Webových stránek nabízejících podobné služby se v posledních měsících objevilo několik. Všechny slibují to samé: přímo od monitoru počítače můžete v krátké době vyřešit svůj zapeklitý psychický problém. Zní to jednoduše… a podezřele. A tak jsme to vyzkoušeli.
Děkujeme za důvěru
Pokusným králíkem pro virtuálního psychologa je „naše“ virtuální čtyřiatřicetiletá bankovní úřednice Jana. Trpí ohromnou stydlivostí. Červená se, když má telefonovat před kolegy, má nepříjemné pocity z pohledů cestujících v metru, stydí se nakupovat v obchodech s obsluhou a polévá ji pot, když se k její přepážce v bance blíží klienti. E-mail s jejími potížemi jsme jednoho červencového dne rozeslali do pěti onlinových poraden a čekali na odpovědi. Přišla jen jedna. Ale zato už po dvaceti minutách (dva další psychologové se přihlásili až za několik týdnů a ostatním jsme za odpověď nestáli. Jedné z poraden (http://www.taxoft.cz/response/terapeut.htm) jsme dokonce poslali dvě stě korun, ani to ji nepřinutilo k reakci. Ozvalo se ADA GIO (http://adagio.webpark .cz/obsah.html). Kromě pomoci psychologa nabízí i služby psychiatra a sexuologa. Všechny v podání olomouckého lékaře Petra Ročka. O tom, jakou kvalifikaci má pro tuto práci, se na jeho webových stránkách dočíst nelze. Vážená slečno/paní, Adagio vám děkuje za projevenou důvěru. Zde jsou další informace. Návrh dalšího postupu: 1.konzultace: vyloučení nebo potvrzení případné diagnózy sociální fobie, 2. konzultace: návrh dalších postupů dle konzultace 1, to je psychotera peutických nebo biologických (léky) nebo kombinace. V případě volby psychoterapeutických postupů budou nutné ještě další přibližně 2-3 konzultace. Cena 1. a 2. konzultace je 490 Kč bez DPH, to je 514,5 Kč s DPH 5 procent za jednu konzultaci. Celkem se jedná o 1029 Kč s DPH. Pak následovaly informace o možných způsobech platby: z účtu na účet nebo složenkou, a číslo, pod kterým se má stydlivá bankovní úřednice Jana příště hlásit: 01000308.
Dovolená!
Zvolili jsme složenku. Reakce následovala několik dnů po odeslání požadovaných peněz. Virtuální psycholog sděloval, že odjíždí na třítýdenní dovolenou. Nevzdávali jsme to a požadovali první konzultaci ještě předtím: Svou odpověď bych ráda dostala ještě teď před Vaší dovolenou. Přece jen tři neděle jsou dost dlouhá doba. Druhý den přišla Janě první konzultace. Vážená slečno/paní. Potřeboval bych ještě vědět, od kolika let máte uvedené potíže, jak se postupně projevily,tedy,zda prošly nějakým vývojem, zda se zhoršují, rozšiřují, tedy zda byly původně vázány pouze na některé situace a nyní jsou vázány na více situací, zda se situacím vyhýbáte… Následovalo dalších dvacet podobných otázek. Po jednadvaceti dnech se připomněl sám psycholog: Dovolená skončila. Odpovědi pošlete kdykoliv. N a odpovědi doktor Roček reagoval dvěma e-maily s doplňujícími dotazy. Zajímaly ho všemožné detaily: jak se při Jana při záchvatech stydlivosti cítí, zda se jí chce zvracet, červená se, zda má problémy mluvit před více lidmi. Jak je to s jejím vzhledem, jak vychází s nadřízenými, co partnerský vztah nebo jestli mají podobné problémy i nějací její příbuzní. Virtuální Jana na všechny otázky poctivě odpověděla. Po pěti týdnech od odeslání prvního e-mailu přišlo konečně rozlousknutí: Vážená slečno, během naší komunikace a na podkladě odpovědí, co jste mi poslala, jsem dospěl k jednoznačnému závěru, že trpíte sociální fobií. Tato diagnóza je řazena v ICD-10, poslední klasifikaci, mezi fobické úzkostné poruchy. Následovaly dvě stránky popisu toho, co jsou to fobické úzkostné poruchy. Vše převzaté z nějaké lékařské knihy a plné odborných termínů. Doktor sděloval, že možností léčby je několik. Buď léky (vyjmenoval několik druhů tabletek), které prý předepíše jakýkoliv obvodní lékař. Druhou možností jsou různé psychoterapeutické techniky. Ty by se prý daly naučit i prostřednictvím e-mailů. Samozřejmě v rámci dalších placených konzultací, v sazbě 515 korun za jeden e-mail. Co se tedy Jana po více než měsíci čekání, svěřování detailů ze svého virtuálního života a zaplacení tisíce korun dozvěděla? Bylo jí řečeno, že má problém a měla by se léčit. A samozřejmě znovu za to zaplatit.
