Řeší tak nejen těžké deprese, ale i zcela banální problémy, s nimiž se až donedávna odborníkům nesvěřovali
Nyní se návštěva psychiatra mění v takřka novou módu - mnozí pacienti se k odborníkům bez ostychu odhodlávají i s drobnou bolístkou nebo jen proto, aby lépe poznali své nitro a duševně se cítili lépe.
Dlouhé objednací lhůty, které se mohou protáhnout i na tři měsíce, odrazují a řada lidí se nakonec vydává k obvodním lékařům. Ti ale nemají specializaci v oblasti psychiatrie a ve většina případů jim nezbývá nic jiného než automaticky předepisovat antidepresiva pro zlepšení nálady a anxiolytika na uklidnění.
„Je to jako reflex.Stačí, když se pacient před lékařem rozbrečí, a už si odnáší kýžený recept v kapse,“ stěžuje si psychiatr David Servan-Schreiber, který o účinnosti těchto léků pochybuje.
„Antibiotika dokonale zbavují tělo infekcí, psychiatrická léčiva však černé myšlenky z hlavy nevyhání,“ dodává a poznamenává, že proti depresi více pomáhá, když si lidé pořídí psa.
V ordinaci častěji normální dítě než autista
Francouzi přesto drží evropské prvenství v užívání psychotropních léků a prášků na spaní, čímž významně přispívají k tučným ziskům farmaceutických firem. Pečují přitom nejen o vlastní psychickou schránku, ale také o duševní život dětí.
Stále větší počet rodičů doprovází své potomky k pedopsychiatrům, aby se ujistili, že se jejich ratolest duševně vyvíjí tak, jak má. |
„Dříve mi dětští lékaři posílali problémové jedince, teď mi sem rovnou bez doporučení rodiče vodí zcela zdravé děti,“ tvrdí Marcel Rufo, profesor v marseilleské nemocnici Ste-Marguerite a dodává, že v ordinaci častěji potkává normální dítě než třeba autistu.
Sílícího psycho-boomu se snaží využívat někteří analytici a terapeuti, kteří k provozování své činnosti ve Francii nepotřebují lékařskou průpravu. Často se jimi stávají lidé s maturitou nebo technickým vzděláním.
O záhadách duše přitom nemají ani ponětí. Drahé léčení zavánějící šarlatánstvím pojišťovna na rozdíl od psychiatrické a psychologické léčby nehradí, přesto pokoutní léčitelé netrpí nouzí o klienty. Pro obyčejného člověka bývá složité vyznat se ve spletité síti a odlišit skutečného odborníka od živnostníka, který neprošel kursy pro terapeuty a jemuž jde jen o zajímavé honoráře.
Petra Timoumiová, Právo, 15.07.2003