Praha - Zatímco první přístroj připomínal prádelní hrnec a pacienti i personál měli stoprocentní jistotu, že se dříve či později nakazí žloutenkou, v současné době jsou přístroje velké zhruba jako kniha a riziko infekce je minimalizováno. Novinářům to dnes řekl ředitel Všeobecné fakultní nemocnice, k níž strahovské pracoviště patří, Jan Bříza.
Podle klinického inženýra Františka Lopota se strahovské centrum drží na technické špičce a má několik „technických bonbónků“, které jsou v Česku ojedinělé.
Strahovské centrum zajišťuje komplexní péči o pacienty se selháním ledvin a je také výukovým pracovištěm. Má 25 dialyzačních lůžek a 42 interních lůžek. Vedle pacientů, kteří v centru podstupují dialýzu pravidelně, sem přicházejí i lidé, u nichž se při dialýze vyskytly komplikace nebo potřebují být léčeni i pro další onemocnění.
Primář interního oddělení Strahov Vladimír Polakovič uvedl, že pacienti mohou na dialýzu docházet i více než 20 let, „služebně nejstarší“ strahovský klient je na ni odkázán 26 let. Věkový průměr strahovských pacientů je více než 70 let. V celorepublikovém průměru je polovina lidí podstupujících pravidelně hemodialýzu starší 65 let.
Lopot uvedl, že hemodialýza nahrazuje činnost ledvin a čistí všechny tělní tekutiny v celém organismu. Proto musí pacient na dialýzu chodit minimálně třikrát týdně a je k přístroji připojen na čtyři, pět a někdy i více hodin. Při jednom sezení přístroj přečerpá takové množství krve, které se téměř rovná váze pacienta. Krev z cévního systému se filtruje v umělé ledvině a vrací se do všech tkání těla, kde sbírá metabolické zplodiny, a znovu prochází přístrojem.
Strahovským pracovištěm loni prošlo 138 pacientů, z toho 91 patřilo ke stalým klientům.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo v roce 2003 v Česku celkem 855 dialyzačních lůžek a 1200 dialyzačních přístrojů. Hemodialyzační léčbu v chronickém programu podstoupilo tehdy téměř 5000 pacientů.
ČTK