Přes internet nelze
Tradičním psychologům se zdá nový způsob léčby poněkud podivný. „Virtuální poradny nabízejí vyřešení problému prostřednictvím jednoho e-mailu. Ve Spojených státech, kde se snaží všechno zrychlovat, došli k závěru, že schůzek k úspěšnému odstranění problému musí být minimálně šest,“ komentuje nový trend místopředseda Českomoravské psychologické společnosti Daniel Heller. Odborníci upozorňují hlavně na dvě velké nevýhody. Za prvé při internetových sezeních chybí osobní kontakt a s ním spojená důvěra mezi lékařem a pacientem, což je v psychologii vůbec to nejdůležitější. Spoustu informací pro stanovení diagnózy a výběr vhodného způsobu léčby to tiž vyčte psycholog z chování pacienta, jeho vzhledu nebo gest. „Ti dva spolu musejí takříkajíc ujít kus společné cesty. Právě psycholog má být ten, před kterým se poprvé přestanete stydět,“ vysvětluje psycholožka Eva Vodáková. Za druhé nevíte, kdo vám odkudsi z druhého konce republiky léčivé e-maily posílá. Jak jsme se na vlastní kůži přesvědčili, je většinou velmi těžké zjistit, kdo poradnu provozuje, a že to možná není vystudovaný psycholog. Tohle riziko podstupuje v současné době odhadem asi padesát Čechů měsíčně. První internetové poradny se objevily asi před pěti lety ve Spojených státech. Dnes jich tam funguje několik set. Od těch českých se dost liší. Konzultanti mají na své stránce obsáhlý životopis, jména publikací, na nichž spolupracovali, i těch, ve kterých se o nich dočtete. Za jednu e-mailovou odpověď si obvykle účtují od 25 do 50 dolarů. „Stále je to levnější než konzultace tváří v tvář. Za tu si účtuji 80 dolarů,“ vysvětluje výhody americká psycholožka Diana Delaneyová.
Stydliví a zaneprázdnění
České sazby jsou nižší. Nejčastěji od dvou do pěti set korun za jeden e-mail (to je v podstatě stejná cena jako za pětačtyřicetiminutovou osobní schůzku). V případě, že si chcete se svým ošetřujícím lékařem přes internet popovídat, přijde vás hodina „chatování“ na pět set korun. A jistota, že se vám dostane odpovědi? Veškerá žádná. Zakladatelka první české internetové poradny (www.psychoporadna.cz) Milada Vimrová si riziko nepřipouští. Po chvíli ale přiznává, že skutečně nikdy nemáte jistotu, kdo a jak kvalitně vlastně odpovídá. Jednu dobu prý měla na webu vystavený svůj vysoko školský diplom. Pak jej sundala, aby jej někdo nezneužil. Svou poradnu založila před třemi lety. Od té doby obsloužila několik set lidí. Na dotazy odpovídá ve volných chvílích po večerech. Jen tím by se prý ale neuživila. Vimrová vypočítává výhody virtuálních poraden. „Lidé, kteří se na mě obracejí, by si nikdy k normálnímu psychologovi jít netroufli. Jsou to většinou velmi zaneprázdnění a ostýchaví lidé. Navíc je to v podstatě to samé jako telefonní linka důvěry,“ říká onlinová psycholožka. Někteří virtuální psychologové (bohužel ta menší část) přiznávají vlastní omezení, jiní suverénně tvrdí, že vyléčí cokoliv: “ Tam, kde vycítím závažnější problémy, například s potřebou předepsání léků, radím osobní návštěvu spádové psychiatrické ordinace,“ vysvětluje svůj postup psychiatr Milan Karas. Sám prý se vlastně zatím jen pokouší zjistit, zda tak jde vůbec léčit. V budoucnu si dovede představit i ordinování jen prostřednictvím internetu za pomoci webových kamer.
