Plzeň -
Co se stalo v kardiochirurgii za posledních deset let?
Obor učinil obrovský krok vpřed z hlediska toho, co jsme schopni nemocným operovat, co a koho jsme schopni vyléčit. Před deseti lety se na několika kardiochirurgiích v Česku prováděly jen základní typy operací. Dnes jsme spektrum výrazně rozšířili. Navíc před deseti lety se operovali jen lidé podstatně mladší. Na víc pacientů kapacity nestačily. Dnes operujeme každého, kdo je schopen operaci přežít. Troufáme si tedy na těžší i starší pacienty.
Jak byste pokrok v oboru popsal?
V Česku byl před revolucí v roce 1989 obor kardiochirurgie jen málo rozvinutý. Pak ale nastal boom. Krátce po revoluci vznikly čtyři kardiochirurgie, dnes je jich v ČR celkem 12. I před deseti lety se většina typů operací prováděla, ale dělalo se jich málo a měly horší výsledky. Před deseti lety se v zemi roč,ě provedlo 3000 výkonů, dnes je to okolo 12 tisíc.
Co bylo před deseti lety nemyslitelné?
Například aby se operoval akutní infarkt. A dnes je to poměrně častá operace. Při léčení infarktu jsou dnes mnohem větší možnosti. Zjednodušeně řečeno, tenkrát infarkt proběhl a dnes proběhnout nemusí. Dnes už při počátečních bolestech mohou pomoci kolegové z intervenční kardiologie a provedou pacientovi tzv. angioplastiku. Pacientům, u kterých není angioplastika možná nebo vhodná, pomůžeme operací, takže zachráníme část srdce, která neodumřela, a nemocný se vrátí do normálního života a není invalidní.
Jaká je operační statistika. Kolik pacientů například operaci přežije?
Před zavedením angioplastik byla úmrtnost na akutní infarkt myokardu 30procentní. Když se začala používat metoda tzv. rozpouštění infarktu s pomocí léků, tak klesla na 15 procent, dnes jsme při důsledném použití metody přímé angioplastiky na pěti procentech. Podobná je úmrtnost při operaci akutního infarktu myokardu, pohybuje se kolem 6 procent. Průměrný věk pacientů, kteří byli operováni před deseti lety, se pohyboval kolem 60 let, dnes se blížíme k 70 letům. Troufáme si tedy na riskantnější operace.
Může nemocný předvídat podle nějakých příznaků, že třeba za týden či 14 dní dostane infarkt?
Kdy dostane infarkt ne, ale může poznat, že má něco se srdcem, že je dušný, že má bolesti na prsou. Pak se provede vyšetření a pozná se, zda infarkt pacientovi hrozí nebo ne.
Před pěti lety byla v plzeňské fakultní nemocnici založena kardiochirurgie. Na koho byli před tím odkázáni pacienti ze západních Čech?
Kvůli kardiochirurgickým zákrokům se pacienti posílali na jiné kliniky, většinou do Prahy, kde se ale museli smířit s dlouhými čekacími lhůtami. Dnes se v Plzni každý dočká operace během několika dnů. Na neakutní zákrok se čeká maximálně 1014 dnů.
Co se ale nezměnilo?
Nezměnil se počet lidí, kteří umřou v přednemocniční fázi. Ne každý si totiž včas zavolá lékaře. Ne každý ví, že mu může lékař pomoci.
Čím jsou západní Čechy, pro které vaše kardiochirurgie pracuje, specifické?
Tady nebyla dlouho kardiochirurgie, nebyly tu k dispozici ani vyšetřovací metody, nebyla tu ani angiolinka, která provádí angioplatiky. Ta je v nemocnici zhruba sedm let, takže v západních Čechách byly oblasti, kde lidé byli operováni podstatně méně než jinde. Nyní už je to srovnatelné se zbytkem republiky.
Mají západní Čechy v něčem náskok?
Náskok nemáme, protože jsme začali pracovat v Česku jako poslední. Pracoviště kardiochirurgie má ale velkou výhodu, protože jsem si všechny lékaře na oddělení sám vybral. Buď jsem je přivedl z jiných pracovišť, nebo je sám vyškolil. Proto tým velmi dobře funguje. Dnes provádíme 700 až 800 operací ročně. To je srovnatelné s jinými kardiochirurgiemi v zemi.
Jaké operace jsou dnes kardiochirurgové schopni provádět?
Provádíme operaci ischemické choroby srdeční tzv. bypass, kterým se odstraňuje zúžení na koronárních tepnách. To představuje asi 20 procent operací, 60 procent jsou chlopenní vady. Ale existují i kombinace těchto dvou onemocnění, které tvoří narůstající procento výkonů. Nejčastější jsou kombinace bypass chlopeň. Nemocná chlopeň je onemocnění, které má pacient často roky nebo desítky let, někdo od narození. Onemocnění se postupně zhoršuje a je tedy důležité, aby se nepropáslo období, kdy se dá vada operovat. To znamená, že čím dříve pacient přijde, tím větší má šanci, že se chlopeň podaří opravit tzv. plastikou chlopně a není ji nutné vyměnit za chlopeň umělou.
Jak pacient chlopenní obtíže odhalí?
Má problémy s dechem, s výkonností a někdy také bolesti na hrudi a nepravidelný chod srdce.
Na vašem oddělení se v posledních letech postupně zvýšil počet výkonů, zvýšil se adekvátně i počet lékařů?
Při dnešním systému financování nemocnice není možné zvyšovat podle počtu výkonů počty odborníků. Nemocnice je totiž placena tzv. paušálem, to znamená dostáváme tolik peněz jako v předchozím roce. A to i v tom případě, že se na nás obrací mnohem více pacientů. Znamená to, že se nám neustále zvyšuje množství práce, nebo jsme nuceni za méně peněz provádět stejné množství výkonů, což klade mnohem větší nároky na vytížení lékařů. To ale nemůže trvat do nekonečna. Mojí výhodou je, že mám za sebou mladý zapálený tým, který ale v současné době pracuje opravdu na doraz.
V Česku se v poslední době kritizuje přístup lékařů k pacientům, kteří s lékařem často během svého pobytu v nemocnici ani nepromluví? Jak je to u vás?
Když jsem v nemocnici, opravdu dbám na to, abych denně s každým pacientem promluvil. Důvěra k lékaři je důležitá součást léčby. Snažím se, aby takový přístup měli i ostatní spolupracovníci, aby na oddělení panovala příjemná, až rodinná atmosféra a aby každý pacient byl dostatečně informován o všem, co bude součástí jeho léčby.
Plzeňský deník