Nejmenovaný Pákistánec nikdy během svého krátkého života neucítil bolest. Na severu země se stal místní atrakcí. Udivoval davy tím, že si nožem probodával tělo a chodil po žhavém uhlí. V den svých 14. narozenin se zabil skokem ze střechy.
Studiem případu tohoto mladého pouličního umělce a několika dalších lidí z příbuzných rodin zjistili britští a pákistánští vědci, že všichni tito jedinci mají vzácnou a dědičnou genovou mutaci, díky níž nikdy a na žádné části těla necítí bolest.
Mutace je na genu označovaném jako SCN9A, jenž hraje klíčovou roli při vnímání bolesti, řekl Geoffrey Woods z Institutu pro lékařský výzkum Cambridgeské univerzity. Kvůli této mutaci nefunguje doprava signálu o bolesti do mozku, takže jinak zdraví jedinci necítí bolest.
Mutace konkrétně přerušuje činnost takzvaného „sodíkového kanálu“. Ten vytváří nervové impulzy, které pak dopraví do mozku informaci o bolesti. Woods uvedl v časopise Nature, že na základě účinných látek, které by blokovaly fungování tohoto kanálu, by mohla být vyvinuta „nová a potenciálně bezpečnější analgetika“. Dnešní léky proti bolesti totiž mají i nežádoucí vedlejší účinky.
Farmaceutická společnost Pfizer již podle Reuters zkoumá nové analgetikum vytvořené díky tomuto genetickému objevu. Lék je zatím ve fázi laboratorních zkoušek.
Členové zmíněných pákistánských rodin necítili bolest ani jako děti. Jejich vzhled a smysly jsou však normální. Rozlišují například teplo a zimu, mají hmat. Všichni mají ale zranění na rtech nebo jazyku, která si způsobili, když se jako děti pokousali. Dva z nich se v dětství opařili.
Podle spoluautora studie Johna Wooda z londýnské University College je objev možná stejně významný jako identifikace receptorů morfinu a opiátů v mozku před dvěma desítkami let. Toto zjištění tehdy zlepšilo pochopení toho, jak léky fungují, a vedlo k objevu chemických látek v těle, jež kontrolují bolest.
ČTK