Perindopril i pro pacienty se systolickým krevním tlakem pod 120 mm Hg
Studie EUROPA (European trial on reduction of cardiac events with perindopril in stable coronary artery disease), která sledovala snížení výskytu kardiovaskulárních příhod podáváním perindoprilu pacientům se stabilizovanou ischemickou chorobou srdeční, zcela změnila doporučení pro léčbu nemocných s chronickou ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Od jejího zveřejnění už není pochyb, že ACE–inhibitory mají být samozřejmou součástí léčby tohoto onemocnění u všech nemocných, kteří ACE-inhibitory tolerují. Do studie bylo zařazeno přes 12 tisíc nemocných a pozitivní efekt perindoprilu byl pozorovatelný u mužů i u žen, u mladších i starších, u osob po infarktu myokardu i bez něj, s hypertenzí i u normotoniků, u diabetiků i nediabetiků, u nemocných po CMP i bez anamnézy CMP. Pozitivní efekt perindoprilu byl pozorovatelný u všech předdefinovaných cílů a nebyl ovlivněn doprovodnou medikací. Studie EUROPA prokázala jasný prospěch z léčby perindoprilem u všech nemocných s ICHS a bez známek srdečního selhání, kdy významně byly sníženy ty nejdůležitější ukazatele, jako je kardiovaskulární mortalita, infarkt myokardu či srdeční selhání.
graf 1
graf 2
Podstudie PERSUADE
V současnosti jsou k dispozici i výsledky některých předem definovaných podstudií a retrospektivních analýz. Největší předem definovanou podstudií (PERSUADE) bylo sledování efektu perindoprilu u diabetiků. Snížení relativního rizika kardiovaskulárních příhod bylo naprosto stejné u diabetiků i nediabetiků (19 procent - graf č. 1), což vzhledem k vyššímu výskytu kardiovaskulárních příhod znamenalo u diabetiků snížení absolutního rizika o 14,1 procenta, a tedy víc zachráněných životů (u nediabetiků se riziko snížilo o 8,95 %). Fatální a nefatální infarkty byly u diabetiků sníženy o 23 procent, výskyt srdečního selhání o 46 procent (p = 0,06). Velmi zajímavé srovnání přináší retrospektivní rozbor výsledků podle výšky krevního tlaku (TK) před vstupem do studie. Snížení výskytu kardiovaskulárních příhod bylo dosaženo u všech nemocných bez ohledu na vstupní hodnotu TK. Relativně vyšší procento u nemocných s TKs 90 mm Hg je pravděpodobně dáno jejich malým počtem v těchto podskupinách. Velmi zajímavý je pohled na pokles krevního tlaku podle vstupní hodnoty TKs (graf č. 2). Při vstupní hodnotě TKs > 140 mm Hg je tento pokles asi desetiprocentní, při TKs 120 až 139 mm Hg asi pětiprocentní a při TKs
Podstudie PERTINENT
Neurohumorální a biochemická podstudie dostala název PERTINENT. U 1157 osob ukázala na význam von Willebrandova faktoru na prognózu nemocných (p
prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.,
interní kardiologická klinika, FN Brno-Bohunice,
obrazová dokumentace z archivu autora