Ve dvouletém projektu mapovali experti potřeby a problémy migrantů. Ministr Leoš Heger (TOP 09) zahrne pojištění cizinců do některé z příštích novel zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň ČTK tyto informace potvrdil.
Nyní uzavírají cizinci z třetích zemí drahou komerční pojistku, která kryje výrazně méně péče než veřejné zdravotní pojištění. Řadu věcí musejí platit. Zanedbávají prevenci, chodí až s akutními obtížemi. „Nepojistitelní“ v tomto systému jsou nedonošené děti, děti s vrozenou vadou a chronicky nemocní a starší lidé.
Ministerstvo vnitra v koncepci integrace osob ze třetích zemí počítá s tím, že Heger do konce roku 2011 zpracuje komplexní řešení zdravotní péče o cizince. Sršeň uvedl, že v tuto chvíli materiál připravují, pojištění se má vztahovat na cizince s trvalým pracovním místem a podnikatele, včetně jejich rodin. Novela určí ochranné lhůty, aby se cizinci nehlásili účelově a pojištění nezneužívali. Zřejmě bude půlroční ochranná lhůta, tedy až půl roku po přihlášení by mohl cizinec začít využívat výhod pojištění.
„V roce 2009 byla v ČR poskytnuta zdravotní péče 41.000 cizincům ze zemí mimo EU s celkovými náklady 270 milionů korun. Z této částky nebylo zdravotnickým zařízením uhrazeno téměř 50 milionů,“ uvedl Struk.
V projektu odborníci zjistili, že cizinci se dostávají ke zdravotnímu pojištění velmi obtížně, pro řadu z nich je nedostupné. Lékaři mají obavy je léčit, nemají záruku, že péče jim bude uhrazena.
„Cizinci z třetích zemí jsou většinou lidé mladšího středního věku, lze očekávat, že příspěvky do systému veřejného pojištění platit budou,“ řekl Struk. Česko by podle něj mělo ke změně přistoupit i proto, že v ostatních zemích EU jsou cizinci legálně v zemi pobývající do systému zařazeni.
V současném systému se paradoxně cizinci neléčí s nemocemi, u nichž ani nemohou léčbu odmítnout, musejí hotově platit například léčení sexuálně přenosných nemocí nebo hepatitidy. Do loňska museli hotově platit i psychiatrickou péči, nyní ji hradí už jen částečně.
Další problém v oblasti péče o cizince vidí Struk v tom, že čeští zdravotníci nejsou připravování na péči o imigranty. Výzkum jejich zdraví a nemocí je minimální, téma migrace je pro politiky okrajové. V ČR přitom v letech 1990 až 2006 stoupl počet cizinců desetkrát. Valná většina přišla za prací, 87 procent cizinců pracuje, z nich 78 procent jako zaměstnanci a 22 procent jsou podnikatelé.
K 31. prosinci 2010 žilo v ČR 425.301 cizinců, tvořili zhruba čtyři procenta populace. Z nich 30 procent byli Ukrajinci, 14 procent Vietnamci, šest procent Rusové. Ze zemí EU bylo 33 procent. U všech cizinců se sleduje výskyt TBC, AIDS a pohlavně přenosných nemocí. Zdravotníci musejí při ošetření být připraveni na kulturní odlišnosti cizinců, počítat s jazykovou bariérou i odlišnými představami o poskytování péče.