Zhruba dvaadvacet miliard korun ročně utratí tuzemské zdravotní pojišťovny za zdravotnické prostředky. To je velmi široký pojem, který zahrnuje veškerý materiál, s nímž se při léčení potkáváme: od jehel a obvazů přes brýle, inkontinenční pomůcky, invalidní vozíky, ale i kardiostimulátory a testy na vyšetření krve až po velkou přístrojovou techniku. Oblast je rozsáhlá nejen co do variability typů prostředků, ale také jejich dodavatelů.
„Je tady obrovský rozdíl mezi tím, jak jsou regulována léčiva a jak zdravotnické prostředky. Zatímco léky jsou přísně kontrolovány, u zdravotnických prostředků regulace téměř nefunguje,“ říká Filip Vrubel, ředitel odboru farmacie ministerstva zdravotnictví. Stát prý dnes nemá jednoznačný přehled o tom, jaké zdravotnické prostředky se na našem trhu vyskytují, kdo je distribuuje a jakým způsobem.
Jeho odbor proto připravil návrh zákona, který se nyní dostává do připomínkového řízení.
Platit by měl od ledna roku 2014. Měl by usměrňovat trh, dodavatele, distributory i výdejny prostředků, regulovat reklamu na ně a měnil by i kategorizace a úhrady poukazových zdravotnických prostředků.
Výrobci zákonem nadšeni nejsou. „Dominuje mu farmaceutické myšlení. Ale mezi léky a zdravotnickými prostředky je nesčetně rozdílů. V počtu druhů, rozmanitosti a obrátkovosti. Například léku trvá několik let, než se dostane na trh, ale pak je na něm desítky let, a ještě je zpočátku patentově chráněn. Průměrný životní cyklus prostředků je 18 měsíců. Když bude proces vstupu na trh složitý, žádný se tam nedostane,“ namítá Miroslav Palát, prezident asociace dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed.
Tatéři pod kontrolou Návrh normy ministerští úředníci připravovali zhruba rok v pracovních skupinách, v nichž byli zastoupeni zástupci odborných lékařských společností, výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků, zdravotních pojišťoven a státních orgánů, které mají kompetence pro sledování tohoto trhu. Oblast nyní do různé míry sleduje sedmero různých státních orgánů: ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad pro kontrolu léčiv, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, ČOI, ÚZIS, jaderný úřad a živnostenské úřady.
Do budoucna by měl většinu pravomocí na sebe stáhnout právě lékový úřad. Na starost bude mít celý dozor nad trhem podobně jako u léčiv, povede také veřejně přístupný Registr zdravotnických prostředků. Technické a bezpečnostní parametry budou jako dosud zkoumat zkušebny. „Snažíme se udělat pořádek v kompetencích, aby pravidla byla více medicínská a aby zkušebny zdravotnické prostředky hodnotily i z klinického hlediska a byly za své stanovisko odpovědné,“ vysvětluje další novinku Vrubel.
Kontrola bude rozšířena například i na kosmetické či tetovací salony, tedy i na další služby, kde se používá zdravotnický materiál. Na druhou stranu tam, kde to není nutné, nebude ani nemocnice nucena kupovat drahý certifikovaný zdravotnický prostředek. Nová norma má také regulovat reklamu na zdravotnické prostředky podobně jako u léků. Měla by se tím omezit korupce lékařů.
Parcelace pomůcek Nejdůležitější změny se ale týkají cen a úhrad ze zdravotního pojištění na pomůcky na poukaz, za něž se ročně utratí čtyři až pět miliard korun. Dnes se regulují prostřednictvím přílohy 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Seznam je ale podle tvůrců zákona nedokonalý a dle názoru pojišťoven stanovuje někdy benevolentní limity úhrad, které výrobcům dávají až příliš široké pole pro výdělek.
Například je v něm uvedena jediná položka pro vlhké hojení ran s vágně nastaveným příspěvkem pojišťovny: maximální rozměr 12 na 12 cm za maximálně 160 korun za jeden kus.
„To vedlo firmy k jedinému: dodávaly jednu malou náplast pokaždé v samostatném balení,“ vysvětluje vedoucí oddělení zdravotnických prostředků resortu zdravotnictví Jakub Král. V navrhovaném seznamu je uvedená položka rozčleněna do 14 typů a ty jsou rozděleny do 57 úhradových skupin od 40 haléřů až do 17 korun za centimetr čtvereční.
Stejné je to i s ostatními výrobky. Původních 160 položek nová kategorizace rozparcelovává až na 800. Rozřadila je do jedenácti základních kategorií, každou z nich do několika podkategorií. Ty pak na konkrétní typy prostředků, jež rozděluje dle úhradových skupin, a ve finále již figurují konkrétní výrobky. „Hlavní motivací bylo nastavit přehledný systém a zároveň splnit požadavek, aby za stejný efekt byla nastavena stejná úhrada od pojišťoven,“ vysvětluje Král. Tvrdí, že v pracovní skupině byly úhrady nastaveny tak, aby se pod ně vešlo 80 procent konkrétních výrobků.
Finanční stropy ve vyhlášce Limity úhrad ale budou stanoveny až ve vyhlášce.
V zákoně jsou uvedeny jen typy prostředků, množstevní hranice a případná spoluúčast. Ta se týká například ortopedických pomůcek individuálně zhotovených a potřeb pro inkontinentní pacienty. Na platbě za vložky, vložné pleny a plenkové kalhotky se budou podílet pěti procenty. K výši úhrady je ale v zákoně uvedeno jen heslo: alespoň jeden plně hrazený výrobek. To se výrobcům opět nelíbí. „Některému pacientovi vyhovuje levnější druh pomůcky, jiný potřebuje dražší. Na to nelze stanovit jednu úhradu.
Budou-li nadto uvedeny jen ve vyhlášce, mohou se libovolně kdykoli měnit dle zájmu pojišťoven,“ varuje Palát. Oceňuje sice korektní přístup ministerstva k tvorbě kategorizace, diskusi ale časem začala komplikovat VZP, která se snaží šetřit, kde může. Podobný přístup prý začala uplatňovat i při tvorbě seznamu pomůcek na poukaz. Pojišťovnami dnes není hrazeno nic, co se nedostalo do číselníku VZP, ta se ale zařazování nových produktů brání. „Nová úprava seznam zpřístupní i dalším výrobcům, číselník ztratí oporu,“ upozorňuje Král.
Očekává, že u dražších výrobků, které překračují výši úhrady, firmy cenu sníží, aby se nevyřadily z trhu. Za příklad dává proužky do glukometrů, u nichž resort zdravotnictví výrazně úhradu snížil již letos v dubnu ze 14 na 8 korun. „Udělali jsme si analýzu v sousedních zemích a zjistili, že u nich firmy tyto proužky prodávají v průměru za sedm korun. Po prvním dubnu se přizpůsobili i domácí dodavatelé a cenu razantně snížili,“ popisuje Král.
Některé velmi levné pomůcky, které dnes stojí do dvou set korun za rok, hrazeny nebudou vůbec. Jsou to například sférické lupy, suspenzory k medicínským účelům, nádoby na moč či porodnické vložky. Těchto položek je prý ale málo.