HAART nepomáhá všem pacientům s HIV stejně

9. 8. 2002 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Aktivní antiretrovirální terapie (HAART) by měla být zahájena co nejdříve, zvýší se tím šance pacienta na přežití. Dokládá to analýza 13 prospektivních kohortových studií publikovaných v časopisu Lancet...


(2002; 360: 119–29).

HAART terapie HIV se výrazně zlepšila, takže dnes se již často hovoří o chronickém onemocnění. Dosud však nebyly k dispozici spolehlivé údaje týkající se prognózy a ani informace o tom, kdy by měla být nasazena léčba. Skupina kolem Matthiase Eggera z University v Bernu proto shrnula veškeré relevantní studie - celkem mohly být vyhodnoceny údaje 12 574 dospělých pacientů, kteří před HAART neprodělali jinou terapii. Protože HAART je nasazována teprve od roku 1996, omezuje se analýza na první tři roky léčení (24 310 léčebných roků). V tomto krátkém časovém úseku jsou léčebné vyhlídky velmi rozdílně.

Po třech letech onemocnělo AIDS nebo na něj zemřelo 3,4 procenta pacientů v případě, že byly naplněny všechny následující podmínky: stáří pod 50 let, CD4 hodnota nad 350 buněk/mikrolitr, virové zatížení pod 10 000 kopií viru/mililitr, žádná infekce vyvolaná nitrožilní konzumací drog, nedošlo ještě ke vzplanutí nemoci.

Naproti tomu v negativním kolektivu onemocnělo AIDS nebo na něj zemřelo 50 procent pacientů. Tito pacienti splnili následující podmínky: i.v. konsumace drog v minulosti, věk 50 let a více, CD4 hodnota pod 50 buněk/mikrolitr na začátku léčení, virová zátěž 10 000 kopií viru/mililitr a CDC stadium C nemoci.

Nejdůležitějším faktorem prognózy byl počet CD4 buněk: ve srovnání s CD4 odnotou pod 50/mikrolitr, bylo AIDS riziko nebo smrti již při hodnotě CD4

50–99 buněk/mikrolitr o 36 procent nižší, při CD4 hodnotě 350 buněk/mikrolitr bylo riziko nižší dokonce o 92 procent.

Toto zjištění hovoří jasně pro pokud možno ranný začátek léčení. Rozdíl mezi pacienty s 200 buňkami/mikrolitr na začátku léčení a 300 buňkami/mikrolitr je však nepatrný (1,3 procent) ve skupině se všemi ostatními pozitivními prognostickými faktory. Dále je nutné vzít v úvahu, že doba následného pozorování obnáší jen tři roky.

Nelze zcela vyloučit, že včasnější začátečníci jsou později znevýhodněni toxicitou medikamentů a problematikou rezistence. Egger upozorňuje, že jeho studie nedokáže odhalit optimální začátek terapie. K tomu by bylo zapotřebí samostatné prospektivní studie.

Související článek:

Tiskové sdělení Univerzity Bern

MUDr. Miloš Němec, (mka), www.Zdravi.Euro.cz

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?