Hlavním problémem zdravotnictví začíná být válka mezi VZP, reprezentovanou ředitelem Pavlem Horákem a správní radou, na jedné straně a ministerstvem zdravotnictví v čele s Leošem Hegerem na straně druhé.
Je to konflikt, který si v propletenosti různých politických a ekonomických zájmů nezadá dejme tomu se situací na Blízkém východě, ale rozhodně je v zájmu českého zdravotnictví, aby se netáhl podobně dlouho.
Nesplnitelné zadání
Zdravotním pojišťovnám – a VZP zvláště – opět po čase docházejí peníze. Ministr Heger proto dostal od premiéra Petra Nečase za úkol vypracovat návrhy, které by finanční situaci pojišťoven zlepšily. Ministrův poznámkový blok k dispozici nemáme, ale není těžké si představit, jak si do něj tento domácí úkol během pár minut vypracoval, přinejmenším pokud jde o příjmovou stranu zdravotního pojištění.
Možných opatření, která nevyžadují složité legislativní změny, je v tomto případě pár a ministr si k nim mohl rovnou připsat jejich následky. První část domácího úkolu na téma „jak přidat peníze do systému zdravotního pojištění“ musela vypadat asi takto:
1. Zvýšit platby za „státní pojištěnce“ – zaškrtí mě Kalousek, protože to jsou peníze ze státního rozpočtu, jehož deficit je posvátnou krávou.
2. Zvýšit odvody zaměstnavatelů, případně OSVČ – zaškrtí mě Nečas ruku v ruce s „rebely“ v ODS, protože to je zvyšování nákladů práce a zhoršování podnikatelského prostředí, za což se, zvláště v krizi, staví bez soudu ke zdi; vlády se hroutí kvůli větším prkotinám.
3. Zvýšit odvody zaměstnanců – zaškrtí mě Nečas ruku v ruce s „rebely“ v ODS, odboráři a voliči, protože to je de facto zvyšování daní, a tedy, zvláště v krizi, ideologický i sociální zločin.
4. Snížit úhrady za péči – zaškrtí mě lékařské odbory ruku v ruce s lékařskou komorou a managementy nemocnic těsně předtím, než lékaři sami zemřou hlady.
Vláda držená pod krkem
Zdá se tedy, že přes zvyšování příjmů systému zdravotního pojištění žádná politicky průchodná cesta nevede. To není dobrá zpráva pro zdravotní pojišťovny, zejména VZP, jejíž manko je nejnápadnější. Je evidentní, že vláda začne hledáním rezerv v jejich provozu a smlouvách. Jak ostatně pravil ministr financí Miroslav Kalousek: „Řešit deficit ve VZP ještě neznamená automaticky říkat, že se tam budou zvyšovat příjmy.“
Jenže v tom je jádro pudla. Aby stát mohl hledat rezervy uvnitř VZP, musel by v jejím čele sedět někdo, kdo je ochoten k alespoň elementární spolupráci. Namísto toho v posledních týdnech létají mezi Horákem a Hegerem jen ostrá kritická slova. Kdyby šlo jen o Pavla Horáka, mohla by vláda vyřešit problém lusknutím prstů.
Jenže výměna ředitele v současné konstelaci znamená výměnu správní rady. Vzhledem k Horákovým selháním (vyúčtování za loňský rok, informační systém, hospodaření, IZIP) je to absurdní, ale je to tak. A výměnu správní rady zase dlouhodobě blokuje premiér Nečas, protože v ní sedí vlivní členové ODS. A z nich se nyní navíc stali takzvaní „rebelové“, kteří drží Nečasovu vládu pod krkem.
Premiér s nimi musí opatrně vyjednávat o procentních bodících sazby DPH, chce-li si udržet alespoň matnou naději, že zůstane premiérem. Pokud by je vyhodil z teplých křesel ve správní radě, vyjednávací pozici by si moc nevylepšil.
Nečasův tlak na Hegera, aby přišel s nějakými nápady, je tak celkem pokrytecký, protože bez spolupracující správní rady a managementu je jakákoli snaha o hledání úspor či změnu poměrů ve VZP marná. Jsou prostě domácí úkoly, u nichž je lepší se vymluvit na to, že je sežral pes.