Historie a současnost válečné chirurgie a ošetřovatelství – 1. díl

Historické prameny se poprvé zmiňují o chirurgické formě pomoci od období kolem roku 4600 př. n. l. Tyto zmínky pochází z babylonské, staroegyptské, indické a asyrské civilizace. V těchto dobách se léčením a chirurgií zabývali převážně kněží. Přestože kněží (orientálních národů) prováděli balzamování těl, byly jejich anatomické znalosti minimální. V tomto období prováděli zákroky, jako je obřízka, stavění krvácení pomocí rozžhaveného železa, šití střev a venesekce (obnažení žíly). Jelikož neexistovala anestezie, jak ji známe dnes, používali k oblouznění pacienta různých odvarů z rostlin (mandragora, mák, hašiš). Mezopotámie Sumerská civilizace vytvořila klínové písmo. Archeologové nalezli 30 tisíc hliněných destiček s texty. Z toho přibližně 800 se jich zabývá lékařskou tématikou (jedna z desek se pokládá za první lékařský předpis). Sumerové vyvinuli různé lékařské techniky, při nichž využívali měděných nástrojů s obsidiánovou opracovanou hlavicí, které používali jako skalpely, trepany a další nástroje. Chammurapiho zákoník obsahuje různé právní předpisy (např. useknutí ruky lékaři kvůli nepovedené operaci, která vedla ke smrti). V zákoníku se také píše, že v armádách asyrských králů působili váleční chirurgové. Asyřané mrzačili své zajatce, čehož lékaři v té době využívali ke zlepšení vědomostí a znalostí pro léčbu svých pacientů. Tento fakt vyplývá z archeologických nálezů, které zahrnovaly skalpel, pilku a různé typy nožů. Starověký Egypt První pojednání