K tomu je nutná existence tzv. Centrálního úložiště elektronických receptů (CÚeR) a několik dalších maličkostí jako je úprava software (SW) lékařů a lékáren, jejich napojení na rychlý internet a zabezpečený přenos dat na straně lékařů jimi hrazeným ePodpisem a na straně lékáren tzv. VPN routerem, což je kódovací a komunikační zařízení (modem) velikosti menšího notebooku.
Elektronický recept (eRecept) pak vzniká tak, že lékař ještě před vystavením papírového receptu zašle se souhlasem pacienta všechny údaje z běžného receptu, včetně svojí a pacientovi identifikace, předepisovaných léků, počtu balení, způsobu užívání a dalších údajů do CÚeR, které mu musí obratem (proto požadavek na rychlý internet) zaslat přidělený Identifikační znak (IZ) receptu o délce 36 znaků, který musí lékař blíže nedefinovaným způsobem (SMS zpráva, čipová karta, čárový kód, prostý opis) sdělit pacientovi.
Podle SÚKL stál systém dosud „pouhých“ 83 mil. Kč, podle médií 170 mil. Kč
Ten pak jde do kterékoliv lékárny, která se po vložení IZ do svého počítače obrátí po internetu na CÚeR, které po kontrole IZ dá lékárně pokyn k výdeji léků. Podle SÚKL stál systém dosud „pouhých“ 83 mil. Kč, podle médií 170 mil. Kč a podle vyjádření ředitele SÚKL pro ČTK ze dne 28. dubna má systém stát 450 mil. Kč a roční provoz 90 mil. Kč.
Vzhledem k propagovaným přínosům má celý systém částečně smysl jedině v případě zapojení všech zhruba 35 000 lékařů a 2600 lékáren, což je v našich podmínkách iluze opravdu křišťálově čistá.
Lékárníci si stěžují
Ze skutečnosti, že od 1. 1. 2009 nebyl zatím lékaři vystaven ani jeden eRecept (!) a že tedy systém ePreskripce nefunguje, si však SÚKL zjevně nic nedělá a nutí asi 60 % lékáren, které jeho tlaku podlehly a nainstalovaly si VPN routery, k zasílání citlivých osobních údajů lékařů a pacientů ze všech běžných receptů bez jejich vědomí a souhlasu.
Vztah lékař – léky dokumentuje preskripční zvyklosti lékaře a hlavně vztah pacient – léky vypovídá o zdravotním stavu a často intimních problémech pacienta. Obě skupiny informací lze pak snadno zneužít nejen k ovlivňování lékařů, ale až k nejrůznějšímu vydírání například veřejně angažovaných lidí.
Námitka SÚKL, že data jsou bezpečně chráněna, je pouhá chiméra. Každý jen trochu zkušený informatik potvrdí, že data, v tomto případě navíc velmi citlivá, před zneužitím dlouhodobě ochránit nelze a nedej Bože, aby za celým projektem ePreskripce alias sběru dat stáli třeba exponenti některé farmaceutické firmy.
Znalost množství a cen předepisovaných léků konkurence má totiž hodnotu téměř nevyčíslitelnou. K námitce, že všechny tyto údaje mají k dispozici i zdravotní pojišťovny, tak proč to někomu vadí v případě SÚKL, lze pouze dodat, že pojišťovny mají jen údaje za svoje pojištěnce a hlavně - ony ty léky na rozdíl od SÚKL také platí. A nikomu jinému si je poskytnout nedovolí, to by byl totiž jejich konec.
Na základě stížnosti České lékárnické komory se stal postup SÚKL předmětem kontroly ze strany Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který shledal v jednání SÚKL porušení hned tří paragrafů zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a přikázal mu sběr dat z lékáren neprodleně ukončit.
SÚKL podal proti nálezům v kontrolní zprávě před koncem srpna námitky, jejichž vypořádání ze strany ÚOOÚ není v době psaní tohoto textu známo. Docela přesně je však známo, že bez ohledu na výsledky kontroly pokračuje SÚKL ve sběru údajů ze všech běžných receptů z lékáren klidně dál.
A to byla také poslední kapka, kterou přetekla trpělivost Svazu pacientů ČR, původně spolupráci se SÚKL příznivě nakloněného, k podání trestního oznámení na SÚKL pro podezření ze spáchání hned čtyř trestných činů.
Pokud chce někdo dělat SÚKL užitečného „troubu“ a nechat ho sbírat bez vědomí a souhlasu svoje citlivá data o užívaných lécích, nikdo mu v tom určitě bránit nebude. Takzvaný lékový záznam pacienta v SÚKL však nikdy nebude kompletní a tudíž nebude lékařům ani lékárníkům v posuzováním například možných interakcí léků konkrétního pacienta k ničemu.