Čas je nejlepší lék
Milada Vimrová má na internetových stránkách své virtuální firmy i ukázky zodpovězených otázek. Lidé se na ni nejčastěji obracejí se svými partnerskými problémy. Při čtení mnohých odpovědí člověka napadne, že takto by dokázal poradit taky. Dokonce zadarmo. U PhDr. Vimrové to stojí dvě stě korun. Na psycholožku se například obrátila osmadvacetiletá žena s šestiletým synem. Má několikaměsíční poměr s ženatým mužem, o kterém je přesvědčená, že ji miluje. Muž se ale stále rozhoduje mezi ní a svou ženou. „Snažím se být trpělivá a chápavá (…), ale prostě to nedokážu. Jdu někam pít s přáteli, a pak se s ním pohádám. Výsledkem toho všeho je to, že má pocit, že ho citově vydírám. Mám strach, že pokud odejde, nenajdu už v sobě ani sílu, ani dostatek citů k navázání jiného vztahu. Co s tím?“ ptá se mladá žena. Psycholožka odpovídá: “ Situaci opravdu nemáte jednoduchou. Dobře děláte, když neopouštíte své přátele, abyste se třeba náhle nedostala do izolace. To pití a následná hádka však v pořádku není, škodíte sama sobě. Výsledkem by pak mohlo být to, čeho se bojíte. Snažte se vydržet, protože situace se vyhrocují opravdu tak, jak to sama vidíte. A pokud jde o Vaše obavy z citové vyprahlosti do budoucna. Nejsou na místě, vždyť všechno chce svůj čas, který vyřeší spoustu zdánlivě neřešitelných situací. A nejlepší náplastí na bolavé srdce bývá nový objekt.“
Móda a byznys
Nejrůznější psychologové, psychiatři, psychoanalytici a psychoterapeuti se v České republice v poslední době stávají stále žádanějším zbožím. V diářích mívají plno na několik měsíců dopředu. Největší nával mají psychologové specializovaní na partnerské vztahy. Ti houfně opouštějí státní manželské poradny a zakládají soukromé praxe. „Lidé jsou pod stále větším duševním tlakem, kvůli tomu se zvyšuje poptávka po psychoterapeutické pomoci,“ vysvětluje viceprezident České psychoanalytické společnosti Martin Mahler. Situace jako ve Spojených státech, kde je psycholog nebo psychoanalytik od jistého postavení pro člověka společenskou nutností, zatím ale nenastala. A v nejbližších letech asi ani nenastane. Přesto je současný stav ideálním prostředím pro nejrůznější podfukáře a šarlatány. Na trhu psychologických služeb to tiž panuje chaos. Lékaři mají svou Českou lékařskou komoru, která je sdružuje, stanovuje etická pravidla a podmínky pro vykonávání lékařské profese. Pracovníci v oblasti lidských duší však žádnou takovou jednotnou organizaci nemají. Neexistuje žádný registr, kde by si mohl člověk ověřit, zda je jeho „lékař“ skutečný odborník. Například živnostenský list na psychologické poradenství by měl dostat pouze člověk, který vystudoval psychologii na škole. Praxe je ale taková, že stačí, když se za něj zaručí nějaký vystudovaný psycholog. „Už řadu let usilujeme o přijetí zákona o České psychologické komoře, který by stanovil, kdo je způsobilý působit jako psycholog, ale marně,“ říká Daniel Heller. O zpřehlednění situace neuvažuje ani ministerstvo zdravotnictví.
Slovem se dá zabít
Nejlépe je tento problém vidět v případě psychoanalytiků. To je nejnáročnější psychologická disciplína. Aby ji mohl psycholog provádět, musí po pětiletém studiu na vysoké škole ještě absolvovat osmiletý výcvik. V České republice je v současné době 26 psychoanalytiků (všichni působí v Praze), dalších 50 je ve výcviku. Jejich jména jsou uvedena na internetových stránkách www.psychoanalyza.cz. „Mnoho dalších se za psychoanalytiky vydává nebo nabízí v rámci svých služeb i psychoanalytické konzultace (stačí pohled do Zlatých stránek -pozn. red). My bohužel zatím nemáme žádný prostředek, jak jim v tom zabránit, můžeme pouze laickou veřejnost upozornit,“ popisuje Mahler. Přitom právě při psychoanalýze je člověk nejzranitelnější a nekvalifikovaný psycholog mu může hodně ublížit. Psychoanalytik se totiž poeticky řečeno dostává do nejhlubších vrstev klientovy duše. A špatně zvoleným slovem, jak se shodují odborníci z praxe, se dá hodně ublížit a někdy i zabít.
