První české diplomované sestry byly nadšenými průkopnicemi v ošetřovatelství a dodnes jsou příkladem hlubokého vztahu k ošetřovatelskému povolání, k němuž se po celou dobu s obrovskou hrdostí hlásily. Největší z nich byly po únoru 1948 smeteny ze svých míst a opustily nás v zapomnění. Cítím povinnost seznámit s jejich nadšenou prací i s jejich postoji a názory současnou sesterskou generaci.
Svatá Anežka Česká (1211 – 1282)
Sv. Anežka byla příslušnicí panovnického rodu Přemyslovců. Narodila se patrně v Praze v roce 1211 jako nejmladší dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Život neměla jednoduchý. Již jako tříletou ji otec zasnoubil se synem slezského knížete Jindřicha Bradatého. Anežčin snoubenec předčasně zemřel a šestiletá Anežka byla poslána na výchovu a další vzdělávání do kláštera v Doksanech. Když požádal o její ruku syn císaře Bedřicha II. Jindřich, její výchova se změnila. Jak se má chovat budoucí císařovna, se učila na vídeňském dvoře.
Více než světský lesk a sláva ji však zajímala víra a modlitby, a když sešlo i z tohoto sňatku, další ženichy už nechtěla, i když k nim patřil samotný císař nebo anglický král. V té době již byla pevně rozhodnuta vzdát se světského postavení a zasvětit svůj život bohu.
Ze všech řádů ji nejvíce zaujali františkáni a klarisky. Vstoupila do kláštera sv. Kláry, v roce 1234 složila řeholní slib, přijala řeholní roucho a stala se abatyší kláštera klarisek. Celý svůj život věnovala pomoci chudým a nemocným. Založila mateřinec klarisek a špitální bratrstvo se špitálem při kostele sv. Haštala. Špitální bratrstvo bylo papežem záhy prohlášeno za samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka byla první ženou, která založila mužský řád. Zemřela 6. 3. 1282. Doc. Marta Staňková