Základní problémy spočívají zejména v dorozumění mezi zdravotníky a postiženými, ale i v některých technických řešeních. „Primárně jde opravdu o komunikaci a také o značnou míru empatie a běžné lidské slušnosti. Zdravotníci si například u nevidomých nevšimnou, jakého stupně je jejich postižení, vozíčkáři se zase ocitají v submisivním postavení kvůli takovým věcem, jako je vysoko umístěné okno kartotéky,“ říká mluvčí nemocnice Šárka Urbánková.
Využívání simulačních technik
Jedním z cílů aktivit týkajících se handicapovaných klientů ve FNUSA je, aby se zdravotníci dokázali na svá pracoviště podívat jejich očima a podíleli se na odstraňování nejen komunikačních, ale i věcných bariér tak, aby pro postižené bylo pracoviště vždy přívětivé a také bezpečné. Ve fakultní nemocnici se proto v rámci vzdělávání uskutečnily dva běhy odborných seminářů, které zaměstnancům pomohly v orientaci, pokud jde o druhy a stupně postižení.
„Od zdravotníků se mnohem více očekává, že budou schopni ovládat umění jednat s postiženými. Je potřeba jít více do hloubky a naučit zdravotníky handicap nejen rozpoznat, ale umět se orientovat i ve stupních postižení. Je třeba velký rozdíl, je-li člověk slabozraký či nevidomý. Rozdíl v přístupu je také v tom, zda se člověk s postižením již narodil, nebo jej získal v důsledku úrazu či vážného onemocnění. Další rozdíl je v tom, v jakém věku k postižení došlo a jaké zkušenosti se zevním prostředím už dotyčný měl,“ vysvětlila Šárka Urbánková, která sama jako sestra cítí, že v praxi chybí informace a vzdělávání v této oblasti.
Jednou ze vzdělávacích moderních metod bude využívání simulačních technik. Zapojit by se měli všichni zaměstnanci FNUSA včetně lékařů. Každé pracoviště již obdrželo „Desatero komunikace s pacienty se zdravotním postižením“, které je vodítkem jak bezproblémově komunikovat.
Dostupnost a informace
Kromě přípravy zdravotnického personálu jde i o řadu praktických opatření. Jedním z nich je vhodná úprava ambulancí tak, aby zde například vozíčkář měl svůj prostor a neměl sám pocit, že „překáží“ ostatním. Pro nevidomé jsou zase důležité vodicí lišty, které je vedou tam, kam potřebují. Slabozrakých se týká přizpůsobení informačního systému tak, aby byla užívána správná velikost a barevnost písma, používaly se matné cedule v místech, kde se do nich neodráží světlo… Úpravy pro nevidomé by se měly dotknout i výtahů, ty by měly mít tlačítka s hmatovým rozlišováním a výtahy by měly informovat o poloze i hlasově.
„Velkým nešvarem jsou špatně dostupné toalety pro handicapované, mnohdy neadekvátně označené a bez navigačního systému k němu. Občas si z nich uděláme skladovací prostory nebo jsou nesprávně upevněna pomocná madla. Pak je i v základních potřebách postižený odkázán na své okolí, musí se dovolávat pomoci, což je psychicky i fyzicky velmi vyčerpávající,“ říká k problému handicapovaných v nemocnici Šárka Urbánková.
Ve FNUSA se ale již nyní osvědčuje služba tří informačních pracovnic, které v pracovní dny v celém rozlehlém areálu neustále procházejí a kdokoli z návštěvníků nemocnice je může oslovit a požádat o pomoc. Mají k dispozici navigační systém po nemocnici, všechna telefonní čísla a další podpůrný software v mobilním telefonu. Když například vrátný zavolá, že je zde avizovaný nebo i neavizovaný pacient, informační služba se o pacienta postará,“ popisuje tisková mluvčí nemocnice.
Handi-audit odhalil problémy
Součástí koncepční spolupráce společnosti Everesta a fakultní nemocnice bylo také provedení handi-auditu, který posoudil areál zdravotnického zařízení včetně jeho detašovaných pracovišť samotnými postiženými. „Výsledkem je hodnoticí zpráva shrnující jak vstřícnost a ocenění prostředí, tak také komplikace a bariéry, se kterými se handicapovaní potýkali při realizaci auditu. Součástí jsou i doporučení ke zlepšení stávajícího stavu. Vážně se tím zabýváme, některé záležitosti jsou odstranitelné v krátkém časovém horizontu, jiné si vyžádají čas delší,“ říká ředitel FN u sv. Anny Petr Koška.
K diskusi o problémech v nemocnici byli pozváni také sami handicapovaní – nevidomí s vodicím psem či vozíčkáři s osobními asistenty a také odborníci z brněnského tyflocentra, kteří posluchačům zprostředkovali osobní zážitky a zkušenosti z běžného života i ze zdravotnického prostředí. „Šli jsme jednoznačně správnou cestou, když nám své zkušenosti zprostředkovali osobně handicapovaní. Tyto informace jsou pro nás nejcennější,“ říká mluvčí FNUSA.
Pokud jde o realizaci konkrétních opatření, v dohledné době by měly být instalovány navigační cedule, doplněna správná madla na WC, vytvořeny nové bezbariérové toalety, instalovány braillské štítky a informace ve zvětšeném černotisku na ambulancích. Požadavek na uspořádání sedacích míst v čekárnách, aby vznikl prostor pro vozíčkáře, bude nemocnice muset řešit individuálně dle prostorových možností.