Areály pěti pražských fakultních nemocnic jsou totiž beznadějně zastaralé a rozpadají se. Jejich stav na prahu 21. století mapovali naši zpravodajové. Snahy o sloučení pražských fakultních nemocnic do špičkových pracovišť, která by optimálně využívala moderní přístroje i um vysoce kvalifikovaných zdravotníků, troskotají s železnou pravidelností na lobbistických tlacích.
Naposledy se tak stalo minulý týden, kdy ve vší tichosti skončil pokus o sloučení tří fakultních nemocnic, Všeobecné na Karlově náměstí, Thomayerovy v Krči a Bulovky, zrušením jejich společného vedení. Současná situace pražských fakultních nemocnic je ale neudržitelná.
Churavějící Karlák Nemocnice na pražském Karlově náměstí patří mezi nejvyhlášenější zdravotnická zařízení u nás. Její pracoviště, především kardiovaskulární chirurgie, stomatologie, gynekologie či hematologie jsou v Česku bezkonkurenčně špičková. Když však vstoupíte do nemocnice, jako kdyby se zastavil čas.
Moderně zrekonstruovaná kardiochirurgie na straně jedné a vedle ní budovy, které pacientům téměř padají na hlavu. „Ve všech pražských nemocnicích jsou obrovské rozdíly. Stojí tady supermoderní oddělení a hned vedle hrůzné pavilony s mizerným sociálním zázemím,“říká Jan Bříza, ekonomický náměstek nemocnice.
Vedení by chtělo zrekonstruovat většinu pavilonů, ale nemá na to peníze. V některých čekárnách je tak stále prošlapané linoleum, opadávající obklady, ze zdí dokonce trčí dráty. Občas je tu i nemocniční pokoj s deseti pacienty.
V mnoha pavilonech navíc neexistuje zázemí pro lékaře a zdravotní personál. Nebo je totálně nevyhovující. „Časované bomby jsou stavby ze 60. a 70. let. Paradoxem je, že staré prostory z dob císaře Josefa II. jsou po řemeslné stránce dokonalé a nejsou na tom tak úděsně jako mladší stavby,“tvrdí Bříza.
Bolavá Krč „Na pokoji nás bylo celkem sedm. K mé posteli se nevešel noční stolek, takže jsem měla smůlu. Toalety a sprchy v dezolátním stavu. Bylo to šílené. Tak trochu středověk. Péče lékařů a sestřiček byla ovšem špičková,“vzpomíná Drahomíra Holečková (59) na svůj pobyt na interně Thomayerovy nemocnice.
O pár kroků dál se ale člověk vrátí zpět do 21. století. Nově opravené pavilony s příjemnými pokoji maximálně pro dva pacienty. Pastelové barvy, speciální místnosti pro návštěvy.
„Přestavba a vybavení těchto pavilonů nás vyšla na více než 200 milionů korun. Rádi bychom pokračovali, aby všichni pacienti měli odpovídající komfort, ale chybějí finance,“sděluje náměstkyně nemocnice Dana Jurásková.
A v dohledné době žádné zlepšení neočekává. Hospodaření nemocnice skončilo v roce 2003 ve ztrátě 91,6 milionu korun. Důvody?
„Platové tarify se neustále zvyšují, úhrady od pojišťoven jen obtížně kryjí náklady. K našemu zadlužení přispělo i to, že jsme museli převzít léčebnu v Prosečnici nad Sázavou a její závazky,“tvrdí mluvčí a personální náměstek nemocnice Petr Mach s tím, že přísnými úspornými opatřeními se podařilo za prvních pět měsíců letošního roku dosáhnout mírný zisk.
Léčebna v Prosečnici je ale velkým problémem Thomayerovy nemocnice. „Tato léčebna, kde leželi na izolovaném oddělení pacienti s odolnou formou tuberkulózy, byla z hygienických důvodů uzavřena. Pro lidi nakažené smrtelnou chorobou nyní u nás není žádné speciální zařízení,“uvedl bývalý ředitel tří fakultních nemocnic Pavel Horák.
Přízračná Bulovka V areálu nemocnice Na Bulovce se má nacházet celostátní centrum pro boj se zvlášť nebezpečnými infekčními nemocemi. Právě sem by byli převezeni infikovaní pacienti v případě hrozící epidemie zákeřné choroby. Toho času je tu ale takové pracoviště jen na papíře.
„Když přiletíte na ruzyňské letiště, uvidíte tam nápis: Pokud máte horečky a letíte z rizikových oblastí, kde se vyskytuje třeba ptačí chřipka, hlaste se na Bulovce. Jenže klinika není hotová,“říká Pavel Horák.
Špičkové a velmi drahé přístroje leží zabalené v krabicích na chodbě. Nachází se tam vybavení pro infekční kanalizaci, jednotku intenzivní péče a další. „Když svět zachvátila hrozba SARS, museli jsme narychlo připravit provizorní pokoj, kam jsme lidi s podezřením na tuto chorobu umístili. Na masivní epidemii ale nejsme připraveni,“dodal Horák.
Chátrající Vinohrady Stav kliniky plastické chirurgie a popálenin na Vinohradech, které sídlí v budově ze 70. let, popisuje ředitelka nemocnice Marie Alušíková:
„Koroduje skelet, praskají zdi, na balkony jsme už raději zakázali vstup,“V objektu nedoléhají okna. V zimě je proto zaměstnanci musejí ucpávat dekami. I tak se ale pavilon jen těžce vytápí. Klinika je přitom unikátní.
„Je tu celostátní centrum pro rozštěpové vady a pracoviště, kde lékaři přišívají pacientům končetiny, o něž přijdou při zranění,“uvedla Alušíková. Krizovou variantou je přestěhování do jiné budovy,“dodala.
Ani stav většiny dalších budov, které byly často postaveny v první polovině 20. století, není však podle Alušíkové ideální. „Snažíme se dělat pro jejich obnovu maximum. Je to ale podobné, jako když máte na kalhotách deset děr, ale jen jednu záplatu,“vysvětlila.
Přesto se ale Vinohradské nemocnici podařilo v minulosti sehnat peníze na rekonstrukci i výstavbu pavilonů. Pyšní se tak moderní jídelnou, neurochirurgií za 182 milionů korun nebo koronární jednotkou.
Tomáš Syrovátka Jitka Zadražilová, Deníky Bohemia