Všudypřítomný internet jim většinou dostatečnou odpověď neposkytne, a tak se nakonec ocitnou v našem ústavu. Nutno říci, že mnohdy stačí otevřený rozhovor, který osvětlí některá zákoutí tohoto stavu, a muž odchází ujištěn a současně uspokojen tím, že o asexualitu nejde.
Chybění sexuální touhy či orientace
Pro odborníka přitom není zase tak obtížné u pacienta asexualitu diagnostikovat. Zcela nepochybně je velmi důležitá především osobní anamnéza, zaměření na sexuální aktivitu, a to nejen na vlastní realizaci sexu, ale také na vnímání případných sexuálních objektů ve svém okolí. Asexualitou označujeme nejen chybění sexuální touhy, ale také chybění sexuální orientace, případně obojího.
Jednoduše řečeno se jedná o jedince, kteří po sexu netouží a ani jej nerealizují. Nemají prostě o něj zájem. Nepřitahuje je, ani je neláká. Jsou většinou bez sexu velmi šťastní a svůj život si užívají díky jiným aktivitám, práci a také koníčkům a zábavám. Není výjimkou, že se věnují například charitativním nebo sociálním programům. Velmi často necítí ani nějaký sexuální deficit. Obvykle nemají rádi sex jako takový. Spíše mají zájem o dotyky. Výrazné uspokojení jim přinášejí například polibky. Polibky a laskání na obličeji, maximálně laskání prsou, většinou ani nemusí jít o nejintimnější partie lidského těla.
Jeden můj pacient byl připraven líbat se s muži i ženami. Ale nic víc. Dokonce dával přednost především hezkým ženám a hezkým mužům, protože mu to přinášelo daleko výraznější vnitřní uspokojení. Ale pokud by dostal nabídku k sexuálnímu styku, v tu chvíli by přestal mít zájem. Falopletismografické vyšetření (PPG), kterým dobrovolně prošel, potvrdilo jednoznačně zájem o muže i ženy bez ohledu na věk, spíše ale s přihlédnutím k mladším osobám a velmi pohledným (tedy pokud takto můžeme okomentovat fotografickou vybavenost naší PPG projekce v ústavu).
Musí se vše točit kolem sexu?
Někteří odborníci tvrdí, že asexualita jako taková je vlastně další sexuální orientací. Jiní ji zase zcela odmítají. Jeden z názorů hovoří o tom, že rozlišujeme heterosexuály jako jedince se silnou přitažlivostí k opačnému pohlaví, homosexuály ke stejnému, bi sexuály k oběma pohlavím a asexuály k žádnému pohlaví. Jiní odborníci hovoří o asexuálech jako u další sexuální menšině.
Faktem ale je, že všichni moji pacienti, které bych do této pomyslné skupiny zařadil, hovořili většinou velmi podobně: „Víte, pane doktore, v takto složité době 21.století přece mohou existovat i lidé, jako jsem já, kteří vnímají svět poněkud jinak. Copak se opravdu musí vše točit kolem sexu? Copak není možné vnímat i jinou krásu a jiné vjemy?“ Něco na tom je. Doba je silně stresující, neskutečně rychlá, mnohdy velmi povrchní a také svým způsobem zlá až krutá a tito lidé nejsou určitě sami, kteří ji takto vnímají. Jen to prostě vyjadřují po svém. A vycházíme-li ze statistik, že v lidské populaci je asi 3–5 % asexuálů, tak to zase nemusí být jen hlas volajícího na poušti. Nejsme si jisti, jakou dobu vlastně asexua lita existuje, může tady být již dlouhá léta. Zcela určitě ale prezentuje naprosto odlišný pohled na lidskou sexualitu jako takovou, ale také na vnímání našeho současného světa. A určitě se shodneme na tom, že není deviací, natož aby škodila lidskému zdraví a působila společenské problémy.
O autorovi| MUDr. Luděk Fiala, gynekolog, sexuolog, Sexuologický ústav Praha