Výsledky studie publikované v zářijovém vydání časopisu Chest potvrzují, že mezi exacerbacemi astmatu u obézních a neobézních pacientů, kteří byli ošetřeni na pohotovostním oddělení, nejsou žádné zásadní rozdíly.
„V roce 1998 jsme tvrdili, že obezita by mohla vysvětlit mnohé v epidemiologii astmatu,“ řekl pro Reuters Health Dr. Carlos A. Camargo z Bostonu. „Někteří lékaři se domnívají, že astma obézních jedinců nemusí být „opravdové“ nebo může mít odlišnou patofyziologii než u neobézních jedinců,“ píše spolu s kolegy ve své studii Camargo.
V multicentrické prospektivní studii Camargo hledal souvislost mezi BMI (body mass index) a tíží astmatu u pacientů ošetřených na pohotovostním oddělení pro akutní stav. Do studie bylo zařazeno 572 pacientů ve věku 18 až 54 let. Hodnoceny byly demografické údaje, astmatická anamnéza a podrobnosti ohledně exacerbace astmatu. 30% zařazených pacientů mělo nadváhu (BMI = 25 až 29,9 ) a 44% bylo obézních (BMI > 30).
Srovnáním několika ukazatelů tíže chronického astmatu nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi pacienty s normální váhou či podváhou, pacienty s nadváhou a pacienty s obezitou.
Obézní pacienti měli signifikantně vyšší iniciální procento PEF (peak expiratory flow) ve srovnání s pacienty s normální váhou či podváhou a s pacienty s nadváhou ( 51% versus 44% respektive 45% ). Navzdory tomu mají obézní pacienti tendenci užít více inhalačních beta–agonistů během šesti hodin před ošetřením na pohotovostním oddělení.
U všech tří skupin BMI byla zaznamenána podobná odezva na léčbu akutního astmatu. Ve studii vědci dokázali, že pacienti všech skupin (normální váha či podváha, nadváha, obezita) odpovídali na léčbu podobně a u všech šlo o reverzibilní obstrukci.
MUDr. Gabriela Seltenreichová, www.Zdravi.Euro.cz, 20.10.2003
Autorka je externí spolupracovnicí redakce