Méně opatrně se ke kauze staví Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Tu bývalý nucený správce Antonín Pečenka v době svého působení ve VZP zavázal smlouvou o smlouvě budoucí k podepsání kontraktu ve výši 1 miliardy korun ročně za léčbu pomocí protonové terapie.
Pojišťovna nyní smlouvu považuje za neplatnou a odvolává se mimo jiné na absenci vědecky podložených dat, která by tuto formu terapie v době podepsání smlouvy, tedy před 6 lety, označovala za „kvalifikovanou a odborně akceptovatelnou zdravotní péči“.
Nová metoda si razí cestu
Základem terapie je ozařování postižené tkáně protonovým svazkem, který vzniká ve vysokofrekvenčním urychlovači částic. Přestože první léčba touto metodou byla vyzkoušena již před šedesáti lety, boom zažívá až v poslední době. Americký Úřad pro kontrolu léků a potravin (FDA) schválil protonovou léčbu v klinické praxi v roce 1992. V současnosti je v provozu přes dvacet protonových center po celém světě a další desítky jsou ve výstavbě. Pražské centrum je jedním z 5 radioterapeutických zařízení tohoto typu v Evropě.
„Protonová terapie poskytuje nesporné výhody, které jsou ve srovnání s náklady na onkologickou léčbu akceptovatelné,“ uvádí hlavní lékař PTC Jiří Kubeš. „Umožňuje výrazně zkvalitnit léčbu nádorů v blízkosti životně důležitých struktur, které jinak mohou být poškozeny ozařováním. Jedná se zejména o nádory u dětí, dále nádory plic, prostaty, hlavy a krku, mozku nebo slinivky břišní,“ dodává. Zásadním argumentem pro tento typ terapie je i údajná vyšší kvalita života ozařovaného pacienta a minimalizace pozdních nežádoucích účinků.
Léčba má být až 5x dražší
Že by finanční náročnost protonové radioterapie byla nepřiměřeně vyšší, nepřipouští ani ředitel PTC Manfred Herbst. V tom se ovšem zásadně rozchází s názorem ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který uvedl, že protonová léčba je až 5x dražší než konvenční způsoby radioterapie. Ministrovi také vadí, že chybí klinické studie, které by prokázaly její lepší účinky.
„Současný závěr je, že kromě opravdu extrémních výjimek výsledky v praxi nejsou lepší než u konvenčního ozařování,“ uvedl Leoš Heger. Odborníci z PTC namítají, že studie nejsou potřeba vzhledem k samotné podstatě terapie, kdy dávka záření, jeho zacílení i účinek jsou přesně měřitelné a spočitatelné.
Pojišťovny se ovšem proti financování léčby brání i dalšími argumenty, mimo jiné tím, že inovativní způsob léčby nádorových onemocnění zatím nemá oporu v seznamu výkonů. „Léčba nádorů pomocí protonového svazku není v seznamu výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a není tedy ani známa cena, kterou by zdravotní pojišťovny měly za tuto péči platit,“ sdělil již dříve naší redakci mluvčí VZP Jiří Rod.
PTC: Spor s VZP? Žádný není
Přes tento zásadní argument protonové centrum v současné době léčí prvního pacienta za peníze z veřejného zdravotního pojištění. Která z českých pojišťoven se ujala role pionýra na poli financování protonové terapie, však není známo. „Jméno pojišťovny nezveřejňujeme záměrně, stejně tak jako jiná zdravotnická zařízení neposkytují detailní informace o pacientech,“ uvedl pro naši redakci zástupce PTC Vladimír Šulc.
VZP se již několikrát od závazků vůči PTC veřejně distancovala a její představitelé si nadále stojí za svým. Na otázku redakce, jak hodlá protonové centrum ve sporu s největší českou zdravotní pojišťovnou dále postupovat, Vladimír Šulc odpovídá, že PTC „nevede spor s žádnou pojišťovnou, tedy ani s VZP. Protonové centrum úspěšně prošlo výběrovým řízením se zdravotními pojišťovnami na poskytování a úhradu zdravotní péče a nyní probíhají věcná a konstruktivní jednání o konečné podobě smluv.
V současné době jednáme se všemi významnými zdravotními pojišťovnami a před očekávaným uzavřením smluv jsou akutní případy řešeny individuální dohodou. Právě to je i případ prvního českého pacienta.“
Pečenka popírá střet zájmů
Okolnosti podepsání „smlouvy o smlouvě budoucí“ mezi PTC a VZP však stále nejsou zcela vyjasněny. V pořadu veřejnoprávní televize „Reportéři ČT“ bylo uvedeno, že údajní soukromí vlastníci českého protonového centra Václav a Pavel Laštovkové považují předběžnou smlouvu s VZP za platnou a v současnosti objíždějí jednotlivá onkologická centra s nabídkami spolupráce. Bývalý nucený správce VZP Antonín Pečenka pak v reportáži své počínání vysvětloval tím, že byl toho názoru, že Česká republika zařízení tohoto typu potřebuje.
Rozhodl se údajně zcela sám za sebe. Že své rozhodnutí nekonzultoval s dalšími orgány Všeobecné zdravotní pojišťovny, naší redakci již dříve potvrdil mluvčí Jiří Rod. Stejný popis situace podal i tehdejší místopředseda, dnes řadový člen správní rady VZP Michal Sojka.
Dle zjištění ČT Antonín Pečenka své tehdejší počínání nepovažuje za střet zájmů, a to ani poté, co začal pro protonové centrum sám pracovat jako projektový manažer. Podle ministerstva zdravotnictví neměl nucený správce pravomoc smlouvu podepsat. Jak uvádí ČTK, nebylo na ni údajně vypsáno výběrové řízení, přestože tato povinnost byla stanovena v zákoně. To PTC vylučuje.
Hrozí ČR další arbitráž?
Přes svůj rezolutní postoj ministr zdravotnictví doporučil VZP právní rozbor celé situace. Jak totiž uvedl právník Rozhodčího soudu při IAL SE Luděk Lisse, pojišťovna se v tomto sporu nenachází v dobré situaci.
„Smlouva, kterou podepsal nucený správce, je závazná, neboť nucený správce je během nucené správy oprávněn činit veškeré právní úkony, jak v postavení ředitele VZP jako statutárního orgánu, tak i v postavení správní rady. Čili jinými slovy, nucený správce jako prodloužená ruka ministerstva zdravotnictví může během nucené správy činit jakékoli právní úkony bez omezení,“ uvedl v reportáži ČT Lisse.
Podle Antonína Pečenky navíc banka hlavnímu investorovi, společnosti Immorent, poskytla úvěr právě na základě smlouvy o smlouvě budoucí. Z hlediska mezinárodního práva se tedy ze strany společnosti jedná o ochranu investic. Pokud nedojde k dohodě, může se podle právníka investor domáhat svých nároků u rozhodčího soudu.