Nemocnici jejich zřízení a vybavení nábytkem a přístroji vyšlo na necelých 20 milionů korun. Stejná lůžka DIOP má v kraji už jen soukromá nemocnice Privamed v Plzni a Klatovská nemocnice, řekl ČTK ředitel FN Václav Šimánek.
Oddělení s lůžky DIOP je pro pacienty s poruchou vědomí a lidi se závažným onemocněním, kteří už nevyžadují plicní ventilaci, ale potřebují dlouhodobou ošetřovatelskou péči. Jsou to často lidé, kteří jsou měsíce i roky v komatu. Klienty bývají například lidé po těžkých úrazech, neurochirurgických operacích, vážných dopravních nehodách či jiných kritických stavech. Lůžka DIOP jsou podle vedoucího lékaře ARO Lubomíra Fictuma jakýmsi přechodem mezi lůžky na ARO nebo na jednotce intenzivní péče a lůžky v LDN nebo v rehabilitačním ústavu.
„Těmto pacientům můžeme poskytovat prakticky libovolnou ošetřovatelskou péči - 24 hodin denně o ně pečuje intenzivně tým všeobecných sester a pomocných zdravotnických pracovníků, kteří s nimi rehabilitují, provádějí s nimi takzvanou bazální stimulaci, věnují se péči o dýchací cesty, péči o pokožku, hygienickou péči, polohují je, poskytují zdravotně sociální poradenství, poradenství duchovní, klinického psychologa a podobně,“ popsala náměstkyně FN pro ošetřovatelskou péči Andrea Mašínová.
Provoz oddělení zajišťuje jeden lékař, staniční sestra, šest sester se specializací, šest sanitářů a fyzioterapeut. Díky návaznosti na další části nemocnice jsou dostupní odborníci z dalších oborů.
„Jedná se skutečně o velmi pomalý proces návratu pacienta často po těžkém onemocnění nebo těžkých úrazech do normálního života. Předpokládá se, že průměrná doba hospitalizace je mezi třemi až pěti měsíci,“ řekla Mašínová. Výjimkou nejsou ani lidé, kteří v podobné péči stráví i roky. Dosud byli tito pacienti na jiných odděleních intenzivní péče, jejich delší pobyt musela schvalovat pojišťovna.
I plzeňští zdravotníci mají zkušenosti s tím, že cílenou intenzivní péčí, rehabilitací a bazální stimulací se občas probudí i lidé, kteří byli měsíce až roky v komatu. Právě bazální stimulace v tom hraje nemalou roli. Používá se v intenzivní péči a je pro ni zásadní spolupráce s rodinou pacienta, která zdravotníkům poskytne co nejvíc informací o nemocném. Společně hledají pozitivní vjemy, které by mohly ovlivnit jeho zdravotní stav i psychiku. Mohou mu pouštět oblíbenou hudbu, rozhlasovou stanici, hlasy, nechat ho cítit vůně nebo doteky, které byly pro něj příjemné. „Právě tyto vjemy pomáhají k tomu, že pacient se dostává rychleji do běžného života. Pacient často, když procitne z těžkého stavu, tak si z doby bezvědomí pamatuje právě tyto vjemy,“ dodala Mašínová.