Jak si virtuální Jana dopisovala s virtuálním psychologem
10. 7. 2001 15.1 6 Vážený pane doktore, je mi třicet čtyři let a pracuji jako bankovní úřednice v Praze. Mým životním problémem je ohromná stydlivost. Myslela jsem, že to přejde s věkem, ale nedaří se. Stydím se tak, že když mám někomu zatelefonovat, udělá se mi úplně špatně. Podobně se cítím i v obchodech s obsluhou apod. Myslíte, že byste mi dokázal pomoci?
10. 7. 2001 15.33 Vážená slečno/paní, přikládám podrobnosti o platbě za konzultace. Po zaplacení požadované částky budeme pokračovat. (…) Se srdečnými pozdravy ADAGIO
18. 7. 2001 11 .40 Vážená slečno/paní, údaje k Vaší 1. konzultaci. Potřeboval bych ještě vědět, od kolika let máte uvedené potíže, (…) zda je pro Vás snazší, jste-li v něčí přítomnosti, to jest někoho blízkého, pozitivního, v souvislosti s danou situací. (…) Dále potřebuji vědět, zda jsou situace, kdy máte strach z něčeho jiného, nežli jsou situace Vámi vyjmenované, např. jízda dopravními prostředky (metro, bus, vlak), výtah, pobyt na místech, kde je mnoho lidí (náměstí, supermarket…), nebo ne. Nebo máte strach pouze z Vámi vyjmenovaných situací? Vadí Vám telefonování pouze v zaměstnání, když máte pocit, že Vás někdo pozoruje, že se na Vás dívá, že Vás sleduje, nebo i doma, když jste dejme tomu sama, kdy se na Vás nikdo nedívá? (…) Pošlete mi pak odpověď. Po návratu z dovolené budeme pokračovat. Petr za ADAGIO
20. 8. 2001 10.32 Vážený pane doktore, moje potíže se začaly projevovat v době puberty, tak od šestnácti sedmnácti let. Tehdy jsem měla především problémy, když jsem měla promluvit před spolužáky ve třídě, ale i doma před rodiči. Pak to na dlouhou dobu úplně zmizelo, a tak před šesti lety se znovu objevilo. Přemýšlela jsem, čím by to mohlo být: zda jsem třeba neztloustla, nezošklivěla, někdo mi neublížil. Nic z toho se mi v oněch šesti letech nestalo. (…) Jsou dny, kdybych kvůli špatnému pocitu a děsivé představě toho, že budu muset s někým promluvit, raději vůbec nevylezla z domu. A pak jsou dny, kdy bez problémů zvládám i jinak nepříjemné situace. (…) Vadí mi ten pocit, že když promluvím, upoutám pozornost okolí a lidé si mě začnou prohlížet a posuzovat, proto mám například problémy při nástupu do vlaku. Když s někým mluvím, mám nepřirozeně zastřený hlas. Dá se i říci, že přítomnost známého člověka mi situaci ulehčuje, cítím se pak jistější a suverénnější. (…)
21. 8. 2001 13.1 3 Vážená slečno/paní, prostudoval jsem si důkladně Vaši odpověď. Abychom mohli pokračovat dále, potřeboval bych ještě následné odpovědi: A) máte během popsané situace (nebo při pomyšlení na ni) následné symptomy? Pište, prosím ANO, NE. 1) zrudnutí? 2) strach ze zvracení? 3) nucení k pomočení nebo pokálení? (…) Jak vycházíte s nadřízenými (je-li otázka relevantní)? Jak s podřízenými (je-li otázka relevantní)? Měl či má ně kdo podobné potíže z příbuzných? Jak u Vás vypadá otázka partnerských vztahů?
22. 8. 2001 13.07 Vážený pane doktore, posílám odpovědi na doplňující dotazy: 1) zrudnutí? NĚKDY 2) strach ze zvracení? NE 3) nucení k pomočení nebo pokálení? NE (…) S nadřízenými vycházím naprosto bez problémů, spíše nadprůměrně dobře. Podřízené nemám. Z příbuzných nikdo potíže neměl. I partnerské vztahy jsou naprosto v pořádku. Mám již dlouhou dobu přítele, se kterým je to naprosto bez problémů.
