Při ePreskripci SÚKL nejprve lékař se souhlasem pacienta zašle všechny potřebné preskripční údaje po internetu do Centrálního úložiště eReceptů (CÚeR), obratem musí z CÚeR obdržet tzv. Identifikační znak eReceptu (IZeR), který v čárovém kódu vytiskne na „opis receptu“, pacient s ním jde do lékárny, ta IZeR nasnímá, respektive ručně vloží do počítače, odešle jej po internetu do CÚeR, které jí opět obratem musí sdělit vše potřebné k výdeji léků.
Díky zvolené technologii (lékař musí mít internet, ePodpis, lékárna tzv. VPN router) je systém technicky, provozně a finančně náročný a celoplošně ve větším rozsahu nerealizovatelný. Systém stál podle MZ 180 mil. Kč, přičemž běží další veřejná zakázka za 39 mil. Kč vč. DPH. Úprava jednoho typu ambulantního SW přišla na cca 270 tis. Kč (měsíc práce programátora), úprava SW konkrétní fakultní nemocnice stála cca 400 tis. Kč plus předpokládané náklady provozu cca 10 mil. Kč a postupné náklady na úpravy lékárenských SW již jdou do desítek milionů Kč.
ePreskripci lze podle tohoto vzoru efektivně provozovat pouze lokálně v rámci nemocnice s ústavní lékárnou a vlastním intranetem, což činí např. VFN Praha a FN Plzeň. Jediným nedostatkem těchto řešení je rozdílná konstrukce vlastního IDentifikátoru eReceptu jednotlivých nemocnic v čárovém kódu, který však lze snadno odstranit. Úpravu SW v řádu stovek tisíc, případně jednotek milionů Kč si nemocnice hradily samy.
Ochrana před falešnými recepty
V systému Tramis vytiskne lékař všechny relevantní údaje na jakýkoli recept do dvou zakódovaných řádků čárového kódu a pacient jde do kterékoli lékárny, jež po jejich nasnímání a dekódování obdrží všechny údaje v otevřené formě. Čárový kód tak přenáší nejen obsah receptu, ale současně slouží jako neopakovatelný IDentifikátor eReceptu, což může lékárna využít k ochraně před falešnými recepty komunikací přes internet nebo formou SMS (mPreskripce) s Referenčním centrem receptů.
K zakódování (dekódování) lékař (lékárna) potřebuje mikroprocesor, připojený k počítači jako periferie. Systém nemá problém s ochranou osobních údajů (nikde je neukládá), je jednoduchý a celoplošně realizovatelný.
Cena mikroprocesoru, který de facto nahrazuje ePodpis lékaře, se jednorázově pohybuje v závislosti na množstevních slevách a kurzu dolaru v rozsahu 500–800 Kč vč. DPH a náklady na úpravu kteréhokoli typu lékařského SW vč. nemocničního činí (ve stejných sazbách jako výše) cca 8 tisíc Kč (2–8 hodin práce programátora), respektive v případě lékárenského SW cca 18 tisíc Kč (1–2 dny práce programátora).
Z obecných důvodů pro zavádění ePreskripce:
- Žádný ze systémů nemůže zrealizovat kompletní lékový list pacienta (má 4 zdroje, z nichž 2 nemají ani pojišťovny), nutný pro spolehlivou kontrolu interakcí předepisovaných, resp. užívaných léků.
- Snížení spotřeby léků a výdajů na ně je věcí pojišťoven, které to mohou dělat (a vlastní kontrolou snad i dělají) už 20 let.
- Ochranu proti nezachyceným falešným receptům (ztráty pojišťoven cca 220 milionů Kč ročně) může podstatně lépe a levněji dělat a již léta úspěšně dělá Tramis.
- Úspora práce lékáren je v každém systému stejná.
Nulový korupční potenciál
Pokud by otázka stála zda ePreskripce SÚKL, NEBO Tramis, musel by Tramis zvítězit na celé čáře. Proč se tak i přes 2 úspěšné pilotní projekty neděje, je velmi prosté. Tramis je pro lékaře a lékárny dobrovolný, vyvinula jej parta několika nadšenců, je již 5 let autorsky chráněn Užitným vzorem, a přesto nemá šanci se v širším měřítku prosadit. Skoro by se dalo říci, že má nulový korupční potenciál.
Oproti tomu má ePreskripce SÚKL prakticky neomezené finanční prostředky, její protagonisté ji prosadili do zákona o léčivech, při zavádění postupuje především z pozice síly, a přesto bylo po 3,5 letech od jejího vzniku za poslední rok vystaveno zejména nemocnicemi něco kolem 100 tisíc eReceptů, ze kterých prošlo lékárnami tak 20–25 %.
Přitom má SÚKL pro svoji práci formou tzv. sběru dat z lékáren ze všech běžných receptů na léky, fungujícího již více než 2,5 roku nezávisle na ePreskripci, již cca 170 milionů záznamů o tom, který lékař jak starému muži či ženě předepsal jaké léky a která lékárna je vydala. Paradoxem je, že stejně, jako se mohl IZIP jednoduchou úpravou klidně zachránit, by se i ePreskripce SÚKL mohla využitím některých prvků Tramisu začít šířit mnohem rychleji.
Na otázku, zda ePreskripce SÚKL A Tramis mohou třeba společně přispět k elektronizaci zdravotnictví například nastartováním anonymizovaného volného prodeje léků s PSE s omezením, však musí odpovědět MZ ČR, jako nadřízený orgán SÚKL.