Fibromyalgie – současná koncepce a terapie

SOUHRN Fibromyalgie (FM) je klinický syndrom charakterizovaný chronickou plošnou muskuloskeletální bolestí, která je doprovázena plejádou dalších symptomů, zejména únavou, poruchami spánku, nálady a/nebo kognitivních funkcí. FM je definována podle klasifikačních kritérií ACR (American College of Rheumatology) z r. 1990 a/nebo novějších diagnostických kritérií z r. 2010. Použití těchto kritérií je alternativní, navzájem se nevylučují. Nejedná se zřejmě o striktně nozologicky ohraničenou entitu, ale spíše skupinu heterogenních onemocnění s obdobnou klinickou symptomatologií a společnou patogenezí rozvoje chronické generalizované bolesti (s hyperalgezií a alodynií). V patogenezi hraje ústřední roli senzitizace centrálního nervového systému (CNS) a současně dysregulace descendentní inhibiční cesty bolesti. U pacientů s FM je častý překryv s tzv. syndromy centrální senzitivity, jako jsou migréna, syndrom dráždivého tračníku apod. Přes jistý pokrok bývají výsledky léčby FM v klinické praxi často nedostatečně uspokojivé. Základním předpokladem pro efektivní terapii podle aktuálních doporučení je kvalitní edukace pacienta a iniciálně důraz na nefarmakologické postupy. Teprve při selhání těchto postupů přistupujeme k dalším možnostem léčby, která by měla být přizpůsobena dominujícím symptomům a potřebám konkrétního pacienta: psychoterapie (v případě poruchy nálady), farmakologická léčba (v případě silné bolesti nebo spánkových poruch) a/nebo komplexní rehabilitační program (v p