Může za to nový zákon, který platí od září
Transplantace orgánů od zemřelých dárců jsou vážně ohroženy, a dokonce některé budou muset být i zastaveny. Je to důsledek nového transplantačního zákona, který schválil minulý parlament a platí od září. „Zákon ukládá povinnost provést pitvu neprodleně před vlastní transplantací, a to se nestihne, protože darované orgány mají určitý čas, během nichž se musí transplantovat,“ řekl Právu v úterý doktor Štefan Vítko, předseda České transplantační společnosti. V praxi to znamená, že se prakticky zastaví program transplantací srdce či plic, případně jater, jelikož transplantace srdce se musí provést do čtyř hodin po odebrání orgánu. „Je naprosto nemyslitelné uskutečnit v tak krátké době odběr, okamžitou pitvu a provést transplantaci,“ vysvětlil Vítko. Podle něj lékaři zatím tváří v tvář novému zákonu vystaveni nebyli, ale „hrozí to každým okamžikem“. Mnozí pacienti se tak dárce nedočkají a v důsledku špatného zákona, přesněji věty o pitvě v něm, zemřou „Ano, je to pravděpodobné. Upozorňovali jsme na to minulý parlament, ale marně. Snad ten současný chybu napraví,“ řekl Vítko. Ministryně zdravotnictví Marie Součková týž den Právu řekla, že již od července se pracuje na novele tohoto zákona, a ta by nyní měla být předána do legislativní rady vlády. „Chceme, aby novela byla přijata co nejdříve a transplantace mohly úspěšně pokračovat. Úprava se bude týkat právě konání pitvy,“ uvedla Součková. V ČR nyní čeká na orgán přibližně 905 nemocných, z toho 750 na ledvinu, 80 na srdce, 30 na játra, 10 na plíce, 35 na slinivku břišní. U ledvin je však možnost darování od živého dárce, a to je podle Vítka i velká naděje transplantací. V Česku stoupl od roku 1995 jejich podíl desetkrát. Jen letos už jich bylo padesát. Naopak, pokles zemřelých dárců je vůbec nejhorší od roku 1990, protože po ostravské kauze, kdy někteří lékaři byli bezdůvodně obviněni z kšeftování s orgány, se nemocnice obávají orgány odebírat, aby nebyly podobně nařčeny. Nový transplantační zákon opět zakotvuje předpokládaný souhlas s odběrem orgánů, pokud se zemřelý za svého života nevyjádří jinak. Novinkou je zavedení národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem orgánů a tkání. Státní kasu jeho vybudování přijde na 30 miliónů korun a jeho provoz na 20 miliónů korun ročně. Lékaři při každém odběru mají povinnost do něj nahlédnout a plně respektovat přání zemřelého.
Václav Pergl, Právo, 4.9.2002