22. 8. 2001 15.08 Vážená slečno, během naší komunikace a na podkladě odpovědí, co jste mi poslala, jsem dospěl k jednoznačnému závěru, že trpíte sociální fobií. Tato diagnóza je řazena v ICD-10, poslední klasifikaci, mezi fobické úzkostné poruchy. (Následuje výklad z odborné knihy o tom, co jsou to fobické úzkostné poruchy a jak se poznávají - poz. red.) (…) Vás pochopitelně zajímá možnost léčebného ovlivnění Vašich příznaků. Léčba je dosti svízelná, nicméně je možná. (…) V zásadě je možné ji ovlivnit dvěma způsoby, resp. jejich kombinací: a) léky, tedy biologicky b) psychologicky Akutní léky: (…) Z těchto léků bych nejspíše doporučil xanax tablety po 0,25 mg, který je na předpis jakéhokoliv lékaře a na který se doplácí pouze málo, asi 40 korun na běžné balení. Lékař Vám může chtít napsat neurol, aby ušetřil, ten je české provenience. Dlouhodobé léky: (…) Jediný lék, který by mohl předepsat nepsychiatr, je deprex. Efekt je postupný, nejdříve za 12 dnů. Maximální až za několik týdnů. Je možné kombinovat s „akutními“ léky. b) psychologické postupy (…) Lze například použít: 1) Sebeinstruktážní trénink a vnitřní prosazení 2) Stop-technika 3) Expoziční terapie Některé z uvedených technik je možné sdělit, i tedy nacvičit tak, že bych Vám vysvětlil v mailu, jak je provádět. Byly by součástí dalších konzultací, tak, jak je uvedeno v mém úvodním e-mailu. Prosím, sdělte mi, zda máte nějaké dotazy k této dnešní 2. konzultaci a zda mám pokračovat dále v psychologických alternativách. Petr za ADAGIO
22. 8. 2001 15.51 Vážený pane doktore, kolik konzultací by ještě bylo potřeba a kolik by to tak stálo?
23. 8. 2001 15.03 Dobrý den, ještě doplňuji medikaci, kterou jsem včera opomněl a která patří k dlouhodobé léčbě: Další variantou, také však vázanou na předpis mj. psychiatra, jsou ještě preparáty rima. U nás je k dispozici pouze aurorix. Léky jsou u fobií vhodné, doplatek není vysoký, dávka je 300-600 mg denně, berou se 2x denně. Efekt bude asi o něco nižší než u předchozí skupiny, ale nežádoucí účinky spíše méně pravděpodobné. Je to velmi individuální. K Vašemu dotazu sděluji, že je velmi těžké se přesně vyjádřit. Např. na Západě jsou běžné konzultace v pásmu 10-20 a v částce, kterou zde po Vás nemohu chtít. Já Vám mohu nabídnout určitou techniku, a to tu, kterou zvládnete sama, bez psychologa, a tu je pak třeba nacvičit. (…) Začal bych od techniky sub z mého posledního e-mailu. Částka identická s tou, kterou jste již platila a se stejným variabilním symbolem, resp. zprávou pro příjemce. (…) Dodávám, že by bylo dobré paralelně užívat léky. Užívání dlouhodobé medikace by Vám nemělo činit problémy v zaměstnání. Petr za ADAGIO
Zájem o psychology roste (počet léčených pacientů v psychologických ambulancích):
1997: 99 257
1998: 106 593
1999: 104 608
2000: 121 772
zdroj: Ústav pro informace ve zdravotnictví
Nejčastější potíže léčené na psychiatrii:
Neurotické poruchy (nejrůznější fobie, hysterie, stavy úzkosti): 133 079
Afektivní poruchy:
- změny nálady, deprese: 62 532
- schizofrenie: 35 586
Organické duševní poruchy (způsobené poškozením mozku například po úraze): 33 229
poruchy osobnosti: 23 007
poruchy vyvolané alkoholem: 22 913
vývojové poruchy v dětství a adolescenci: 22 172
mentální retardace: 15 178
poruchy vyvolané psychoaktivními látkami: 9720
neurčené duševní poruchy: 4253
sexuální poruchy: 2066
Pozn.: Údaje z roku 2000 udávají diagnózy zjištěné při prvních vyšetřeních na psychiatrických ambulancích.
Zdroj: Ústav pro informace ve zdravotnictví
Lucie Tvarůžková, Týden, 27.8.2001