Ani rekordman v disciplíně setrvání v polistopadovém křesle ministra zdravotnictví Leoš Heger nedosáhne na čtyřletou metu, jež by mohla být náznakem, že české zdravotnictví je jakž takž stabilní a řiditelný resort.
Do úřadovny na Palackého náměstí brzy usedne už sedmnáctá figura od vzniku samostatné republiky. Leoš Heger je v tom na rozdíl od mnoha svých vyhozených předchůdců nevinně.
Poroučí se i se zbytkem vlády, kterou vyhodil ze sedla skandál, jenž bezprostředně nesouvisí ani s ním, ani se zdravotnictvím, nepočítámeli obvinění Marka Šnajdra (ovšem za trafiku v Čepru) a vyšetřovací nitky k laboratornímu byznysu Romana Janouška.
Nafouknuté úspěchy, zamlčené průšvihy
Právě den před tím, než se jasně ukázalo, že prezident Miloš Zeman nenechá odcházející koalici postavit vládu, alespoň ne hned na první pokus, Leoš Heger vyvěsil na stránky ministerstva svou tříletou bilanci a nástin toho, co by ještě rád stihl, kdyby se náhodou v úřadu udržel. Dokument docela hezky ukazuje, že nejdéle sloužící český ministr zdravotnictví vlastně odchází včas.
Bilance let minulých ušetřila dost práce analytikům a komentátorům, i když je třeba ji brát s rezervami. Úspěchy, například prosazení pacientských práv či zvýšení lékařských platů, jsou patřičně nafouknuty, zatímco průšvihy, třeba flagrantní porušení slibů z memoranda nebo „druhé přerozdělení“ rezerv zdravotních pojišťoven, jsou patřičně zamlčeny.
Surfování na módních vlnách
Co je však důležitější, je výhled na rok působení Leoše Hegera, který nás nečeká. Nevadí. Byl by to rok do voleb a podle toho by vypadal – patřičně načasované a prodané zrušení poplatku za pobyt dětí v nemocnici, velkolepé surfování na módních vlnách protikuřáckého tažení, které se ovšem nakonec vždy roztříští o útesy politického vlivu tabákové lobby, boj proti tvrdým drogám.
Přičtěme ještě pokusy o alespoň drobnou reformu zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic, které by bezpochyby narazily na odpor koaličních partnerů, a je to všechno. Sečteno a podtrženo, rok snahy o prosazení nepříliš důležitých, ale politicky atraktivních témat a pak pár systémových věcí, které by s největší pravděpodobností neprošly. Žádná velká škoda.
Příznaky politické nadprůměrnosti
Přesto opouští české zdravotnictví ministr, který jako jeden z mála měl dost jasnou představu, jak má systém vypadat, ba dokonce k tomu podnikl nějaké kroky. Svým specifickým způsobem diplomacie lecčeho dosáhl a leckoho popudil, což jsou dva příznaky politické nadprůměrnosti. Dá se pochopit, že nemalá část odborné i laické veřejnosti má Leoše Hegera dost a jeho odchod budou mnozí slavit. Je ovšem dobré si uvědomit, že někdo musí přijít po něm.
Nevíme, koho a na jak dlouho přivede na ministerstvo Jiří Rusnok, natož aby bylo jasné, kdo tam usedne po příštích volbách. Nicméně platí, že tak ucelená koncepce fungování zdravotnického systému jako ta řekněme Hegerova-Julínkova, byť se někomu může zdát zcela pomýlená, v současné politické nabídce není. Všichni ostatní zatím nabízejí jen více či méně otevřenou údržbu statu quo.