Jsou to:
* skutečnost, že neznají ošetřujícího lékaře - lékaři se pacientům nepředstavují;
* nesrozumitelnost odpovědí lékaře - lékař s pacienty sice hovoří, ale pacienti mu nerozumí;
* potřeba většího zapojení do rozhodování o vlastní léčbě - lékaři si často záměrně udržují informační náskok a také autoritativní přístup k pacientovi; * nízká důvěra v ošetřujícího lékaře - lékařům se často nedaří získat důvěru pacientů, která je významným předpokladem pro úspěšnou spolupráci při léčbě;
* nedostatek soukromí při probírání zdravotního stavu - pacientům velmi vadí častá dotazování na pokoji v přítomnosti dalších pacientů, nebo dokonce v čekárně a na chodbě;
* neschopnost lékařů rozptýlit obavy a strach pacienta;
* nespokojenost s čistotou toalet a sprch;
* nespokojenost s dobou ranního buzení, která je většinou před šestou hodinou ranní.