Dalo by se očekávat, že kolem firmy IZIP a jejího projektu elektronických zdravotních knížek se kvůli různým souvislostem strhne napínavé drama, ovšem namísto toho se tu zatím hraje klasická česká komedie. Inu, buďme rádi, brzy může být hůř.
Ostrý rozkaz s politickým krytím
Před několika dny jsme se například dozvěděli, že ministr zdravotnictví Leoš Heger neměl zhola nic společného s ukončením smluv se společností IZIP, jelikož se jednalo o suverénní rozhodnutí správní rady VZP.
„Tvrzení, že správní rada VZP ČR rozhodla o zastavení projektu elektronických zdravotních knížek na základně mého doporučení, se nezakládá na pravdě,“ napsal Heger v dopise firmě IZIP, která po státu žádá odškodnění v řádu desítek milionů. Heger vlastně v dopise nelže. Správní rada VZP skutečně nerozhodovala na ministrovo „doporučení“.
Ve skutečnosti rozhodovala na ministrův velmi ostře formulovaný rozkaz, který – aby zazněl opravdu jasně a měl jednoznačné politické krytí – navíc podepřel i premiér Petr Nečas. Je nad slunce jasné, že kdyby o IZIP suverénně rozhodovala správní rada, v níž se mimochodem po zrušení nefunkčního projektu za dvě miliardy nepohnula ani myš, jedou zdravotní knížky vesele dál.
Vypovídající obrázek
To ovšem zdaleka neznamená, že Hegerův příkaz byl špatný. Právě naopak. Šlo o důležité politické rozhodnutí, navíc se čím dál tím více ukazuje, že rozhodnutí zcela správné. Naposledy se to potvrdilo, když se v Česku zničehonic zjevil švýcarský advokát Thomas Ladner tvrdící, že je zástupcem menšinového vlastníka IZIP, firmy eHealth International.
Hodlá zde prý vést „přátelská jednání“ s Hegerem a šéfem VZP Horákem, teprve poté zváží možnost soudních sporů. Připomeňme, že soudními spory tu Česku vyhrožuje právní zástupce firmy bez jasného vlastníka, bez historie, bez webových stránek a s fiktivním vedením. Jeden by čekal, že přátelská jednání na vysoké, ba nejvyšší úrovni přijede za firmu vést třeba její ředitel a ne najatý advokát. Nestalo se. Právní riziko pro Česko to nijak neumenšuje, to zase ne, ale dává to docela dobrou představu o tom, s kým máme, pokud jde o IZIP, tu čest.
Směšný, ale pochopitelný distanc
Proč si tedy Heger za svým správným politickým rozhodnutím nestojí? Vysvětlení patrně tkví právě v ministrově snaze posílit právní pozici českého státu v případných soudních sporech či arbitrážích. Pokud by přiznal, že správní radu ke zrušení smluv s IZIP dotlačil, lze mu vmést do tváře tvrdý státní zásah do soukromé investice, byť pochybné. A za to se skutečně může platit, zvlášť v českém chaotickém systému nikým nevlastněných zdravotních pojišťoven, v němž se role státu, veřejných peněz a soukromých investic proplétají v nepřehledné klubko.
Ostatně nezapomínejme, že nejslavnější (dobře, možná druhá nejslavnější) česká arbitráž s firmou Diag Human se táhne dvacet let kvůli mnohem menšímu „prohřešku“ ministra zdravotnictví. Martin Bojar tehdy do dopisu soukromému subjektu napsal něco o „pochybnostech o solidnosti“ firmy Conneco, předchůdce Diag Human. Pochybnosti byly oprávněné, ovšem od napsání dopisu uplynulo 20 let a arbitráž stále běží. Hegerův distanc od rozhodování o IZIP je tedy v podstatě pochopitelný. I když každý, kdo poslední rok nežil na Marsu, se nad ním musí prohýbat smíchy.