Toto téma bylo jedním z hlavních na mezinárodní konferenci o dárcovství orgánů a transplantacích, kterou pořádala španělská vláda a která skončila v Madridu.
„Zabránit nelegálnímu obchodu s orgány a skoncovat s turistikou za transplantacemi je hlavním cílem, který sdílejí všechny země,“ uvedla španělská ministryně Trinidad Jiménezová.
„Evropská unie má harmonizovaný model, podle něhož není přípustné, aby se za dárcovství orgánu platilo. WHO vynakládá velké úsilí na to, aby se tento model rozšířil,“ řekla.
V roce 2005 začaly WHO a Mezinárodní společnost pro transplantace usilovat o to, aby zákon upravoval tuto sféru tam, kde tomu tak nebylo. V pěti zemích, které jsou považovány za nejhorší v tomto směru, v Číně, na Filipínách, v Pákistánu, v Egyptě a v Kolumbii, pak byly přijaty zákony proti nelegálnímu obchodu s orgány.
V Číně, kde přesto turistika za transplantacemi pokračuje, byl v roce 2007 schválen zákon proti tomuto jevu a brzy bude postavena před soud skupina osob, které s orgány nelegálně obchodovaly.
Od začátku tohoto tisíciletí se transplantace orgánů v Číně staly vzkvétajícím průmyslem. Více než 90 procent transplantovaných orgánů stále pochází od popravených vězňů, přiznal náměstek čínského ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fun, který se madridské konference rovněž zúčastnil.
Španělský list El País nedávno informoval o případu Španěla Óscara Garaye, který si koncem roku 2008 za 135.000 eur (3,5 milionu Kč) nechal na klinice v Tchien-ťinu jižně od Pekingu transplantovat játra.
I po schválení zákona z roku 2007 v zemi stále existují nemocnice, které pracují s nelegálními agenturami prodávajícími orgány cizincům, přiznal čínský činitel.
Chuang Ťie-fun však také uvedl, že již sedm čínských nemocnic přišlo o licenci, protože nezákonné transplantace realizovaly.
Předseda Mezinárodní společnosti pro transplantace Jeremy Chapman soudí, že Čína tvrdě usiluje o to, aby nelegální obchod s orgány zarazila. Zároveň však podle něho musejí spolupracovat i země, odkud zájemci o transplantaci pocházejí, aby bylo možno vytvořit národní systémy dárcovství orgánů.
Mnoho zájemců o orgány pochází z bohatých zemí Perského zálivu. Dobrým příkladem je podle
Chapmana Saúdská Arábie, z níž dříve pacienti vyjížděli za transplantací do zahraničí, ale dnes tomu tak již prakticky není.