Praze 67 %, v Čechách 70 %. Injekční cestu někdy volí uživatelé již při prvním kontaktu s drogou!
Od roku 1999 jsou sledovány i diagnózy podle 10. revize MKN. Nejfrekventovanější „pražskou“ diagnózou je předávkování heroinem (T 40.1), psychostimulancii (T 43.6) a intoxikace alkoholem (T 10.0). Tento informační systém není zaměřen na sledování abúzu alkoholu, jedná se tedy výhradně o alkohol požitý v kombinaci s intoxikací drogou. Relativně často se vyskytuje i intoxikace rozpouštědly (F 18.0 a F 18.2). V souboru se vyskytují i závažné diagnózy interního charakteru (syndrom anginy pectoris, plicní edém, zástava dechu, bezvědomí), neurologické (generalizované epileptické syndromy) i traumatologické. Podobné spektrum diagnóz nacházíme i v celkových datech.
V roce 2000 bylo hygienickou službou evidováno 34 úmrtí v souvislosti s intoxikací drogou. 38,2 % všech úmrtí způsobil heroin (13 případů), na druhém místě je se 7 případy (20,6 %) toluen. Po 4 úmrtích mají na svědomí pervitin a skupina sedativ a hypnotik. Nejčastější příčinou úmrtí bylo ve 25 případech (73,5 %) úmyslné nebo náhodné předávkování.
Můžeme tedy na závěr shrnout jasné trendy posledních let:
1. ze tří regionů s nejúplnějšími daty o intoxikacích v souvislosti s užitím drogy se Praha v roce 2000 dostala na první místo, dále následuje severní Morava a severní Čechy;
2. intoxikace heroinem jsou hlášeny ze severních Čech, kde se jejich počet snižuje, a z Prahy, kde je naopak nárůst těchto případů a kde již tvoří nadpoloviční podíl všech zachycených intoxikací;
3. z hlediska zdravotních rizik je nutné věnovat pozornost i intoxikacím rozpouštědly (druhý nejvyšší počet úmrtí po heroinu) a halucinogeny (u nichž stoupá podíl intoxikací z přírodních zdrojů);
4. u tzv. tvrdých drog výrazně převažuje injekční způsob aplikace, který je jednoznačně nejrizikovější;
5. nejvyšší výskyt intoxikací je ve skupině 20–24 let;
6. v mladších věkových skupinách se zvyšuje podíl intoxikovaných dívek, nejvýrazněji u pervitinu a sedativ a hypnotik.
Znalost statistických dat souvisejících s užíváním drog a s výskytem intoxikací může být cenná nejen z hlediska klinických pracovníků, ale může pomoci i při plánování preventivních opatření tak, aby jejich účinnost byla zaměřena na konkrétní ohrožené skupiny a oblasti, a v neposlední řadě může pomoci i v hledání konsenzu ohledně systémového řešení problematiky drog. K lepší identifikaci rozsahu a závažnosti problému by jistě přispělo, kdyby hlášení o intoxikacích v souvislosti s užitím drogy byla k dispozici z co největšího počtu pracovišť, která s intoxikovanými přicházejí do styku.
Literatura
FARREL, M., NEELMAN, J., GRIFFITHS, P., STRANG, J. Suicide and overdose among opiate addicts. Addiction, 1996, p. 321–323.
MAREK, O., FIALA, H. Akutní intoxikace – současný stav v severomoravské oblasti. Anesteziologie a neodkladná péče, 2000, 3, s.129–130.
POLANECKÝ, V., ŠMÍDOVÁ, O., STUDNIČKOVÁ, B., et al. Užívání drog, alkoholu, tabáku a životní styl středoškoláků a učňů v České republice – srovnání let 1994, 1995, 1997. HS hl. m. Prahy, 1999.
ŠEJDA, J., STUDNIČKOVÁ, B. Foal Point Czech Republic. HS of the Capital Prague, 1998.
ŠEJDA, J., STUDNIČKOVÁ, B., KLIMEŠOVÁ, M., et al. Epidemiologie drogových závislostí Česká republika 1998. HS hl. m. Prahy, 1999.
ŠEJDA, J., STUDNIČKOVÁ, B., KLEPETKOVÁ, M., et al. Droginfo. HS hl. m. Prahy, 2000.
ŠEJDA, J., STUDNIČKOVÁ, B., KLIKA, J., et al. Epidemiologie drog a uživatelů drog Česká republika 2000. HS hl. m. Prahy, 2001.
VOREL, F., KLÍR, P., BOUŠKA, I. Možnosti soudního lékařství v boji proti drogám. Bulletin NPDC, 1998.
e-mail: seblo@volny.cz